Český král Václav I. (1230 - 1252) daroval kolem r. 1250 šlechtici Borešovi z Rýzmburka, který měl své panství v západních Čechách v Krušných horách, veškerou pohraniční krajinu s Hřebečským pohořím od dnešní vesnice Březiny až za levý břeh Moravské Sázavy. Další kraje na severovýchod dostal darem olomoucký biskup Bruno.

Boreš z Rýzmburka povolal pak nové osadníky, kteří mýtili nebo vypalovali zdejší lesy a zakládali zde vesnice. Když pak pro jeho záměry nebylo dostatek zájmu z řad slovanských obyvatel, přivedl sem německé osadníky z Bavorska. Ti pak tady založili většinu okolních vesnic. Jejich dílem byla výstavba města Mor. Třebové a také Třebařova. Že byly tyto dvě obce založeny pomocí vykácení lesů, dosvědčuje jejich jméno, neboť staroslovanské slovo třebiti značí mýtiti.

Roku 1267 založil Boreš v blízkosti Třebařova augustiniánský klášter, jehož trosky zde najdeme ještě dnes. Klášter dostal název Koruna Panny Marie a obývalo ho kolem 10 mnichů. Těm pak daroval pro jejich obživu postupně 20 lánů polí v Třebařově, horu a lesy u Krasíkova, mlýn na Sázavě, polovinu vesnice Tatenice a později další pole u Třebařova.

V pozdějších dobách se stal klášter proslulým poutním místem, kam putovali poutníci ze širokého okolí, dokonce prý až z Polska. Tatenice byla tehdy nazývána vsí kajícníků. Zde se museli poutníci svléci ze svých hříšných oděvů a obléci se do prostých plátěných hávů, ve kterých teprve mohli potom předstoupiti před olář Panny Marie se svou prosbou. Klášter měl v Třebařově svůj dvůr na severním konci vesnice, který v 16. století připadl třebařovské vrchnosti. Klášter na čas zanikl, pak byl za husitských časů obnoven, ale roku 1552 zanikl úplně.

Založení vesnice Koruna:

Poněvadž třebařovský dvůr již po léta vykazoval jen nepatrný výtěžek, byl roku 1771 zrušen, jeho pozemky přiděleny novým osídlencům. Osídlenecké domky vytvořily kolonii, která dostala jméno Třebařovský Dvůr a byla samostatnou obcí až do r. 1849, kdy byla připojena k Malému Třebařovu.

Ostatní pozemky rozparcelovalného dvora dostali do vlastnictví další osídlenci, kteří si zbudovali své příbytky na vyvýšenině jeden a půl kilometru východně od Třebařovského Dvora. Na návrh zábřežského vrchního úředníka dostala tato osada jméno Koruna podle bývalého blízkého kláštera. Zpočátku byla osada Koruna připojena k Malému Třebařovu, roku 1797 se osamostatnila a měla vlastního rychtáře, ale r. 1849 byla znovu spojena s Malým Třebařovem. Konečně r. 1867 získala zase samostatnost a toho roku si zdejší občané volili vlastního starostu.

Až do roku 1883 patřily obce Třabařovy i obec Koruna stále k okresu Zábřeh, teprve uvedeného roku byly připojeny k Moravské Třebové.

Po roce 1945

Na základě Košického vládního programu mimo jiné byl vydán dekret o osídlování pohraničí a německých ostrůvků na našem území. Poněvadž obec Koruna byla obydlena pouze německými občany, sjížděli se noví osídlenci.

První část přišla z Valašska a Nové Město na Moravě. Nějaký čas žili němečtí občané s českým obyvatelstvem a postupně byli odsunuti. Po převzetí hospodářských budov se osídlenecké rodiny zapojily do práce na polích, které jim byly přiděleny, taktéž se staraly o dobytek a drobné zvířectvo. Mimo to chopili se i jiných pracovních příležitosti. Byli zaměstnáni v místním kamenolomu (14 dělníků), část pracovala u ČSD v Krasíkově a jiní odjížděli za prací do Mor. Třebové a Lanškrouna. V obci Třebařov v textilní továrně Orban, pracovaly většinou ženy. Občané německé národnosti, kteří v obci ještě bydleli, pracovali s osídlenci jak na poli, tak i v domácnosti.

V obci Koruna byly od roků 1945 tři hospody, v čísle 9 a 16 a 39. Obchod s potravinami byl původně zřízen v budově čp. 13, osídlenci však byl zrušen a převzat soukromníkem na čísle 54. V roce 1948 pak obchod se smíšeným zbožím provozovala Jednota v budově čp. 50. Telefon byl zaveden v r. 46-47 pro 2 účastníky. Koncem roku 1949 se přestalo pracovat v kamenolomu. V roce 1957 byl založen v obci místní rozhlas.V roce 1964 byla zrušena na Koruně pětitřídní škola a začal do obce dvakrát denně dojíždět autobus ČSAD.