Vrcholně barokní architektura chrámu sv. Mikuláše je považována za jednu z nejcennějších staveb baroka na sever od Alp. V místech dnešního chrámu stával původně gotický trojlodní kostel stejného zasvěcení z r. 1283, kolem něhož se rozkládal hřbitov a fara se školou. R. 1625 odevzdal císař Ferdinand II. kostel jezuitskému řádu a ten v jeho sousedství vystavěl svou kolej. Počítalo se rovněž se stavbou nového kostela. Teprve v I. 1704-1711 postavil K. Dienzenhofer chrámovou lod' se západním průčelím, zdobeným plastikami církevních otců, asi od J. B. Kohla. Dále ve stavbě pokračoval jeho syn K. I. Dienzenhofer, v I. 1737-1752 vzniklo kněžiště s kopulí a v letech 1750-1756 věž zvonice (dostavěl A. Lurago). Obě chrámové věže (zvonice a kopule s věžičkou) jsou vysoké 79 m. Vnitřek chrámu je příkladnou ukázkou vrcholného baroka. Fresková výzdoba chrámu byla v r. 1955 restaurována a celý chrám opraven.