Z nejstarší historie Bělušic se zachovalo velmi málo, převážně jen pověsti. Skutečností je, že původně několik bělušických stavení a málo polností, bylo jedině v katastru Labské Týnice (Týnec nad Labem), kde se v gruntových knihách uváděla tato osada názvem Na Bělušicích. Prostor Bělušicka, podobně, jako jeho okolí, býval dnem velkého jezera – moře, které vzniklo z tajícího ledovce na hřebenech Krkonoš. Dokumentem toho je půdní složení tj. slepence, nánosy štěrkopísku, usazeniny opuky, ze které Bělušičtí  postavili nejen svá hospodářská stavení, ale i obytné domky. V týneckých Borkách bývaly tzv. Bělušické lomy na opuku. Jen na bělušické Skále, Na pěnicích i na skalce, bývala lámaná rulová břidlice. To jsou totiž poslední ostrůvky severních výběžků Železných hor. Ve slepenci nacházíme otisky nebo zkamenělé ulity mořských živočichů. Když sem přišli první lidé, budovali své dřevěné chaty na vyvýšených místech blízko vody. Keltské nálezy i pozůstatky popelnicových polí jsou zde však velice řídké. Pozdější nálezy podkov i kostry koně zapadlého do bažiny pocházejí z doby, kdy nedaleko odtud táhly Žižkovy voje a jejich pícináři sem pravděpodobně přijížděli pro krmení. Z generace na generaci se vypráví, že Bělušice patřívaly ve starodávnu ke vsi Býchory. Roku 1360 postoupila Anka z Býchor z věna svého, zapsaného na Býchorách a Bělušicích, 60 kop grošů synům svým Ješkovi, Heřmanovi a Albrechtovi. Snad tento díl osady Bělušic patřil roku 1415 ke tvrzi Korcům, když je držel Aleš, syn Načkův z Korec. (Druhá část Bělušic uvádí se ve 14. století v majetku sedleckého kláštera a to až do roku 1421, kdy klášter zbořili husité). Po válkách husitských zapsal císař Zikmund listinou danou v Praze 21. září 1436 Vaňkovi z Miletínka a jeho dědicům vsi sedleckého opatství. Roku 1490 dostal panství pardubické syn krále Jiřího z Poděbrad, vévoda z Münsterberku a hrabě z Kladska, ale již následujícího roku je pánem na tomto rozsáhlém panství velmož Vilém z Perštejna a na Helfštejně. Po Vilémovi z Perštejna následoval od roku 1530 jeho syn Vojtěch z Perštejna. Po něm získal panství jeho mladší syn Jan, roku 1549 opět jeho syn Jaroslav, který svou rozmařilostí a nehospodárností musel panství prodat. Koupil ho roku 1560 císař Maxmilián II. Při Královské komoře české zůstalo pak panství až do Ferdinanda III., který je pak zastavil markrabímu braniborskému, za pomoc proti Švédům, na několik let. Potom se panství vrátilo zpět ke Královské komoře české.

Mezi kulturní památky obce Bělušice patří zvonička, s jejímž postavením souhlasilo obecní zastupitelstvo pod podmínkou, že nebude představovat žádný náboženský symbol a nebude vysvěcena. Dovnitř zvoničky byl pak umístěn kříž z roku 1883, který původně stál na místě, kde byla postavena zvonička. Roku 1855 byla postavena škola.

V obci Bělušice byla založena čtenářsko-hospodářská besídka, Sbor požární ochrany, veřejná knihovna, místní osvětová komise, vodní družstvo, zahrádkáři a oddíl kopané.