Nedachlebice byly původně zeměpanským zbožím, které Přemysl I. daroval r. 1209 olomoucké kapitule. Později se vesnice stala majetkem Kuželů, jejichž jedna větev se psala po Nedachlebicích (1340 Boček z Nedachlebic, 1366-92 Viknan, Jaroslav, Janáč a Matyáš z Nedachlebic, 1492 Arnošt Kužel ze Žeravic). Za jejich vlády, patrně někdy ve 14. století byla v osadě vybudována tvrz. Z dalších významnějších nedachlebických pánů jmenujme vladyky z Korotína (1520-60) a Janaury ze Strachnova (1574-1603). Majitelé se rychle střídali, až v r.1618 koupil Nedachlebice Fridrich z Kounic. K uherskobrodskému panství Kouniců náležely Nedachlebice až do konce patrimoniální správy. Nejstarší obecní typář měl v pečetním poli motiv vinného hroznu a vinařského nože, opis majuskulou NEDAGLEBICE DEDINA 1690 (srov.: J.Vítek, Slovácká dědina Nedachlebice,1928 str.125: Uherskohradišťsko – VM, Brno 1992 str.586). Znamení na pečeti upomíná na kdysi kvetoucí vinařství. K tomu nutno poznamenat, že kromě vinic se v Nedachlebicích dařilo chovu ryb – v roce 1686 tu bylo devět rybníků. Do konce 19. století vinohrady zcela vymizely, rybníky jsou nyní znovu obnovovány. Na tradice navázal i autor návrhů nové obecní symboliky, uplatněn byl jak motiv vinného hroznu, tak ryby, coby připomínka kdysi četných rybníků. Štika v návrhu drží v tlamě osekanou větev, upravený symbol, převzatý z erbu někdejších držitelů osady a pánů na nedachlebické tvrzi – Janaurů ze Strachnova.

Nedachlebice se jmenovaly původně Chlebice. Ale kdysi prý nedachlebský pán nabízel občanům, že jim dá všechny pánské lesy za poměrně mnoho peněz a velké roboty. Občané však nechtěli. Nedachlebský pán jim řekl: „No, dobře. Když jste nechtěli, nechtěli jste. Dědina se mohla jmenovat Chlebice, neboť byste měli po vyklučení lesa dostatek chleba (lesy zabírají polovinu území), ale nyní se bude jmenovati Nedachlebice.