První písemná zmínka o Máslovicích pochází z roku 1052, kdy kníže Břetislav I. Daroval několik zdejších poddaných nově založenému klášteru ve Staré Boleslavi. Samo osídlení sahá hluboko do pravěku, jak to dokládají četné archeologické nálezy. Název obce je podle prof. A. Profouse rodového původu a je odvozen od osobního jména Máslo, stařešiny rodu Masloviců.

Roku 1298 daroval obec tehdejší držitel Máslovic Vojtěch z Poděhus oltáři sv. Víta na Pražském hradě. Církevní držba přetrvala husitské bouře a trvala až do roku 1706, kdy je kapitula u sv. Víta prodala Karlu Josefu Voračickému, který je připojil ke statku Chvatěruby. Voračičtí prodali celý chvatěrubský statek Mathiasi Friedrichu von Reise Stallburg, který je spojil se statkem Panenské Břežany. Stallburgové byli poslední máslovickou vrchností do zrušení roboty v r.1848. Celá staletí byly Máslovice malou zapadlou vesničkou. Podle berní ruly z r. 1654 tu byly vedle panského dvora čtyři selské usedlosti a v době vlády Josefa II tu bylo jen 15 domků. Teprve rozvoj průmyslu v sousedních Libčicích ve 2.pol.19.stol. po stavbě železnice Praha-Děčín-Drážďany přinesl podstatný přírůstek obyvatel.