Obec Smržov se nachází v okrese Jindřichův Hradec, kraj Jihočeský. Ke dni 2. 10. 2006 zde žilo 97 obyvatel. Obec Smržov leží v Třeboňské pánvi, v kraji, jehož erbovním znamením je nespočet vodních ploch. Rybníky se zde začaly budovat už ve 13. století, ale nejvíce jich bylo zbudováno v 16. a 17. století proslavenými rybníkáři Štěpánkem Netolickým a Jakubem Krčínem z Jelčan. Jejich promyšlená soustava rybníků, hrází, přívodních i odvodních stok byla na svou dobu udivující dílo, a i dnes je uznávána odborníky za jedinečné řešení.

První písemná zmínka o obci je z roku 1367. Historie obce se připomíná i v pobělohorské době, kdy právě na hrázích uvedených rybníků došlo ke střetům a rozhodujícím bitvám mezi stavovským českým vojskem vedeným hrabětem Thurnem a císařským vojskem vedeným Buquoyem. Následky války byly pro zdejší oblast i okolní vesnice a městečka nedozírné. Neustálým drancováním, vypalováním domů po několik let došlo téměř k vysídlení původních obyvatel. Na tomto se nejvíce podílel generál Maradas se svým vojskem. Později r. 1660 převzal správu na zdejším krajem Jan Adolf Schvarzenberk a na památku útrap zdejších obyvatel nechal v obci Smržov a dalším okolních vesnicích i v polích vystavět malé kapličky, kterým se údajně říkalo "maradasky" a dnes jako památky jsou obcemi udržovány. Po značených turistických stezkách je možno projet rozsáhlé lesy, táhnoucí se téměř až k Hluboké nad Vltavou. Zde je další značené památné místo, a to " Žižkův dub", u kterého se husitský hejtman tajně scházel se svými spolubojovníky v době husitských válek a využíval tak neprostupnosti lesů s rozsáhlými bažinami, se znalostí jen určité schůdné stezky. 

V současné době je okolní příroda využívána především k rekreaci a turistice, o čemž svědčí řada nemovitostí v obci využívána chalupáři a téměř 130 chat u rybníka Dvořiště. Od časného jara až do podzimu využívají cykloturisté značených turistických tras v lesích a po hrázích rybníků. Při setkání s přírodní scenérií zdejšího kraje nezbývá než souhlasit s Václavem Honsem, který ve své beletrii "Jižní Čechy z ptačí perspektivy" napsal: "Byla jsi prý krajino jihočeská v dávnověku pustou a nevlídnou zemí, a tak tvou dnešní krásu píď po pídi, zrníčko po zrníčku zdvihly nesčetné generace našich předků pracovitých a pohostinných, a tak snad každičký rys tvé dnešní podoby prošel a byl přetaven přičinlivou člověčí dlaní. Snad i proto jste mé Jižní Čechy tak líbezné, tak blízké lidskému srdci a našemu věčnému snění. Tak blízké lásce."