Sobotín (obec) [433]

Sobotín (Zöptau, Zepta, Zeyptendorf, Sobecinna) je jedna z nejstarších hornických osad na Šumpersku. Původ jména pochází od osobního jména Sobota. Německý název Zöptau byl převzat z českého. Součástí obce byla osada Štětínov. V roce 1961 byly k Sobotínu připojeny Rudoltice již dříve sloučené s Klepáčovem, roku 1975 byly připojeny Vernířovice a roku 1980 i Petrov nad Desnou s osadou Terezín. Katastr se tak rozrostl až na 7728 hektarů. Po referendu v roce 1993 se v roce 1994 Vernířovice osamostatnily. V roce 1995 se uskutečnilo referendum o osamostatnění Petrova nad Desnou, bylo však neúspěšné. 

Katastr samotného Sobotína měřil 1208 hektarů a byl většinou pokryt středně vysokými kopci. Sobotínské údolí svírá ze severovýchodní strany Čapí vrch (538 m) a Smrčina (670 m), ze strany jihozápadní Petrovský vrch (778 m) a na východě Havraní vrch (778 m). Nadmořská výška obce kolísá mezi 405 - 510 metry a vine se úzkým údolím Klepáčovského potoka podél silnice Šumperk - Ostrava. 

Roku 1351 je v Sobotíně uváděn kostel s farou. Uvádí ji listina, kterou bylo založeno litomyšlské biskupství. ( Přesné datum vzniku však není známo). Ves sama byla střediskem malého panství, o jehož majiteli existují jen kusé zprávy. Dědiční rychtáři byli chráněni pány od roboty udělenými výsadami. Z významnějších rodů je zmínka v roce 1399 o pánech z Kravař a v první polovině 15. století jsou uváděni jako majitelé Kunát Šilstrát a Machna ze Sobotína. V druhé polovině 15. století se soudil známý šlechtic Jiří st.Tunkl z Brníčka o sobotínské panství s tehdejším držitelem rytířem Jindřichem z Lazů. Pak připadlo toto panství (zboží) českému králi Vladislavovi II. Jagelonskému, který roku 1496 přepustil tvrz a ves Sobotín i s železným hamrem držitelům úsovského panství pánům z Vlašimi. Ti již následujícího roku panství prodali. Z dalších majitelů jsou nejznámější páni ze Žerotína, kteří získali Sobotín roku 1504. Dočasně byl v letech 1558 až 1578 držitelem statku Václav Berka z Dubé, za něhož byla v obci fara, rychta, hamr a dvůr. Potom Žerotínové připojili sobotínský majetek k losinskému panství. Po jeho rozdělení přešel trvale k panství vízmberskému.

Sobotínská fara byla za majitele Jana Žerotína obsazována luteránskými pastory. Tehdy byla významná i sobotínská škola, připomínaná již před rokem 1565. Fara po Bílé hoře zanikla a byla obnovena, pochopitelně jako katolická, teprve roku 1676. Za pastora Göpperta byl v roce 1605 postaven kostel sv. Vavřince. Ten je v letech 1780 - 1792 rozšířen a v letech 1845, 1937, 1964 a 1994 opraven. V sobotínském kostele došlo za faráře Schmidta ke známé události, která byla záminkou k zahájení čarodějnických procesů. Vernířovická žebračka totiž vyjmula po přijímání z úst hostii, neboť se tehdy věřilo tomu, že pokud podá hostii krávě, bude lépe dojit. Její čin byl však zpozorován, žebračka zatčena a vyslýchána. Za domnělé čarodějnictví byli upáleni rychtář Jan Axmann (1682) a jeho manželka Dorota (1683).

Počátkem 14. století se v okolí Sobotína dolovalo. Již v této době zde existoval hamr a upravený vodní systém. Na počátku 17. století tu stály vysoké pece, železné hamry a slévárny. Zásluhou Ondřeje Eisenbacha z Podgorze ( z Haliče) byla v Sobotíně postavena malá zbrojovka. Později se přeorientovala na výrobu drátu. Po jeho smrti nový majitel, hrabě Mitrovský, se rozhodl dosavadní železářskou huť přestavět. V této době pracuje v Sobotíně řada zahraničních odborníků. Od roku 1844 sobotínské železárny vlastní bratři Kleinové, přikoupili zbrojovku a vylepšili za pomoci profesora Riepla staré báňské a hutní zařízení. V letech 1852 - 1883 byl Sobotín střediskem rakouského železářského průmyslu. Pobočné železárny najdeme ve Štěpánově u Olomouce, v Bedřichově u Oskavy, hutě měli i v Železné u Vrbna pod Pradědem. Svou podnikatelskou aktivitou byli zapojeni i v řadě podniků tehdejšího Rakouska - Uherska. V Sobotíně zajišťovalo výrobu 2000 lidí. Neschopnost konkurovat větším podnikům a vyčerpanost rudných ložisek přivedlo postupně železárny k úpadku. Tento pokračoval i ve 20. století, až konečně v roce 1920 byla výroba v sobotínských železárnách definitivně zastavena a převedena na jiný výrobní program. Ani ten však neměl dlouhého trvání. Definitivně ukončení činnosti nastalo v roce 1931. O rok později, tj. v roce 1932, zde začíná působit firma Velamos - Heinz - výroba jízdních kol.

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie