Město Jičín , ze severu chráněné hřebenem zalesněných kopců, je přirozeným správním , kulturně historickým a turistickým centrem oblasti. Svou polohou se stalo východiskem do pískovcových Prachovských skal s pozůstatky pravěkého osídlení a branou ke vstupu do překrásné části Čech, nazývané Českým rájem. Není divu, že tato malebná krajina s kvalitními lesními porosty, zajímavými lokalitami rybníků s přilehlými loukami byla osídlena již v pravěku. Město bylo založeno na přelomu13.a 14. století jako součást velišského panství a královských statků. Velkého rozmachu dosáhl Jičín během desetiletého panování Albrechta z Valdštejna , který ho v první polovině 17. století chtěl přeměnit za pomoci významných italských architeků na své sídelní město. Promyšleně budovaná rezidence se stala součástí vzácné raně barokní krajinné kompozice, nemající v našich krajích obdoby. Celé dílo nebylo bohužel díky Valdštejnově smrti dokončeno, přesto dodnes rozhodujícím způsobem určuje charakter města a okolí. Čtyřřadé lipové stromořadí spojuje město s krásnou barokní loggií, dominantní Valdická brána tvoří s kostelem sv. Jakuba Většího, zámkem a gotickým kostelem sv. Ignáce z Loyoly typickou siluetu města . Valdštejnovo náměstí s historickými domy a podloubím na všech čtyřech stranách okouzlí turistu svou pohádkovostí. V letech národního obrození získal Jičín jako krajské město mnohé výhody. Stávalo se z něj postupně sídlo různých úřadů, vojska a škol. , které poskytly vzdělání mnoha pozdějším vynikajícím osobnostem vědeckého i kulturního života. V obecném povědomí je spisovatel Josef Štefan Kubín, který se stejně jako rakouský spisovatel Karel Kraus v Jičíně narodil. Hudební skladatel J. B. Foerster jezdil do Jičína na návštěvy, město miloval a složil na jeho počest Jičínskou suitu. Nejpopulárnější z význačných osobností města je však spisovatel Václav Čtvrtek, který v Jičíně prožil dětství a zde se také nechal inspirovat k vytvoření pohádkové postavy ševce a později loupežníka Rumcajse. Tomu pak dal výtvarnou podobu vynikající český malíř Radek Pilař. Na tuto bohatou kulturní tradici navazuje každoročně pořádaný festival “Jičín-město pohádky”, v posledních letech došlo rovněž k oživení dávných “Valdštejnských dnů”. Nyní okresní město (cca 17 tis. obyvatel) nabízí vyžití ve svém divadle, biografu, diskotékách , ale i na sportovištích ,novém Aqua-centru, koupališti, při procházkách po okolí , vyjížďkách na koních , či leteckých výletech z místního letiště. V současné době se vzhledem k velkému zájmu o cykloturistiku budují nové zajímavé cyklotrasy. Historické jádro města, jeho nádherné okolí, bohaté kulturní tradice a optimální poloha na spojnici dvou nejnavštěvovanějších turistických center Praha - Krkonoše trvale přitahují zájem domácích i zahraničních turistů.

historie

OD PRAVĚKU KE VZNIKU ČESKÉHO STÁTU

Jsme ve starší době kamenné. Naše hodinky by měly ukazovat o 2 miliony roků nebo přinejmenším o 8 000 roků méně! Je doba ledová a Jičínskem - tehdy nehostinným podhorským krajem - se pohybují tlupy lovců velké zvěře - mamutů, nosorožců, medvědů. V mladší době kamenné (6 000 až 4 000 let před naším letopočtem) již krajina poskytuje dostatek půdy, vody a dřeva. Výrazně se oteplilo. Kontinentální ledovec, který se dříve opíral o severní stranu blízkých Krkonoš, ustoupil daleko k polárnímu kruhu. Proto se zde usídlují první zemědělci. V okolí bylo dokonce objeveno několik pravěkých dílen, kde se ve velkém vyráběly hlazené kamenné nástroje. Dokládají, že zde sídlili pravěcí řemeslníci, a jak bychom řekli dnes, odborníci - specialisté. Lid popelnicových polí - tak nazýváme ty, kteří osídlili Jičínsko v mladší době bronzové (13. - 4. století před naším letopočtem) a zůstávali zde až do začátku našeho letopočtu. Budovali zde první hradiště a rozšířili znalost výroby a užívání bronzových nástrojů, šperků a zbraní. Jméno dostali podle svého způsobu pohřbívání - jsou nacházena rozsáhlá žárová pohřebiště s popelem zemřelých uloženým v nádobách/popelnicích. Od mladší doby kamenné se lidé oblékali do lněných látek, které si sami tkali.

Keltové - jsou prvními obyvateli, jejichž jméno známe. Pronikali k nám ve třetím století před naším letopočtem v malých skupinách bojovníků. Nejčastěji proto nacházíme jejich hroby se železnými meči. Byli i výteční řemeslníci. Používali nástroje, které nám slouží doposud - kladivo, kleště, pily, vrtáky, hoblíky. Dokázali také zpracovávat sklo a razili první mince. Rozšířili mletí rotačním kamenným mlýnem. Tento způsob znali i Germáni, kteří osídlili naši zemi po Keltech a Slované, kteří přišli po Germánech.

Slované - osídlují území po roce 500 našeho letopočtu, živili se zemědělstvím. Osídlovali výšinné a a chráněné polohy. Mezi jimi postavenými hradišti vyniká hradiště v Prachovských skalách, kde přehradili soutěsky skalního města a vytvořili tak opevněné sídlo s rozlohou 5 km čtverečních! (To je plocha tak velká, jako kdybyste dali vedle sebe 833 fotbalových hřišť) Slované byli první, kdo v české kotlině založili stát.
To znamená:
- zemi vládl kníže
- vojenská družina seskupená kolem něho byla připravena bránit hranice
- byly raženy mince
Na konci 10. století spravoval východní Čechy mocný rod Slavníkovců. Jičínsko a Pocidliní leželo samozřejmě ve sféře přímého slavníkovského vlivu. A to až do 28. září roku 995, kdy v Libici nad Cidlinou byla většina mužských členů rodu vyvražděna. Tak získali Přemyslovci postavení jediného vládnoucího rodu. Česká kotlina byla sjednocená.

*

OD VZNIKU ČESKÉHO STÁTU PO BITVU NA BÍLÉ HOŘE

Ocitáme se v době zakládání hradů, klášterů, kostelů a nových vsí. V klášterech se sepisují legendy o životě svatých, zaznamenávají se soupisy majetků. Z družiny soustředěné kolem panovníka vzniká šlechta. Kopcovitá krajina kolem Jičína na rozhraní rovinatého vnitrozemí a pomezních hor tvořících zemskou hranici byla příhodná pro postavení několika hradů.

Brada - byl strážním a obranným hradem zemské stezky, kolem roku 1500 byl již opuštěnou zříceninou.

Veliš - významný hrad, byly v něm uchovávány Desky zemské, to jest soupis majetku šlechty, a kompaktáta - vzácné listiny právně stvrzující odlišné náboženské i politické poměry v českém království. Po skončení třicetileté války byl z rozkazu císaře zbořen, aby se napříště nemohl stát pevností nepřátel.

Kumburk - rovněž pevný a velký hrad, byl záměrně pobořen ve stejné době a ze stejného důvodu jako Veliš.
Bradlec- založený na kopci blízko hradu Kumburku. Zpustl již po husitských válkách.
Po těchto hradech zůstaly jen zříceniny nebo jen jména kopců. Těžko si dnes představit středověkou krajinu kolem Jičína se čtyřmi hrady na okolních kopcích. Město Jičín je založeno podle plánu. Jeho pravidelné obdélníkové náměstí bylo se značným rozmyslem vyměřeno jistě s provázkem v ruce. Ale kdo kdy Jičín založil, se neví. Jičín nemá zakládací listinu! První zmínka o Jičínu je v listině královny Guty, manželky českého krále Václava II., z roku 1293. Středověk je dobou rozvíjení řemesel, obchodu, uměleckých děl gotického slohu. Vlastníkem jičínského panství byl král. Teprve roku 1337 jej český král Jan Lucemburský prodává šlechtickému rodu Vartenberků. Vartenberkové dbali o rozvoj území, plošně zakládali nové vsi. V tehdejší době, ve čtrnáctém století, začalo být osídlováno i hornaté Podkrkonoší. S Jičínskem je spojen Čeněk z Vartenberka (kol. 1385 - 1425), nejvyšší purkrabí království českého, patřil k nejvýznamnějším postavám své doby. V době husitských válek se stal vlivným představitelem umírněné kališnické šlechty, avšak vstoupil i do služeb císaře Zikmunda. Tak se stal nepřítelem radikálních husitů a Jana Žižky z Trocnova. Žižka přitáhl na jaře roku 1423 k Hořicům a Vartenberkovo vojsko porazil v bitvě u Hořic roku 1423. Trčkové z Lípy - vládli v Jičíně v době renesance (1487-1607), ve městě byly stavěny nové hradby a známá věžová, dnes řečená Valdická brána. Smiřičtí - byl jeden z nejbohatších šlechtických rodů v Čechách. S koncem jeho panování v Jičíně (od r.1607-do r.1621) je spojeno několik zajímavých příběhů. (Znáte příběh o lásce šlechtické dívky k neurozenému mládenci? O jejím potrestání, uvěznění v hradní věži, o tom, jak byla odtamtud osvobozena a jak zemřela při výbuchu jičínského zámku? Je to příběh o smutném osudu Elišky Kateřiny Smiřické a známá píseň Znám já jeden krásný zámek nedaleko Jičína prý vypráví o její lásce. Eliščin bratr Jan Albrecht byl jedním z hlavních představitelů povstání protestantské šlechty proti císaři, (dokonce bylo uvažováno o tom, že on by se mohl stát českým králem!) zemřel však ve věku dvaceti čtyř let již roku 1618. Rod Smiřických vymřel po meči, jím vystavěný renesanční zámek v Jičíně byl poničen výbuchem v tom samém roce, kdy došlo k bitvě na Bílé hoře. A tato bitva od základu změnila poměry v Českém království, tudíž i poměry do té doby protestantského Jičínska.

ALBRECHT VÁCLAV EUSEBIUS Z VALDŠTEJNA

Dominantou náměstí je rozlehlý palác se 123 místnostmi, který nechal právě tento muž postavit. Kdo to byl? Jaká byla jeho cesta na vrchol moci a jaký byl její konec? Valdštejnova kariéra dodnes udivuje rychlostí a strmostí svého stoupání - začněme dole a stoupejme s ním:
- to ovšem znamená zradit císaře...
- čeští protestanti ve vyhnanství mu nabízejí dokonce korunu - tedy příležitost stát se českým králem!
- císař ho pověřuje jednat s nepřátelskou stranou o míru
- je na vrcholu moci, ale vleklé choroby ho začínají sužovat
- po následných vojenských neúspěších jej ale císař žádá, aby se velení armády opět ujal
- jeho vzrůstající moc vzbuzuje obavy, proto je zbaven postavení generalissima - nejvyššího velitele armády.
- buduje své panství jako malý stát ve státě, v Jičíně a Zaháni razí mince
- za strádání celé střední Evropy dbá o rozkvět svého panství, do Jičína povolal jezuity, založil zde gymnázium, plánuje vznik vysoké školy, biskupství, založil zde palác, katedrálu, klášter ve Valdicích
- je císařovým generalissimem, admirálem loďstva baltského a atlantského
- je úspěšným vojevůdcem, rozhodující bitvy znamenají vítězství
- pozorně sleduje výpočty astrologů, jeho horoskop vypracovaný samotným astronomem Keplerem mu předpovídá velkou moc a slávu
- stává se vévodou frýdlantským, za své sídelní město volí Jičín
- využívá svůj neobyčejný organizační talent, jeho bohatství a moc roste
- investuje do vzniku armády, financuje ji a pak nabízí císaři
- stává se knížetem frýdlantským, získává majetek Smiřických a s ním i město Jičín
- obohacuje se zabranými majetky / konfiskáty poražených
- českými stavy prohraná bitva na Bílé hoře je z pohledu Valdštejna vítězstvím
- původem chudý protestantský šlechtic přechází ke katolictví. Na začátku třicetileté války, za českého povstání stavů proti císaři, přebíhá na stranu císaře.
Italští architekti ve službách Albrechta z Valdštejna vytvořili v Jičínské kotlině řadu pozoruhodných raně barokních staveb a ty navíc umístili tak, aby jejich středem procházela krajinná přímka. Valdštejnův konec byl dramatický jako celý jeho život - na rozkaz císaře zavražděn roku 1634 v Chebu.

OD ROKU 1634 DO ROKU 1848

Po Valdštejnově smrti bylo Jičínsko drancováno švédskými, ale i císařskými vojsky. Válka představovala třicetileté utrpení a po jejím skončení zůstala zničená země s pouhým půl milionem zuboženého obyvatelstva. Jen na Jičínsku bylo na desítky vypálených vsí a v některých se už život neobnovil a zanikly docela. Spolu s koncem války se rozplynuly i poslední naděje protestantských emigrantů na návrat do vlasti. Čechy byly násilně pokatoličtěny. S Jičínskem tohoto období je spjata známá osobnost Bohuslav Balbín. Rekatolizační úsilí vyvíjeli jičínští jezuité. Jejich školství představovalo pokrokové metody vyučování a v jičínské koleji působila vedle Balbína řada výjimečných osobností. 17. a 18. století je dobou utužování nevolnictví. Jičínské panství získala cizí šlechta např. Tiefenbachové, později Trauttsmanndorfové. Na konci 17. století a během 18. století - v období barokního slohu - vzniká v okolí mnoho zámeckých sídel ( zámky Humprecht, Milíčeves, Jičíněves, Vokšice aj.), členitá krajina získává novou tvářnost. Na vrcholech kopců jsou stavěny barokní kostely a kaple. Za vlády Marie Terezie a Josefa II.dochází k poněmčování obyvatelstva. Na druhé straně však jejich vláda přinesla řadu reforem: školskou reformu, zrušení nevolnictví a toleranční patent, zaručující svobodu náboženského vyznání. Typickým platidlem této doby byl i drobný peníz - grešle. Úsloví “stát za zlámanou grešli” se používá dodnes. Mimořádný byl význam zemědělské výroby v tehdejší době, zajímavé tkalcovské nástroje připomínají rozvoj domácího tkalcovství a textilní výroby, která v životě Jičínska zaujímala důležité místo. V době napoleonských válek (roku 1813) pobýval na jičínském zámku rakouský císař František I. Místnost, ve které vedl politická jednání, naleznete v jiné části našeho muzea. Revoluční rok 1848 je významným okamžikem stále sílícího hnutí za změnu politických poměrů. Byla zrušena robota a poddanství. Završuje se jím Národní obrození.

*

NÁRODNÍ OBROZENÍ

Národní obrození je významnou kapitolou dějin Jičínska. Obětavá práce mnoha buditelů, z nichž velkou část tvořili na Jičínsku vlastenečtí katoličtí kněží, přesáhla hranice regionu a měla význam vskutku celonárodní. Toto mohutné společenské hnutí - (které začínalo od záchrany zbytků jazyka, přes studia zvykosloví a lidové slovesnosti, k péči o vznik nové české literatury, vědy i českého průmyslu a bankovnictví) - ústilo ve druhé polovině 19. století do vyjádření českého programu politického. Zdařilo se to díky působení celé řady vlastenců. Obrozenectví proniklo do nejrůznějších sfér veřejného života, a to i do nejmenších obcí. V této době se začalo krajině v okolí Turnova, Sobotky a Jičína říkat ČESKÝ RÁJ (http://www.cesky-raj.cz , .jicin.org ) Národní obrození, to nebyli jen básníci a jazykovědci. Byli to i principálové a herci na vozíku s koníkem, kteří hrávali loutkové divadlo po návsích nebo sálech hospod. Přinášeli zábavu i ponaučení, někdy českou pohádku, někdy příběh ze starých pověstí. Největší touhou předků bylo tenkrát vystavění národního divadla v Praze. Na stavbu se sbíraly peníze po všech koutech země. A lidé posílali, co měli. Národní divadlo bylo pro ně symbolem kulturní samostatnosti, věcí národní cti a hrdosti.
Krejcar - nejrozšířenější platidlo své doby, bylo v oběhu od poloviny 16. až do konce 19.století.

OBDOBÍ OD PRUSKO-RAKOUSKÉ VÁLKY K POČÁTKUM ČESKOSLOVENSKÉHO STÁTU

Roku 1866 vyvrcholil spor mezi Pruskem a Rakouskem o to, kdo bude mít výsadní postavení ve střední Evropě. Došlo k válce, v níž sehrálo významnou roli i město Jičín a jeho okolí. Prohraná bitva u Jičína 29. června 1866 byla předznamenáním zdrcující porážky rakouské armády, ke které došlo 3. července 1866 u Hradce Králové. V expozici jsou k vidění kromě mapových podkladů a částí výzbroje vojáků i pušky rakouské a pruské. Rakouské vojsko používalo pušky předovky, které se musely složitě a dlouho nabíjet (ládovat), naproti tomu Prusové byli vyzbrojeni zadovkami, které se nabíjely rychleji. Vlastnosti zbraní významně ovlivnily průběh jednotlivých bitev, tím i výsledek války. 2. polovina 19. století je na Jičínsku dobou rozvíjejícího se průmyslu.Technický pokrok uvádí do běžného užívání stále více vynálezů, jako například plynové osvětlení, fotoaparát, telefon, velocipéd a mnoho dalších. Malé řemeslné výrobny se rozrůstají v rozsáhlé závody. V Jičíně je to například továrna firmy Knotek vyrábějící od roku 1888 zemědělské stroje - dnešní závod AGS. V té době dochází i k rozvoji společenského života a vzniku měšťanských spolků. Jsou to např. Tělocvičná jednota Sokol, sbor hasičů, spolek ostrostřelců i Muzejní spolek, předchůdce dnešního muzea. Z roku 1914 pochází provolání Mým národům stařičkého císaře Františka Josefa a začíná 1. světová válka, reprodukce cenných fotografií dokumentují utrpení vojáků v zákopech i nouzi a strádání obyvatelstva v zázemí. Ve válce se schyluje k zániku Rakouska-Uherska. Čeští vojáci přebíhají k nepříteli a vstupují zde do legií, v nichž bojují na straně Dohody za samostatný stát, za pozdější Československo.

DĚJINY 20. STOLETÍ

Dvacáté století bylo samo o sobě dobou velkých skoků, politických změn, válek a okupací: Zánik Rakouska-Uherska, vznik Československa, 2. světová válka, zánik Československa a vznik protektorátu Böhmen und Mähren, osvobození, ale i brzký komunistický převrat roku 1948 věznění a vlny emigrací, Pražské “jaro” v roce 1968 a pak následná okupace Československa 5 armádami komunistických států, tzv. Sametová revoluce roku 1989 a brzké rozdělení Československa na Slovenskou a Českou republiku. O vznik nového československého státu se zasloužil Tomáš Garrigue Masaryk. Jeho tvář, prvního československého prezidenta, nese avers československé koruny. Počátek nového státu byl začátkem společenského i hospodářského rozkvětu. Ten samozřejmě zasáhl i Jičín. Podle plánů architekta Musila vzniká v Jičíně řada staveb (Studentský dům s knihovnou, obchodní akademie, úpravy zámeckého parku atd). S Jičínskem jsou spojeny významné osobnosti, které a zasáhly do nejrůznějších oblastí kultury (publicista Karl Kraus, spisovatel Václav Čtvrtek, malíř František Kaván, spisovatel Josef Štefan Kubín, architekt Čeněk Musil, grafik Josef Váchal, grafička Anna Macková, skladatel Josef Bohuslav Foerster). Kdyby však měl být jmenován ten, kdo nejvíc proslavil město Jičín, dokonce i v zahraničí, pak to byl nejspíš Rumcajs, pohádkový loupežník z lesa Řáholce u Jičína. K novým dějinám města a okolí tudíž patří i týdenní festival Jičín - město pohádky, pořádaný každoročně v polovině září.