Původ názvu obce Bechlín odvozovali někteří od německého Bächlein (potůček), který obcí protékal. Pravděpodobnější je však původ od staročeského jména Bech, přesněji od jeho ženské formy Bechel a přídavného jména přivlastňovacího Bechelin (dvůr). V roce 805 vtrhly do Čech vojenské oddíly francouzského krále Karla Velikého a postoupily až za dnešní Mělník. V okolí Roudnice nad Labem se střetly s malým oddílem Čechů a jejich vůdce Becha zabily. Odtud souvislost s tímto staročeským jménem.

První písemná zpráva o Bechlíně pochází z roku 1295, ale z archeologických nálezů je jisté, že obec existovala mnohem dříve. Podle knihy řídícího učitele Josefa Novotného Historické památky Bechlína z r.1886 se můžeme domnívat, že „Bechlín náleží mezi nejstarší od Slovanů zalidněné dědiny v Čechách“. Na konci 13. století byla obec rozdělena po sňatku tří dcer původního majitele na 3 části: kmenovou (bechlínskou), cítovskou (později knížecí dolnobeřkovskou) a hraběcí (hornobeřkovskou). Toto rozdělení trvalo až do roku 1918. Jako první majitelé těchto částí jsou uvedeni vladyka Oldřich z Bechlína, Bycen z Cítova a Zachar z Řísut. Z významnějších šlechtických rodů zde později vládli Trčkové z Lípy, Lobkovicové, Hartigové, Desfours-Walderodové a jiní.