Seninka (obec)


Seznam lokalit v okol


obec, osada Seninka (obec) vzdlenost: 0 km

První zmínka o Senince pochází z roku 1503, kdy je uvádna jako ást vsetínského panství. Roku 1679 se stala majetkem panství vizovického. V prbhu staletí zaila obec nkolik nepátelských vpád, zejména tatarsko-tureckých v 17. století. Obyvatelstvo valašských obcí a mst se koncem 18. století v naprosté vtšin hlásilo k zakázané evangelické víe. Na Valašsko byla vyslána zvláštní komise sloená ze svtských a církevních hodnostá a provázena byla silnou vojenskou asistenci, která mla hnutí nekatolík likvidovat.

Asi v beznu 1780 pišla na Valašsko ena, je se ptala evangelík, zda by si nepáli, aby k nim pišel kazatel a poslouil jim veeí Pán. Její návrh byl radostn pijat a kazatel pišel nejprve do Prlova. V pátek 12. kvtna 1780 došlo ve stední ásti Seninky v "Kubíkov lebu" k jednomu z nejvtších tajných setkání evangelík ped vyhlášením toleranního patentu. Na pobonost se však prodral vizovický rychtá se svými dráby a ke kazateli, kdy sedl za stolem, za nm byla lucerna, dbán s vínem, pytel s chlebem a kniha. Rychtá se jej tázal, odkud pichází a má-li jaké prkazní listiny. Kazatel se nemohl niím vykázati a byl vyzván, aby následoval strá do Vizovic. V tom však lidé obklopili kazatele, vrhli se na dráby, zbili je i rychtáe, odali jim pušky a odvedli kazatele do lesa. Kdy svítalo, táhli evangelíci pti proudy v potu 4 000 lidí za zpvu do les k Hošálkové a k Prnu. Pes stíhání dráby kazatel konal pod ochranou vících pobonost celých 5 dní v širokém okolí za ohromné úasti a pak v bezpeí odešel ...

Shodou okolností nkolik dn pedtím, 28. dubna 1780, projídl císa Josef II. z Valašských Klobouk smrem na Vsetín údolím íky Senice. Protoe byla Senice rozvodnná a strhla na cest mosty, musel se císa s doprovodem odchýlit od plánované (a píslušn vyzdobené) trasy pes Leskovec. Odboil smrem na Seninku a "nevyzdobeným" údolím pejet pes kopce k Rokytnici a Vsetínu. Toto údolí nese od té doby název "Nezdoby" a hebenové cest (vede po ní modrá turistická znaka, viz mapu) se íkalo "Císaská cesta". Ve chvíli jeho píjezdu ke vsetínskému zámku vhodil do císaova koáru místní tkadlec a kniha Jan Aron Bubela ádost 25 valašských obcí o náboenskou svobodu. Císa pijal petici laskav a slíbil podavatelm svou ochranu. Petice se stala jedním z impulz k vydání toleranního patentu (1781), kterým bylo poddaným povoleno vyznávání evangelické víry. Tato událost se ve Vsetín kadoron pipomíná kulturn - spoleenskou akcí Valašské záení.

V západní ásti údolí Seninky se nacházejí zbytky pvodních jedlových a jedlobukových les (Vartovna, Horka). Jedlové devo bylo v minulosti hojn pouíváno k výrob šindel, která byla významným zdrojem obivy obyvatel obce. Výrobu šindel v Senince nafilmoval v r. 1941 reisér Miloš Stank. Jeho film "Valašský porcelán" zachycoval mizející domácí emesla na Valašsku.

A do poloviny 20. století byla vtšina obyvatel zamstnána v zemdlství, situace se zmnila teprve vybudováním prmyslových podnik, zejména ve Vsetín. V dob okupace se obyvatelé zapojili do protifašistického odboje. Rodiny na pasekách i pímo v obci ukrývaly ji od srpna 1944 ruské partyzány. V pasekáské osad "Pokojka" se léil ze svého zranní po pestelce s Nmci partyzánský velitel major Murzin. Po válce se obyvatelé této osady odsthovali a v sedmdesátých letech byly paseky zalesnny. Obtmi 2. svtové války se stali editel školy František Hladký, stola Jan Zigmund a dlník Jaroslav Trlica. Seninka byla osvobozena v ranních hodinách 4. kvtna 1945.

Poet obyvatel v prbhu let kolísal - roku 1834 to bylo 349 osob, v roce 1910 poet vzrostl na 455. V roce 1980 poet klesl na 363 a v souasné dob má obec cca 320 obyvatel. Škola byla v Senince zízena roku 1846 jako poboka školy v Liptále. Teprve od roku 1877 byla v obci povolena samostatná škola. Za první republiky byla postavena moderní školní budova v centru obce. Pro nedostatek ák však byla škola v obci roku 1976 zrušena a dti dojídní do Základní školy ve Valašské Polance. Nevyuitá školní budova byla adaptována a vzniklo v ní 6 pkných byt s garáemi.

Památkov chránnou ukázkou pvodní zástavby je devný roubený dm .p. 7 se zdobenou lomenicí z roku 1832 a typická jihovalašská sušárna ovoce u domu .p. 13. Z naší obce byla do ronovského muzea pemístna sušírna a komora na sušené ovoce z konce 19. století. Z poárních dvod se sušírny stavly opodál vlastních zemdlských dvor. Hojn se vyskytují ješt dnes ve vesnicích jiního Valašska.

V dolní ásti obce se nacházejí pozstatky mlýnského náhonu, který slouil k pohonu vodního kamenného mlýna, který je pipomínán ji v roce 1666. Mlýn zanikl tsn ped 1. svtovou válkou a na jeho míst vznikla roku 1929 vodní pila. Majitel ji musel uzavít v roce 1949.


Kompletn informace o lokalit > | Pidat fotografii | Ohodnotit


zdroj: www.KrasneCesko.cz