Nikdo dnes už nedokáže doložit, kdy přesně Janov vznikl. V historické literatuře je celkem nesporné, že to bylo v rámci tzv. druhé (neboli vnější) kolonizace v polovině 13. století, a že noví osídlenci přišli především z oblasti Franska a Durynska v Německu. První písemná zmínka o vsi pochází ale až z r. 1347, kdy při rozdělení klášterních statků mezi nového litomyšlského biskupa a kapitulu dle příslušné listiny, území s usedlostmi pod názvem „Janštorf“ (v latině „Jansdorph“) připadlo biskupovi. I když analýza jmen tehdejších obyvatelů připustí závěr, že se jednalo o ves národnostně smíšenou, uvádí se její název v různých pravopisných variacích až do r. 1945 vždy v německé formě. I v latinsky napsaných listinách z let 1349, 1350, 1361, 1384 a v listinách urovnávajících trvající majetkové spory mezi biskupem a kapitulou z let 1358, 1369, 1380 a 1398 se objevoval vždy název „Jansdorph“.  Dle Nejedlého (1) a Licka (2) víme, že zde už v r. 1350 existoval farní kostel náležící k děkanátu Poličskému. Zmiňují se dále o „dobytčí cestě“ u dvora jistého Dětmara (Dietmar) (3), o vozkovi Václavovi (Wenzel) a koláři Václavovi (Wenzel). Byly zde i včelí úly, za které se platily úroky.  Výše uvedená listina z r. 1398 je z hlediska minulosti Janova zvlášť důležitá. Poprvé se tu najde zmínka o rychtáři Benešovi (Benedikt) a svobodné rychtě. Ta dle této listiny připadla spolu s lesem a určitou částí usedlostí (dle (1) „s novým osazením“) znovu biskupovi, načež jiná část vsi (dle (1) „in alio Jansdorf“) odváděla plat a úroky kapitule. Historici věnují existenci „dvou Jansdorfů“, které se přes 50 let písemně uvádějí vedle sebe, značnou pozornost, např. kde nebo jak daleko ležel ten „druhý Jansdorf“. Zatím na to nikdo nepřišel. Blíž k realitě bude asi domněnka, že se jedná o jednu a tutéž ves, která byla dle lokálního růstu přechodně rozdělená pouze fiskálně.  Všeobecně se ale soudí, že její původní jádro bylo směrem k Mendryce.  Litomyšlský biskup Jan IV. zvaný „Železný“ osvobodil r. 1412 ves od odúmrtí. Z roku 1420 máme informaci o působení konšelů:  Henslín (Hanuš) Metler (asi zárodek později v Janově rozvětvené rodiny Mattler), Martin Cvik (v r. 1402 zádušní úředník) a Václav Polan. Z r. 1464 je zmínka o rychtáři Kubovi (Jakob).  Za značnou devastaci vč. zničení farního kostela a pravděpodobně i farní budovy v husitských válkách „vděčí“ Janov příslušnosti k biskupovi. Dlouho se proto o věřící staraly farnosti v Opatově (do r. 1653) a pak až do r. 1785 v Čisté (Lauterbach).  Trochu rozsáhlejší údaje o daňové a robotnické zátěži nám poskytuje urbář litomyšlského zámku z r. 1548. Uvádí pro Janov peněžitou daň 23 kop, 32 grošů, 5 denárů a 1 halíř splatnou dvakrát ročně (o Jiřím a Gallusovi, což byly obvyklé platební termíny), dále 58 grošů splatných o Johanovi, a daň naturální 155 měřic 3 čtvrtiny oves a 135 kuřat.  Jako robota se uvádí, že každý (usedlík) musí zhotovit 25 polen dřeva pro panský pivovar za protihodnotu jednoho bílého denáru a jednoho sudu piva pro všechny dohromady. Zde vidíme, že se jednalo ještě o placenou službu, na rozdíl od pozdějších robot. Historik Fiedler (4) provedl složitý přepočet platů a robot na počet osídlenců a přišel na číslo 60.  Toto číslo ale nesmíme rozumět jako počet obyvatelů – většina usedlíků měla totiž ještě určitý počet podruhů a rodinných příslušníků, k tomu přišli nevázaní chalupníci a zahrádkáři, takže tento údaj představuje jenom něco jako „daňovou jednotku“.  Pro roky 1557 a 1610 se uvádí, že 65 usedlíků se nadále postará o dřevo pro pivovar za v.u. protihodnotu. Přibyly ale další povinnosti: bylo třeba zajistit 55 sáhů topícího dřeva pro zámek v Litomyšli, dlouhé dřevo pro cihlové a vápencové pece a vlastními pomůckami i odlov rybníku pod „mendryckým dvorem“ a dle nutnosti i pomoct i u dalších rybníků. Dále museli dle objednávky zámku na druhý den orat pole litomyšlského dvora nebo delegovat 30 ženců „proti strávě a platu“. Ani na zahrádkáře a podruhy se nezapomnělo – byli povinní pomoci při sklizni konopí. Dále platila obec 3 husy o Jakubovi a 2 kbelíky medu s 30 grošů o Johanovi.  V roce 1649 najdeme v Janově 56 sedláků, jednoho svobodného rychtáře, 6 zahrádníků a 13 chalupníků. Zde jsou už vidět zhoubné následky třicetileté války, která měla katastrofální dopad na zemědělství. V následujících letech (uvádí se r. 1652 a 1653) byly sice 4 statky opět obhospodařeny novými sedláky, ale stále bylo 13 opuštěných dvorů a „velký počet zkažených následkem války“.   Po třicetileté válce se v rychle rostoucí míře účastnil na vykořisťování i stát, což vedlo k dalšímu úbytku sedláků, kteří to raději zkusili na Moravě, nebo zemědělství zanechali úplně s  tím, že šli kácet dřevo.  V roce 1789 má Janov 156 popisních čísel, kostel s farářem a pomocníkem a farní budovu (5). V roce 1837 registrujeme 169 čísel a 1289 obyvatelů, 2 faráři, farní budovu, jednu hospodu, dva mlýny, školu a budovu pro požární stříkačku. Pouze jedna rodina měla vyznání protestantské, ostatní byli katolíci (6).  U těch mlýnů se jednalo pravděpodobně o dnešní č.p. 117 (směrem k Mendryce) a č.p. 58 (v dolní části obce nad jezdeckým areálem). Oba byly poháněny vodou.