Heřmanice jsou podhorská zemědělsko-rekreační ves, nepravidelně rozložená v širokém údolí Heřmanického potoka, asi 4 km severozápadně od Jablonného v Podještědí. Je možné, že existovala již před založením města Jablonného kolem poloviny 13. století, poprvé je ale zmiňována až roku 1391, kdy patřila k jablonskému panství. Heřmanice, kostel sv. Antonína Obyvatelé obce se původně živili zemědělstvím a prací v lese, ale později se zde rozšířilo tkalcovství a výroba příze. Domácká výroba se tu udržela až do poloviny 19. století, kdy s rozmachem tovární výroby na Liberecku postupně zanikla. Na počátku 20. let žilo v obci přes tisíc obyvatel, ale s odsunem Němců po 2. světové válce jejich počet značně klesl. Od počátku 60. let začal vzrůstat zájem o rekreační využití obce. Od války opuštěné a chátrající domy byly upravovány na chalupy, což v řadě případů vedlo k áchraně pěkných lidových roubených nebo hrázděných domů. Stálých obyvatel ale pořád ubývalo a 1. ledna 1981 byly proto Heřmanice připojeny k Jablonnému v Podještědí. Uprostřed osady stojí jednoduchý pseudogotický kostel sv. Antonína z 1. poloviny 19. století, z jehož zařízení dnes zůstaly jen lavice a zbytky mozaikových oken. V blízkosti kostela stojí Polský kříž z roku 1713, který podle pověsti stojí nad hrobem polského důstojníka. V obci se také dochovala řada lidových domů lužického typu. Jedním z nejzajímavějších je starý selský statek s roubeným přízemím a hrázděným patrem, stojící naproti kostelu. Na západním okraji vsi je přírodní koupaliště s tábořištěm a chatkami, vybudované v letech 1961-1963. Částí Heřmanic je také osada Paseka, ležící na jižním úpatí Zámeckého vrchu asi 1,5 km severozápadně od obce při silnici do Mařenic. Osada má jen asi čtyři domy, z nichž nejzajímavější je velký dřevěný bývalý hostinec U rozmoklé žáby. Ve 20. letech 20. století měl poetické jméno "U lesního ticha" a dříve v něm prý nebývalo moc bezpečno.