Ves Bílsko u Hořic se poprvé připomíná v r. 1386, kdy zde sídlil Zdislav z Bílska. v r. 1404 se připomínají Jindřich, Přibík a Petr Černín používající přídomku z Bílska. Tvrz se zde však nepřipomíná ve 14. ani 15. století. Od počátku 16. století náleželo Bílsko k Holovousům. V r. 1574 si synové Karla Karlíka z Neřetic, majitele Holovous, rozdělili otcovcký majetek, přičemž Bílsko jako samostatný statek připadlo Adamovi Karlíkovi. Ten dal postavit tvrz, která se poprvé připomíná v r. 1594, když sirotci po Adamovi Karlíkovi prodávali Bílsko i Holovousy Albertovi Vladislavovi Smiřickému ze Smiřic.
Nový majitel připojil Bílsko k svému hořickému panství. I když tvrz nebyla již v té době centrem samostatného statku, byla i nadále udržována. Připomíná se ještě v r. 1621, kdy bylo hořické panství Smiřickým konfiskováno. Po roce 1621 tvrz v souvislosti s událostmi 30tileté války chátrala a v pozdějších pramenech se již nepřipomíná. Později, když tvrz opět zpustla, založen zde panský dvůr, který byl v roce 1783 rozdělen. U dvora byl též pivovar a pěstoval se zde chmel. Chmelnice založena roku 1811.

Opis z Ottova slovníku naučného, r. 1880:

Bílsko ves západně od Hořic v úrodné planině při potůčku Chlumském, u erární silnice Hořicko-Jičínské, místní katastr. obec s 29 domy a 139 obyvateli Čechy, rolníky, farou a školou patří k Chodovicům, poštou do Hořic. Severní větší část osady při silnici zove Velké Bílsko, jižní, menší 1 km od předešlé vzdálená Malé Bílsko. Měkké vody potůčku Chlumského užívá se zde v lázních vanových při silnici postavených.

V důsledku středověkých válek byla obec vylidněna a osídlena Němci z pohraničí, proto v místě a okolí německá příjmení (Dont, Langr, Pour, Riedl, Sál aj.)