Z dosažitelných historických dokumentů vyplývá, že první písemnosti o naší obci jsou datovány z roku 1220. Původně se rozeznávaly dvojí Popovice, Dolní a Horní; Horní Popovice jsou dnešní Popovice. Podle falza hlásícího se k r. 1247 daroval kníže Oldřich Korutanský velehradskému klášteru kapli Panny Marie v Popovicích na hoře u Kunovic; Popovice byly součástí velehradského kláštera. V roce 1437 držel klášterní ves v zástavě Burian z Vlčnova; 30. ledna 1467 zastavil klášter městu Uh. Hradišti Popovice na dobu 20 let. Dne 28. června 1533 odprodal klášter ves Uh. Hradišti, čímž se stala součástí městského statku.

Doby útrap dolehly na obec v 17. a na počátku 18. století při vpádech z Uher. V roce 1669 byla celá obec vypálena, v roce 1683 částečně.

Podle lánového rejstříku v roce 1669 tu bylo 10 lánů, 62/64 achtelů, 42 osídlených domů a 45 měřic vinohradů.

Podle urbáře v r. 1678 vlastnilo město ve vsi chrásty zvané "Bukovina" a "Široká" a lesík zvaný Janů.

Posledního lesíka užívali sedláci. Z vinohradů při prostřední úrodě vynášel desátek 8 beček vána po 15 zl., což bylo celkem 120 zl. Mor.

Roční výnos z polí, luk, niv zahrad a telat obnášel celkem 51 zl 6 gr., na naturáliích 1 kopu 41 kusů slepic, od úmrtních 1 kopu 22 kusy, vajec 6 kop 22 kusy, o vánocích tři zajíce.

Podle teriziánského katastru se tu napočítalo 1648 měřic orné půdy, 131,1 měřic zahrad, 63,4 měřice pastvin, 89,4 měřice vinohradů, louky skýtaly 163 fůr sena, bylo tu 447 měřic lesa a 11 chalup. Robotou bylo povinno 38 půlláníků dvěma koňmi tři dny v týdnu, 11 čtvrtláníků třemi koňmi 1 den v týdnu a 25 chalupníků jedním pěším 1 den v týdnu, čili bylo povinno robotou 74 poddaných, tj. obec se rozrostla o 32 usedlíků.

Podle olomoucké matriky vylo v obci v polovině 18. stolení 406 dospělých a 96 dětí česky mluvících.

V r. 1843 žilo v obci 264 mužů, 296 žen, celkem 560 osob bydlících ve 113 domech a 153 bytových jednotkách; z těchto: 52 domů se zabývalo zemědělstvím, 3 řemeslem, 1 obojím a 97 náleželo k dělnictvu. Podle sociálního složení bylo 36 půlláníků s 16 jitry, 16 čtvrtláníků a 60 podruhů, ostatní náleželi k chudině. V obci byl v provozu větrný mlýn. Vinařská tradice se nadále v obci udržovala (51 jiter vinic), také ovocnářství bylo na výši - 13 jiter. Obec spojovaly s okolím jen cesty. Chovalo se tu 124 koní, 16 volů, 154 krav, 80 kusů mladého dobytka a 50 ovcí.

V roce 1794 byla odprodána vrchnostenská hospoda do soukromého vlastnictví; současně v letech 1793-1810 bylo popovické polesí rozděleno mezi sedláky, vykáceno a přeměněno na pole; v roce 1843 byly zkráceny roboty popovickým čtvrtláníkům.

Obec utrpěla v r. 1866 průchody pruských vojsk a potomní cholerou, při které zemřelo 31 osob.

Oživení obce nastalo vybudováním Vlárské dráhy v roce 1888 a zřízením zastávky v místě. Menší pálenice byla po roce 1948 znárodněna.

Celková výměra katastru v r. 1900 obnášela 858 ha, z nichž 565 ha připadalo na ornou půdu, 19 ha na louky, 23 ha na zahrady, 10,26 ha na vinice, 87 ha na pastviny a 127 ha na les; v obci bylo 127 koní, 298 kusů skotu a 481 vepřů.

Spořitelní a záloženský spolek v Popovicích byl založen v r. 1928 a k němu byla přidružena obec Podolí.

Farou obec původně náležela do Sadů (Derfle), fara byla zřízena v r. 1913, kdy byla vyfařena ze Sadů. Přifařeno je Podolí. Farní kostel Panny Marie Růžencové byl vybudován v r. 1937; upoutává pozornost lidově uměleckými jesličkami.

Také školou obec původně náležela do Sadů. Škola zde byla zřízena v druhé polovině 18. stolení, neboť v r. 1708 byla tu triviální škola, v r. 1828 byla postavena školní budova. Měšťanskou školu navštěvovali místí žáci v Kunovicích od r. 1913. Při obecní škole byla po r. 1920 otevřena pokračovací škola živnostenská.

Domovina pocházela z r. 1923, Družina katolických zemědělců z r. 1933, hospodářskou činnost vyvíjelo Pojišťovací družstvo hovězího dobytka od r. 1920, Spolech chovatelů poštovních holubů od r. 1948, tělovýchovu pěstovala DTJ od r. 1938, Orel od r. 1938, Sportovní klub od r. 1947. Kulturu na dědině šířil spole Divadelních ochotníků Morava od r. 1948.

Kronika obce byla zavedena v roce 1932, kdy byl okresním školním inspektorem pan Václav Sehnal, starostou obce pan Jan Potomák (číslo 39) a řídícím učitelem pan Oldřich Šulc, který byl rovněž prvním pisatelem kroniky.