Ratiboř (obec)


Seznam lokalit v okolí


obec, osada Ratiboř (obec) vzdálenost: 0 km

Obec Ratiboř leží asi 7 km od Vsetína v Hostýnských vrších. Katastr obce má 1880 ha a žije v ní téměř 1800 obyvatel.

Obcí protéká potok Ratibořka, který je přítokem Vsetínské Bečvy. Nejvyšším místem je vrch Drastihlava s nadmořskou výškou 695 m. První písemné záznamy o Ratiboři se nacházejí v latinsky psané kronice z roku 1306, kdy poslední Přemyslovec král Václav III. vydal listinu, v níž oznamuje, že na soutoku Bečvy a potoka Ratibořka zakládá cisterciácký klášter Tronus regis (Králův trůn). Král Václav III. však byl nedlouho po vydání listiny v Olomouci zavražděn a ke stavbě kláštera již nedošlo. Úmysl krále založit v Ratiboři klášter připomíná obecní znak, udělený roku 1998.   

První škola v obci vznikla roku 1781. Původní dřevěný kostel byl postaven v roce 1782. Mezi nejstarší stavby v Ratiboři patří evangelický kostel z let 1842 - 1861, projektovaný význačným vídeňským architektem Franzem Försterem. Chráněnou památkou je za oltářem zazděný kámen, v němž byly v dobách náboženského pronásledování ukrývány náboženské knihy, z nichž kázal známý lidový kazatel Jan Maniš (1746 - 1781). Do tehdejších "valašských povstání" se zapojili i zdejší občané a čtyři z nich za to zaplatili životem na popravišti v Brně. Občané obce se účastnili i bojů v čs. legiích v 1. světové válce i partyzánského odboje ve 2. světové válce, kdy na zdejším teritoriu operovala skupina "Clay Eva" partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova. Vzpomínkou na partyzány jsou pomníky v obci.    

Obyvatelé obce byli původně především zemědělci. Dále se zde tkalo plátno, těžilo dříví, vyráběly kapesní nože a dřevěné nářadí, později metly, koše a špejle. V obci byla zřízena Thonetova parní loupárna proutí a výroba nábytku. S obživou zde zápasili i drobní živnostníci včetně muzikantů, kteří působili i v původní proslulé Pelárově kapele.   Dnes zaměstnanost občanů obce směřuje především k vsetínské aglomeraci v oblasti strojírenství, elektrotechniky, stavebnictví, dřevozpracujícímu průmyslu, službám a podnikatelskému sektoru. Úspěšně si vede i zdejší zemědělské družstvo, které kromě zemědělské výroby využívá své objekty k podnikatelským účelům a zaměstnává i občany z Hošťálkové, Kateřinic, Pržna a Jablůnky.   

V obci je bohatý spolkový život. Nejstarším spolkem je Svaz dobrovolných hasičů, který byl založen již v roce 1889. Tradicí se staly společenské a kulturní akce, jako např. sportovně hasičská soutěž "Ratibořská jama". Aktivní je taktéž TJ Sokol se svými oddíly. Sportovní klub kopané "Valašská unie Ratiboř" byl založen již v roce 1943. Dlouholetou tradici má i místní motoristický klub a střelecký oddíl, dnes registrovaný v rámci ATS. Myslivecký spolek v lokalitě "Červené" pravidelně pořádá společenské akce, jež obohacují život vesnice. Rovněž organizace Červeného kříže, Svazu zahrádkářů a Svazu chovatelů organizují osvětovou, poradenskou a kulturní činnost, včetně výstav.   

Již v roce 1939 bylo v obci zřízeno kino, které je dnes adaptováno na širokoúhlé. V roce 1947 byl v obci založen ochotnický kroužek. Od roku 1921 je ve vesnici v provozu obecní knihovna, která dnes patří k nejvíce navštěvovaným v širokém okolí a je v ní v nových bezbariérových prostorách zřízen veřejný internet.    V současném období obec prochází novým rozvojem. Oproti minulosti se znovu rozšiřuje výstavba rodinných domů, rozvíjí se zdravotní péče, budují se plynové rozvody, rozšiřuje obchodní síť, restaurace a ubytovací kapacity.   

Ratiboř zároveň dokončuje místní kanalizaci a čističku odpadních vod, síť kabelové televize, rozšiřuje veřejné osvětlení, opravuje místní komunikace a chodníky. Většími investicemi jsou i rekonstrukce Hasičského domu a Sokolovny. Obec zahájila výstavbu malometrážních bytů, centra pro knihovnu, seniory a skauty. Zároveň se připravují území pro novou bytovou výstavbu, rekonstrukce místního hřbitova, zalesňování dalších nevyužitých pozemků a vybudování nových zdrojů pitné vody pro obecní vodovod. Současně je prováděna úprava veřejných prostranství a výsadba zeleně v obci. Na katastru obce se nachází i chráněné lokality - Zbraňkova stráň (2.46 ha) se vzácnými rostlinami jako je jetel válcovitý, kopretina chocholičnatá, mochna přímá, růže keltská, pampeliška skalinská apod. a lokalita Křížový (1.30 ha) se skalními výchozy, úpatními haldami a sutí, vzniklými sesuvy, na nichž roste vzácná klenová bučina a hnízdí chránění datel černý, žluna šedá a holub doupňák.   

Programovým cílem Ratiboře je vytvoření moderní valašské vesnice, která svou vybaveností a službami dokáže občanům poskytnout dobré klima klidného vesnického života. V další fázi svého rozvoje bude plně připravena sloužit turistickému ruchu, který Valašsko očekává. Tradice 700 let existence obce (1306 - 2006) k tomu zavazuje. Počátek Ratiboře lze nacházet v latinsky psané pergamenové listině z roku 1306, která je východiskem z mlhavého neznáma.

Roku 1306 poslední král z rodu Přemyslovců – Václav III. vydal listinu, v níž oznamuje, že založil na soutoku řeky Bečvy s potokem Ratibořka cisterciácký klášter, který měl nést název Tronus regis – neboli Králův trůn. Jméno potoka Ratibořky může nasvědčovat, že v té době již existovala ves Ratiboř, podle níž měl potok jméno. Král Václav III. byl zanedlouho po vydání listiny v Olomouci zavražděn a ke stavbě kláštera již nedošlo. Úmysl krále Václava III. založit v Ratiboři klášter připomíná z roku 1998 obci udělený znak, který obsahuje, podobně jako prapor, tři květy zvonku a korunu. Z vkladu vloženého do zemských desk olomouckých v roce 1504 se poprvé uvádí nejen obec Ratiboř, ale také Kateřinice a Hošťálková. V roce 1516 byl sepsán seznam zemské berně, která byla vybírána v jednotlivých moravských městech a vesnicích. Komisaři v Ratiboři nalezli 12 usedlostí.  

V 16. století se na východní Moravu ze sousedních slovenských panství začal rozšiřovat chov tzv. valašského dobytka salašnickým způsobem. Kozy a ovce nepásli ovšem sami majitelé selských usedlostí, ale čeleď, která byla k tomu najímána a tito pomocníci byli nazýváni valaši. Pastva dobytka nebyla jediným zdrojem obživy, tím bylo rozhodně obdělávání půdy, pěstování obilovin a některých okopanin.   V 70. letech anebo v 1. polovině 80. let byly vybudovány dvory v Ratiboři a dalších vesnicích vsetínského panství.    

Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 nespokojenost poddaných vyústila ve vznik rozsáhlého povstání proti Habsburkům a katolické církvi (úsilí o rekatolizaci). Toto povstání, kterého se zúčastnili také poddaní z Ratiboře, vstoupilo do našich národních dějin jako projev zápasu lidových vrstev za svobodu náboženskou i národní. Povstání poddaných na východní Moravě, které vstoupilo do historie pod názvem povstání Valachů, bylo zpočátku podněcováno domácími odpůrci Habsburků, zvláště pak evangelickými kazateli. Skutečnými valachy, tj. pastevci, byli jen málokteří z povstalců. Nicméně v okolních oblastech Moravy, které svými akcemi ohrožovali, byli pod jménem Valach rozuměni všichni obyvatelé hornatého území východní Moravy, bez ohledu na svůj skutečný původ či zaměstnání. Dne 28. října 1627 purkmistři, fojti a úřady vsetínského panství slíbili, že zachovají věrnost a poslušnost Bohu, císaři a vrchnosti, a že pod trestem meče a ohně se zřeknou všech projevů nepřátelství a násilí, které bylo pácháno pod jménem Valachů. Toto prohlášení mělo být čteno každého roku při obnovování obecního úřadu za přítomnosti celé obce.  

Roku 1644 bylo v Ratiboři celkem 27 usedlostí. V roce 1657 zde bylo 11 gruntů, včetně fojtství a 16 podsedků. Fojtství v Ratiboři bylo zákupní. Patřil k němu mlýn s pilou,druhý mlýn s pilou byl již tehdy také na horním konci Ratiboře. Ratiboř patřil, co do počtu obyvatel, na vsetínském panství mezi menší vesnice. V roce 1666 bylo v Ratiboři 14 gruntů, 13 podsedků a 2 chalupy. Tehdy zde žilo 231 obyvatel. V roce 1670 bylo v Ratiboři napočteno 28 usedlostí, z toho 4 pusté, které byly později osazeny. Podle výměry a bonity půdy a povinností vůči vrchnosti byly usedlosti rozděleny na grunty, podsedky a chalupy. Při některých usedlostech již v polovině 17. století byly postaveny i chalupy. Zvyšoval se počet chalup na obecní půdě.  

Podle sjednané dohody z roku 1700 byla robota na vsetínském panství upravena podle zvyklostí platných jinde na Moravě – pro sedláky na tři dny a pro podsedníky na dva dny v týdnu, a to s potahy nebo pěší.   Po tom, co se majitel fojtství v Ratiboři vykoupil z poddanských povinností, přestal šenkovat panské pivo, víno a kořalku, a vsetínské panství zřídilo v Ratiboři svůj šenk. Stával vlastně na pozemku ratibořského fojtství. Zbytky tohoto šenku byly odstraněny kolem roku 1950.  

Zprávy o zbojnících patří k neopomenutelným stránkám v dějinách některých obcí na Vsetínsku. Na počátku 18. století bylo nad zbojníky vyhlášeno stanné právo, takže každý z nich mohl být po dopadení na nejbližším stromě oběšen.   

V Ratiboři byl nejprve jen jeden vrchnostenský dvůr, o němž se hovoří poprvé roku 1585. Stával v místech nynější hasičské zbrojnice a původně byl postaven ze dřeva. V Ratiboři na stráni nad Semetínem panství postavilo roku 1683 dvůr, který dostal jméno Nivka.  

V roce 1776 bylo v Ratiboři 109 čísel domů. Ze zdejších usedlostí bylo 13 gruntů, 2 půlgrunty, 12 podsedků. Dále zde bylo 38 samostatných chalup. Každý z těchto chalupníků byl povinen. Život obyvatel Ratiboře od konce 70. let 18. století byl naplněn zápasem o náboženskou svobodu a po vydání tolerančního patentu roku 1781 byl spojen s uspořádáním vztahů v evangelickém sboru, výstavbou dřevěné modlitebny a zřízením školy.  

Kromě fojta vlastní komunální záležitosti spravoval, podobně jako v předchozím období tzv. úřad obce. V jeho čele stál purkmistr, který měl po ruce dva radní. Tento úřad obce byl volen na shromáždění majitelů usedlostí, ale výsledek volby musel být stvrzen majitelem panství. Ten mohl do tohoto úřadu obce jmenovat libovolné osoby a výsledek volby obce nemusel brát v úvahu.   Roku 1832 zažil celý kraj vážnou hrozbu, kterou znamenala epidemie cholery. V Ratiboři a v Kateřinicích onemocnělo cholerou 151 osob, z nichž 71 zemřelo. V roce 1834 bylo v Ratiboři 156 domů, v nichž žilo 1 050 obyvatel, z toho 497 mužů a 53 žen, převážně augšpurského vyznání. Ve vsi byla modlitebna, škola a obydlí kazatele. Kromě zemědělství a chovu dobytka byla v Ratiboři rozšířena domácí výroba dřevěného domácího nářadí. V tomto období se v Ratiboři uchytila domácí výroba skládacích kapesních nožů, tzv. křiváků. Ve 30. a 40. letech v Ratiboři zdomácněla výroba, která později tuto obec proslavila.   

V roce 1843 je obec uzavřeným sídlištěm s protestantským kostelem, farou, školní budovou a panským dvorem Nivka. Mimo to sem patří několik rozptýlených pasek. Pro katolíky je určena škola a kostel v Pržně. Východní část obce je ohraničena Bečvou, která se na jaře užívá k plavení dříví. Do ní ústí Ratibořský potok, který přijímá Kateřinský potok. Oba pohánějí 3 mlýny o jednom složení a 4 pily. Obcí prochází obchodní cesta do Hošťálkové, se kterou se spojuje obchodní cesta do Rajnochovic. Všechny budovy jsou ze dřeva, s výjimkou panského dvora a veřejné budovy (tj. fary) stavěných z kamene a cihel krytých šindelem.   

V roce 1843 byla pozemková držba poddaných velmi rozdrobena. Kromě selských usedlostí a chalup bez půdy byly v Ratiboři 2 veřejné budovy (kostel a škola), 7 mlýnů a pil a budovy obou panských dvorů.  

Zrušení poddanství po revoluci roku 1848 mělo za následek i zrušení dosavadního systému správy, kdy veřejnou správu politickou i soudní vykonávaly vrchnostenské úřady a v městech magistrály. První stupeň systému politické správy tvořila okresní hejtmanství a v oblasti soudní správy okresní soudy. Ratiboř se stal v roce 1850 součástí Okresního hejtmanství ve Valašském Meziříčí a soudního okresu Vsetín. V roce 1855 byly v sídlech soudních okresů zřízeny tzv. smíšené okresní úřady, které vykonávaly správu politickou a soudní. V souvislosti s tím byl zřízen Okresní úřad ve Vsetíně, který fungoval do roku 1868, kdy byl obnoven předchozí systém. Roku 1909 se soudní okres Vsetín osamostatnil, oddělil se od okresního hejtmanství Valašské Meziříčí a vzniklo nové Okresní hejtmanství ve Vsetíně.   Po revoluci roku 1848 zaniklo dosavadní patrimoniální zřízení a základním článkem správy se staly obce. Prvním krokem k zavedení obecního zřízení bylo vyhlášení oktrojované ústavy roku 1849. Na jejím základě byl vydán provizorní obecní zákon, podle něhož správu obce vykonával volený obecní výbor a obecní představenstvo. Na tuto právní úpravu navázal obecní zákon z roku 1862, resp. 1864, upravený později množstvím změn a doplňků, který zůstal v platnosti do roku 1945. Volební období volených funkcionářů obecní samosprávy bylo tříleté.  

Po zavedení obecní samosprávy se první volby do obecních zastupitelstev uskutečnily v květnu 1850. V Ratiboři bylo podle daňového klíče z celkového počtu 1 131 obyvatel k volbě oprávněno 96 občanů, a to pouze mužů. Z tohoto počtu se jich k volbě dostavilo jen 51. Ti zvolili tříčlenné obecní představenstvo, které tvořili purkmistr (starosta), I. radní a II. radní. Ti byli rovněž členy obecního výboru.  Revolučnímu roku 1848 předcházelo několik neúrodných let, které pozvedly hladinu nespokojenosti s vládnoucími poměry a ovlivnily radikální reformy, které byly roku 1848 uskutečněny, zejména zrušení poddanství a roboty. Neutěšená situace ale trvala i nadále. Bída byla jednou z hlavních příčin první vlny vystěhovalectví do Severní Ameriky, zejména do státu Texas. Vystěhovalci se usídlili zejména ve středním Texasu. Na ratibořský původ některých usedlíků upomínají i názvy osad Ratibor a Zabcikville v okrese Bell, nebo hroby prvních ratibořských emigrantů na hřbitově v Oaker a jinde.    Rozmach průmyslové revoluce, s nímž souvisel rozvoj stavebnictví, jakož i nové společenské podmínky po zrušení roboty a poddanství roku 1848, umožnilo rozšíření obchodu s dřevem.   

Dle sčítání lidu z roku 1869 se obyvatelé Ratiboře živili zemědělstvím a chovem dobytka. Od poloviny 19. století se v Ratiboři rozšířila domácí výroba křiváků. Roku 1869 se v Ratiboři vyráběly křiváky v 55 domech ze 162. Ve sčítání lidu z roku 1869 je uvedeno 66 osob, kteří jsou uvedeni jako křivačkáři. V Ratiboři se vyráběly tzv. ploché křiváky. Rukojeti se vyráběly ze dřeva trnek. Další domácí výroby v porovnání s křivačkářstvím byly zastoupeny řidčeji. Bylo to zejména bednářství, šindelářství, tkalcovství, tesařství, papučářství. K provozování domácí výroby nebylo třeba živnostenské oprávnění a neplatily se z ní daně. S nimi naopak byl spojen výkon živností, mezi které je třeba počítat obchod s hadry, 2 obchody se smíšeným zbožím, obchod s máslem, obchod s obilím, dále byly v Ratiboři dva hostince. Jeden byl spojen s řeznictvím. Řemeslné živnosti zastupovali: kolář, obuvník, 5 krejčích, zedník, 3 kovářství. Z potoka Ratibořky braly vodu čtyři mlýny. Poněkud zvláštní skupinu povolání tvořili farář, učitel a porodní bába. Svou povahou byl ovšem Ratiboř v roce 1870 i v následujících desetiletích zemědělskou obcí. Roku 1881 byla v Ratiboři zřízena pobočka továrny na výrobu nábytku z ohýbaného dřeva firmy Jakub a Josef Kohn (roku 1922 měla 130 pracovníků), která byla v provozu do roku 1929. Dalších přibližně 100 osob vyplétalo sedadla židlí pro nábytkové továrny po domácku. Koncem 19. století byla v Ratiboři v provozu Thonetova parní loupárna proutí, jež zpracovávala produkci vrbových plantáží u Jablůnky.  

V Ratiboři se začalo vyučovat po vydání tolerančního patentu již koncem roku 1781. Vyučovalo se po domech hospodářů. Roku 1783 byla postavena budova soukromé evangelické školy, která měla jednu třídu a byt pro učitele. Stávala na místě nynější evangelické fary. Učilo se v ní do roku 1867. Tehdy byla na místě nynější školy postavena nová školní budova. Po vydání nových zákonů o obecných školách v letech 1868 – 1870 evangelický sbor z různých důvodů odmítal přistoupit na zveřejnění školy. A tak až díky tlaku státních úřadů byla škola v Ratiboři přestavěna na trojtřídní a zveřejněna.    

Dne 14. ledna 1890 byly schváleny stanovy Dobrovolné jednoty hasičské v závodu na loupání vrby panství vsetínského v Ratiboři. Tento tovární hasičský sbor si nechal v roce 1911 změnit stanovy a přejmenoval se na Dobrovolný hasičský sbor v Ratiboři - byl prvním spolkem v Ratiboři.   

Mezi nejstarší stavby v Ratiboři patří evangelický kostel z roku 1842 – 61 projektovaný vídeňským architektem Försterem. Původní dřevěný kostel byl z roku 1782. Chráněn je za oltářem zazděný kámen, v němž byly ukrývány v dobách pronásledování náboženské knihy, z kterých kázal lidový kazatel Jan Maniš (1746 – 1781). Škola byla postavena v roce 1929 – 30. Původní škola v roce 1781.   

Do „valašských povstání“ se zapojovali i zdejší občané, z nichž 4 byli v Brně popraveni. Stejné zapojení se později opakovalo. Končilo účastní legionářů v I. světové válce, kteří zde založili v roce 1925 svou družinu. Za II. světové války na území obce operovala skupina 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky a skupiny Clay Eva. Vzpomínkou zůstávají pomníky v katastru obce.

PhDr. Ladislav Baletka Více se dočtete v knize: "Ratiboř - valašská dědina"


Kompletní informace o lokalitě > | Přidat fotografii | Ohodnotit


zdroj: www.KrasneCesko.cz