Prlov vznikl na území vizovického kláštera kolem roku 1300. Poprvé se o obci zmiňuje papežská listina z roku 1361. Od roku 1467 patřil Prlov k panství Vizovickému jejímiž majiteli byli mimo jiné i páni Cimburka, Kunštátu, Boskovic. Prlov prožíval společné osudy se sousedním Pozděchovem, s nímž byl někdy čítán za jedinou obec se společným fojtem. Obyvatelé se dělili pouze podle náboženského vyznání. 

Jméno obce s největší pravděpodobností od jejího zakladatele. Zápisy ze 16.století uvádějí obec také pod jménem Perlov. Ve starém znaku obce ze 16. století je kachna plovoucí po hladině mezi dvěma orobinci.  Na samotě Dvořiska nad Neratovem býval panský dvůr. Po roce 1850 patřil Prlov k hejtmansví Holešov, od roku 1935 k hejtmanství Zlín a od roku 1950 k okresu Vsetín. Kostel ani škola v obci nejsou i když se obec několikrát ucházela. Obojí se nachází v sousedním Pozděchově. 

Prlov se zapsal také do slavné historie boje valašského lidu za svobodu proti Habsburkům. Povstání valašského lidu vzplanulo v průběhu třicetileté války po bělohorské bitvě v roce 1620 a lid východní Moravy vzdoroval až do roku 1644 vzdoroval císažským vojskům i žoldnéřům olomouckého arcibiskupa. Povstání východomoravských Valachů, vzniklé v důsledku silného národnostního, sociálního a církevního útlaku po celou dobu čtyřiadvaceti let, nacházelo podporu Valachů na druhé straně hranic na území Slovenska (tehdejší Uhry). Podporoval je i hlavní odpůrce Vídně Jiří Rákoczy a od roku 1642 měli Valaši velké spojence také ve Švédech. Naprostá většina valašského lidu se k povstání přidala. 

Po porážce Valašského povstání r.1644 se provedly "soupisy Valachů", podle kterých bylo popraveno 141 osob, z nichž 11 bylo z Prlova a Pozděchova. Rok po té byl Prlov arcibickupskými vojsky vypálen.  Roku 1663 zaznamenala Morava veliký vpád tatarských a tureckých nájezdníků. Ani Prlov nezůstal ušetřen otřesných zvěrstev prováděných na nevinných lidech. Prlov byl vypálen, při jeho obraně zahynulo 23 občanů a mnoho jich bylo odvlečeno do otroctví. 

Během 1. světové války bylo z Prlova odvedeno 95 mužů, na dalekých frontách jich 17 položilo životy za nenáviděnou monarchii, 22 bylo zajato v Rusku, 9 v Itálii a jeden v Srbsku. Po dobu války byla v zázemí velká bída všechny potraviny šly na fronty, šířily se nemoci. V posledním roce války vypukla epidemie chřipky, které podlehlo 30 lidí, hlavně dětí.  První roky po válce se nesly ve znamení těžké bídy po prožitých válečných útrapách a proto zdejší lidé hromadně emigrovali do Ameriky. Velmi těžké časy nastaly v době hospodářské krize na počátku třicátých let. Okres dával potraviny nejpotřebnějším, též firma Baťa posílala bochníky chleba. V rámci nouzových prací byla za žebračenky prodloužena cesta přes obec na Hořansko. V roce 1938 byla provedena elektrifikace 72 domů.  Z naší obce byla do rožnovského muzea přemístěna Polčákova chalupa. V chalupě nádeníka z Prlova vejdeme síní do nevelké jizby, jejíž polovinu zabírá velká pec. V této chalupě se za války ukrývali partyzáni.  Prvním vážným zásahem do života Prlova za 2. světové války byly odchody mladých lidí na nucené práce do Německa. Kolem roku 1942 se začala v Prlově formovat partyzánská skupina v domě Jana Polčáka Vizovského. Později byli do odbojové činnosti zapojeni i další občané Prlova: Růskovi, Hetovi, Ondráškovi, Řezníčkovi, Holbíkovi a j. Celá obec věděla o partyzánské činnosti a bezvýhradně ji podporovala. Pomsta nacistických okupantů těsně před koncem války, kdy byla naše obec vypálena a mnoho našich občanů přineslo oběť nejvyšší ..