Prvotní osídlení katastru zde proběhlo již v době kamenné. Snad největší měrou byly zastoupeny nálezy z období tzv. Únětické kultury. Našli se však i starší památky. Trvalejší osídlení provedli zřejmě až keltské kmeny jejichž sídliště a také pohřebiště je možno datovat do období kolem 6. století př.n.l. Prvním majitelem vsi je roku 1088 vyšehradská kapitula, teprve roku 1228 přechází do majetku kláštera sv. Jiří v Praze na Hradčanech. Později se zde vystřídali pánové z Kněževsi, kteří ves drží až do osudného roku 1420, kdy císař Zikmund jejich tvrz oblehl a obránce nechal upálit. Kněževeští vybudovali na svém díle tvrz, kterou získali roku 1434 páni z Landštejna. V průběhu druhé poloviny 15. a celého 16. století se zde vystřídali ještě Bořek z Okoře, Kateřina z Klinštejna, Sezimové z Ústí a Služští z Chlumu, kteří připojili ves k panství Tuchoměřice v roce 1575. Tehdy již tvrz byla zaniklá a do dnešní doby se nezachovalo po této stavbě žádných památek. Původní kostel byl roku 1822 uveden do dnešní neorománské podoby. Obec je pro absenci turistického značení přístupná pouze po silnici z Tuchoměřic, nebo Středokluk.