Název Skalice pochází od srázné skály nad řekou Lužnicí, na které byla založena původní osada. Skalice leží v nadmořské výšce 428 m. n. m. Obec Skalice se skládá z obcí Skalice, Rybova Lhota, Třebiště a Radimov. V roce 2012 bylo v Obci Skalice přihlášeno k trvalému pobytu 462 obyvatel.

Skalice se nachází v rekreační oblasti. Přímo pod obcí protéká řeka Lužnice, čímž je obec hojně navštěvována chataři a vodáky. Za zmínku stojí rovněž cyklostezka č. 1171, procházející obcí. Nedaleko od obce Skalice se nachází chráněné území s výskytem vzácné luční orchideje Prstnatce májového. Na okraji obce směrem na Rybovu Lhotu můžete navštívit oboru místního mysliveckého sdružení. Obec je proslulá svým tradičním masopustním průvodem. Jistou proslulost přinesla obci i Hospoda U Rumcajse.

V současné době existuje v obci Sbor dobrovolných hasičů, Myslivecké sdružení Háj, Maškarní sdružení, Cykloteam Skalice.

Nejstarší písemné zmínky, které hovoří o Skalici, jsou rovněž velmi kusé. Vůbec první zpráva z roku 1265 jmenuje Vítka, člena rodu pánů z Růže, s predikátem „de Scalicz“ (resp. „Zcalitz“), ze Skalice. Poslední zmínka o Vítkovi pochází z roku 1266. Písemné prameny poté mlčí až do druhé poloviny 14. století. Tehdy žilo několik členů rodu pánů z Landštejna, píšících se ovšem s predikátem „ze Želče“ či „ze Skalice“ podle majetku, který drželi. Byli to příbuzní a zřejmě bratři Jan, Petr, Vilém, Vítek a Filip. Pro vlastní dějiny Skalice, z níž rod pánů Želečských z Landštejna vyšel, však byl nejvýznamnější poslední ze sourozenců, Filip. Nebyl sice jediný, komu ves náležela, držel však její podstatný díl. V této souvislosti je zajímavé, že podací právo ke skalickému kostelu, připomínanému poprvé k roku 1369, vlastnili roku 1377 bratři Vlček a Valkoun, držitelé nedaleké tvrze Sedlec.Zpráva z roku 1416 je poslední dosud známá, kterou o Filipovi máme. Skalické zboží přešlo zřejmě na jeho syna Viléma, který se v již zmíněném protestním listu psal, na rozdíl od otce, s přídomkem „ze Skalice“. Následující majetkový vývoj skalického zboží není pro nedostatek písemných zpráv zřejmý. Dosud neznámým způsobem je získal někdy počátkem 16. století Jiří Bradáč z Toušně. V letech 1528 – 1540 byla Skalice v majetku jeho zetě Prokopa Hýlovce z Polkovic. Tentokrát snad "zámek" vyhořel, čemuž nasvědčuje uhlí a popel na hradišti vyoraný. Skalice se tak počínaje rokem 1550 stala součástí velkého rožmberského dominia. Rožmberkové ji nechali připojenou k želečskému panství, k němuž ji přičlenil pravděpodobně již Oldřich Španovský.

V dějinách Soběslavi se jedním z nejvýznamnějších a nejslavnějších stal rok 1594. Když Petr Vok z Rožmberka začal rozprodávat Choustnické panství, zcela správně uvažovali dva prozíraví měšťané Řehoř Smrčka a Šebestián Roubík, že městu hrozí obklíčení cizí půdou. Přesvědčili městskou radu a požádali Petra Voka z Rožmberka o odkoupení okolních vesnic. Petr Vok žádosti vyhověl. Za 10 000 kop grošů českých odprodal městu Klenovice, Čeraz, Debrník, Vesce, Mokrou, Skalici, Řípec, Nedvědice, Zaluží, Vlastiboř, část Roudné, Svákov, mlýn pod Skalicí, Panský a Svákovský mlýn, okolní lesy Luh, Lužec, Kaplanka, Sladký, Růžebnice, Paseky, Kuchyňka, část řeky, potoky a k nim náležející rybníky, mnoho luk, pastvin, zahrad, sadů a chmelnic.