Kozomín (obec)


Seznam lokalit v okolí


obec, osada Kozomín (obec) vzdálenost: 0 km

Z minulosti Kozomína „Sestoupavše z Dřínovské hory putovali jsme stále nížinou, tu a tam mírně zvlněnou. Pokochali jsme se dosyta pohledů na úrodu obilných lánů, luk a řepovišť i na zeleň husté porostliny po březích labských. A jako vítanou změnu pozdravili jsme nad Velkou Vsí vršitou silhouettu téhle kopcovatiny, od Ladví podél Vltavy k severu běžící a od Panenských Břežan patrný vyvýšený slemen příčně k Lobkovicům na Labi vysílající.

Jako práh dělí tento břeh Meziříčsko ve dvě oblasti: v severní nížinu a v jižní planinu, znenáhla k Ladví na jih i ku krabatině přívltavské na západ výše stoupající... Na obchůzce nížinou narazili jsme již u Kojetic a Předboje na tento břeh, jenž pošinuje do nížiny své předhoří u vísky Kopče... pod vrchem vidíme k severu vesničku Netřeby, kol níž běží trať Kralupsko-Neratovické dráhy širým úvalem, jímž se kdysi jako jezerní zátokou labské vody až k Oužicům provalovaly... pod samým vrchem Dřínovským povšimneme si ještě Červené Lhotky... a již obrátíme se k západu na hřbet planiny, po němž táhne se silnice Pražsko-Veltruská. Mineme obec Kozominy, zahradami vroubenou, projdeme Postřižín... a zabočíme do Odolena Vody...“.

Těmito slovy uvádí nás do vltavsko-labského Meziříčí v proslulém díle nakladatele J. Otty (svazek XI., 1903) spisovatel Jan Lier. Vylíčené zobrazení pak přetrvává dodnes, pouze je umocněno průmyslovou výstavbou a intenzivním dopravním ruchem, těmito projevy přetechnizované společnosti. Ovšem Kozomín, kterému věnujeme následující skromnou studii, naštěstí i nadále zůstává nevelkou, nenápadnou, avšak zato výraznou oázou pohody a klidu. V kontrastu s nedalekou bizarní romantikou vltavského kaňonu tu pohledy k přepůvabné dominantě Řípu připomínají kolorit Mánesových olejů - anebo v zimě Alšovy perokresby... Pro celkovou výchozí představu o Kozomíně bude užitečné předeslat nejprve několik věcných údajů. Katastr obce měří 272 hektarů a představuje velmi nepravidelný severojižní útvar s nadmořskou výškou kolem 200 metrů. Geologické podloží krajiny je druhohorní, s několika starohorními spilitickými vyvřelinami (skalky) a čtvrtohorními nánosy převážně černozemních půd. Na zdejším území vyvěrá potok Černávka a protéká tudy Postřižínský potok, které od Úžic společně směřují do Labe. Bezlesý katastr, převážně s polnostmi je protkán řadou remízků, což předznamenává i charakter flory a fauny. Intravilán obce je dnes tvořen 120 domy, ve kterých žije kolem 260 obyvatel.

Archeologické nálezy ukazují, že vltavsko-labské Meziříčí bylo člověkem osídleno už hluboko v době kamenné (Zlatý kopec u Přezletic, cihelny v Letkách a pod.). Kralupy nad Vltavou spolu s nejbližším okolím se vyznačuji početnými doklady o všech středočeských pravěkých kulturách - počínaje neolitem. Z Kozomína přitom pochází především objev z roku 1981 - kostrový hrob s nádobkami, pozůstatek bronzové únětické kultury (stáří kolem 4 tisíc let). Nejstarší uchovanou písemnou dokumentací však vystoupil Kozomín z pradávných temnot poněkud pozdě, neboť obce, s nimiž se nalézá v bezprostředním sousedství, jsou připomínány následovně: Postřižín roku 1052, Zlončice taktéž, Chvatěruby 1141 a Úžice k roku 1295. Přitom obdobná zmínka o Kozomíně pochází teprve z roku 1400. Je ovšem samozřejmé, že každé takovéto místo existovalo zpravidla už mnohem dříve, kdy se ovšem písemnosti nevyhotovovaly - anebo došlo dávno k jejich ztrátě.

Pokud se pak týká vzniku Kozomína, lze předpokládat, že zdejší území náleželo od počátku ke Chvatěrubům, které Ida, příbuzná knížete Vladislava II., věnovala nově založenému klášteru v Doksanech - a to právě roku 1141. Nejpozději od roku 1222 spravovali pak chvatěrubské zboží různí vladykové - a snad někdy v oněch dobách, v rámci dosídlování krajiny, tu byl zřízen zcela nový dvůr Kozomín. Tradice přitom říká, že svéjméno obdržel podle ženy jménem Kozoma (tj. Kozomin dvůr, zkráceně Kozomín). Nelze však zapomenout, že v minulosti se tato ves psala převážně jako Kozominy - a to až do poloviny 19. století. Název proto nelze určit jednoznačně.

V každém případě však Kozomín, pokud už existoval, patřil do 14. století ke Chvatěrubům, kde stála tvrz a nejpozději od roku 1366 poříční hrad. A také farní kostel staršího založení, se hřbitovem a později nejjednodušší školou.

Uvedený nejstarší záznam o Kozomínu z roku 1400 je soudního druhu a zní „Jan de Drash conqueritur super Hostanonem de Kazanina“, tj. míněn držitel Hostáň, načež roku 1406 se v jiné listině objevuje vedle Odolena Vody opět zkomolený „Kurzomin“. V celém 15. století pak už zcela doloženě náležel Kozomín trvale ke Chvatěrubům - a prožil s nimi pochopitelně i husitské války.

Ještě před nimi, roku 1412, získal zdejší zboží pan Vilém Zajíc z Hazmburka, který je zanedlouho patrně postoupil doksanskému klášteru, snad pro jakési staré nároky ze 13. věku. Avšak v roce 1435 jsou na chvatěrubském panství uváděni Jindřich Forach s Václavem Bášťským z Lerojid. Po roce 1446 seděl na Chvatěrubech, spolu s okolím Jan Bášťský, načež někdy začátkem tehdejších 60. let se objevili opět Zajícové z Hazmburka. Bratři Jan a Oldřich přestavěli tvrz na výše už uvedený hrad. Protože se však v tehdejších bouřlivých dobách připojili páni Zajícové k Zelenohorské jednotě, Pražané roku 1467 (nikoliv 1469, jak bývá často uváděno) zdejší hrad dobyli - a král Jiří z Poděbrad potom chvatěrubský statek, včetně Kozomína, daroval proslulému lékaři Řehořovi z Heimburka. Po panovníkově smrti musel ovšem tento učený doktor v roce 1471 opustit zemi, třebaže mu byl hrad Chvatěruby ponechán. Roku 1487 však už statek náležel zemanu Bavorovi Podmokelskému z Prostiboře, načež začátkem 16. století přešla veškeré zdejší držba do majetku panů z Lestkova. K roku 1505 byl z nich připomínán Jakub, ale v roce 1509 už vlastnil Chvatěruby jeho bratr Zikmund z Lestkova. Se svými sousedy měl časté spory a leckdy si je vyřizoval násilím. Zároveň ale usiloval o rozšíření chvatěrubského zboží. K původnímu blízkému okolí hradu přikoupil Zátvor, Vojkovice a další vzdálenější vsi. Zajímavá zpráva se přitom uchovala z roku 1511, kdy Udlík, rychtář z Kozomína, ukradl koně jakémusi Koukolovi z Rožďalovic.

Po smrti Zikmunda z Lestkova se na Chvatěrubech začátkem 2. pol.16. věku vystřídalo několik jeho dědiců. K roku 1565 lze v těchto souvislostech citovat následující zápis: "...díl panství Chvatierubskyho... k tomuto dílu kladu dvuor ve vsi Kozominie - sad nedaleko Kozomina... ves Kozomin celá... ze vsi Kozomina...", - atd.

Poměrně zakrátko, roku 1568, koupil chvatěrubské panství Jan z Valdětejna. Sestávalo téměř z deseti vesnic - a hrad byl za něho zčásti přestavěn na renesanční zámek. V roce 1590 pak od Janových synů koupil Chvatěruby s veškerým příslušenstvím pan Jindřich Zeidlic ze Šenfeldu, seděním na Zvoleněvsi a dalších místech. A za těchto Zeidliců došlo konečně ke vzniku samostatného deskového statku Kozomína, neboť svým bratrům Jiřímu a Ladislavovi přenechal pan Jindřich záhy větší část tohoto panství a sám si podržel právě Kozomín, kde kolem roku 1600 vybudoval důkladnou tvrz.

Kozomín tehdy očividně byl sice nevelkým, ale poměrně výnosným statkem. Naznačuje to skutečnost, že Zeidlicové roku 1605 chvatěrubskou držbu prodali a všichni se usadili na nové kozomínské tvrzi, kde zřejmě přijímali početné návštěvy. Což dokládají např. i soudní spisy o vánoční příhodě z roku 1616, kdy po hostinách se tu páni věnovali závodům ve střelbě. Došlo přitom k hádkám a souboji se zraněním - a Kozomín tak vstoupil do značného povědomí rytířské společnosti. Po smrti Jindřicha Zeidlice ze Senfeldu zdědily statek Kozomín jeho dcery Majdalena Vtelenská a Markéta Berbištorfová. Ta roku 1628 prodala svůj díl Janovi st. Vratislavovi z Mitrovic a zanedlouho tak učinila rovněž její sestra. Dcery nového pána pak prodaly Kozomín paní Benigně Kateřině z Lobkovic, která ho připojila dočasně opět ke Chvatěrubům, avšak nyní už jako samostatný deskový statek. Hodnota celého zboží ovšem tehdy velice poklesla, neboť během třicetileté války z let 1618 až 1648 bylo celé panství několikrát vydrancováno vojskem. Zejména kozomínská tvrz byla velmi poškozena, přestala sloužit jako šlechtické sídlo, zpustla a ještě během 17. věku zanikla, takže dnes nelze určit, kde doopravdy stávala.

Do první války bylo z Kozomína, který měl tehdy kolem 400 obyvatel, odvedeno 80 mužů, z nichž 4 nepřežili. Ti, kdo žili doma, trpěli nouzí - a po válce vysokou nezaměstnaností. Chvatěrubský dvůr v roce 1918 koupil a roku 1920 od nájemce do vlastní režie převzal F.H. Matějovský - a jako jediný v krajině a ve zdejším zemědělství nadlouho skutečně prosperoval. Průmyslu se ovšem poměrně dařilo. Roku 1921 byla na lobečecké straně Kralup n. Vlt. uvedena do provozu továrna na dýhy, ve které potom nalezlo práci mnoho lidí z Kozomína. V té době ostatně Československá republika, která vznikla na troskách Rakouska-Uherska koncem roku 1918, začala také provádět rozsáhlou pozemkovou reformu, která přinesla i řadě kozomínských „kovozemědělců“ drobné příděly zemědělské půdy. Roku 1926 byl v Kozomíně ustaven Sportovní klub, který si pořídil fotbalové hřiště, avšak už roku 1929 skončil svou činnost. Závážnou změnu pak přinesl obci rok 1927, kdy od veltruského chotkovského velkostatku za 1557 tis. Kč zakoupila kozomínský hospodářský dvůr Dělnická spotřební, výrobní a úsporná jednota Svépomoc z Kralup n. Vlt. (kde včetně okolí velmi úspěšně působila od roku 1899). Podnik vnesl do Kozomína nové tendence, což spolu se značnou zdejší proletarizací ovlivnilo místní politickou orientaci, kdy v obci či po celou dobu tzv. první republiky dominovali výrazně komunisté i se sociálními demokraty. V roce 1930 kulminoval počet kozomínského obyvatelstva, protože zde v 95 domech žilo 463 lidí. Toho roku byla vyasfaltována pražsko-veltruská silnice, neboť se stále výrazněji rozvíjel automobilismus. Elektrifikace pronikla do Kozomína v následujícím roce 1931, kdy se tu začal i poslouchat rozhlas. Toho roku se zde konal mimořádně úspěšný Cikánský bál, na který se ještě dlouho vzpomínalo. Vynesl prostředky na stavbu jeviště, neboť po rozpadu fotbalového mužstva se v Kozomíně se zálibou občas hrálo ochotnické divadlo, avšak do té doby jen na hostinském pódiu. Roku 1935 byl na několik let oživen hasičský sbor a v roce 1937 pak ustaveno obětavé ženské družstvo Červeného kříže.

Obě naposledy uvedené organizace byly reakcí na rostoucí agresívní tendence nacistického Německa. Na podzim roku 1938 také opravdu došlo k záboru československého pohraničí - a v polovině března 1939 k rozbití státu a zřízení protektorátu Čechy a Morava. V září téhož roku pak vypukla druhá světová válka. Silnice podél Kozomína se stala dějištěm nespočetných německých vojenských transportů - a v kozomínském dvoře, připojeném posléze k Panenským Břežanům, hospodařila na dálku vdova po pověstném Reinhardu Heydrichovi. Jako jediná dobrá věc se roku 1943 objevila v Kozomíně první telefonní stanice.V závěru války začaly německé okupační orgány budovat jihovýchodně od Kozomína vojenské letiště - a část k tomuto účelu přiděleného vojska se usadila v objektech dvora. Konec války se pak očividně přiblížil dne 22. března 1945, kdy došlok těžkému náletu amerického letectva na Kralupy n. Vlt. Dne 5.května se potom na celém Kralupsku rozhořelo protiněmecké povstání, při kterém byl odzbrojen oddíl wehrmachtu v kozomínském dvoře a někteří místní občané se rozjeli na pomoc nacisty ohrožené Praze. Kozomínská silnice byla posléze 8.května trasou zběsilého útěku Němců ze země a dne 9. května po třetí hodině ranní příchodu osvoboditelských oddílů sovětské Rudé armády, kdy ve 3. tanku zásah vedl legendární velitel Pavel Semjonovič Rybalko. Tím je možno uzavřít starší kozomínské dějiny.

 

 

Ing. Otakar Špecinger

Kompletní informace o lokalitě > | Přidat fotografii | Ohodnotit

Hodnocení návštěvníků: 6.0000

zdroj: www.KrasneCesko.cz