Obec Ostrov leží v Pardubickém kraji na rozhraní okresů Chrudim (sem patří), Pardubice a Ústí nad Orlicí na hlavní silnici č. 17.

V obci je 55 popisných čísel (domů) s trvale žijícími občany, kterých zde žije necelých 200. Je zde i téměř 20 chalup, na které dojíždějí za odpočinkem lidé především z Prahy a nedalekých Pardubic.

Zastupitelstvo obce tvoří 7 členů (starosta, místostarosta a 5 předsedů výborů).

V současnosti je hlavní „hybnou silou“ v obci místní Sbor dobrovolných hasičů, který každoročně pořádá různé nejen kulturní akce (zábavy, ples, dětský den a další). Dále pak dosahuje vynikající umístění v okrskových soutěžích (od roku 1995 vždy pravidelně vítězí).

Výraznou složkou je též místní hokejový klub HC Ostrov, který dosahuje takřka pravidelně na medailové příčky v Lize neregistrovaných hrané na zimním stadionu ve Skutči.

Historie

Z hlediska historického patří obec Ostrov k velmi starým osadám s osídlením zemědělským lidem podle nálezů žárových hrobů lužicko-slezské kultury, která k nám vnikala ze sousedních severních krajů již cca 800-1200 let před naším letopočtem, tj. v mladší době bronzové a na počátku doby železné. Svědkem hodně pozdější doby, asi cca 900 let našeho letopočtu je na návsi cyrilometodějský pískovcový kříž, nízký a do země zapadlý s patinou značného stáří.

V historických pramenech je první zmínka k osadě Ostrov z roku 1318, kterou se připomínají Řehněř a Pešek z Ostrova, později tu přebýval Bohuněk z Ostrova do roku 1395. Ve 14. a 15.století se již zmiňuje v Ostrově zemanská tvrz, která stála na jižním okraji nynějšího horního rybníka a v její blízkosti byl již tehdy dvorec, po staletí přestavovaný a dosud zde stojící. Samotná tvrz tak jako jiné v okolí se nedochovala, neboť tehdejší tvrze byly roubeny ze dřeva. Pro bezpečnost byly stavěny jako volný hrad po slovansku mezi vody a bažiny, tak jako tomu bylo podle jména i v Ostrově. Jedinými nálezy z bývalého tvrziště jsou staré podkovy a pěkná pukla s reliéfem sv.Jiří, probodávajícího saň, pravděpodobně z koňského postroje. Ves Ostrov se majetkovými přesuny dostala r.1493 k panství Košumberk a poté k panství Chroustovice.

Historicky nejznámějším ostrovským rodákem byl svého času proslulý válečník Jan Talafús z Ostrova, který se poprvé připomíná r.1439 jako zeman usedlý v Ostrově. Rodovým erbem je ve štítu z koruny rostoucí pes s obojkem, v klenotu je pes rostoucí z koruny ze štítu. Roku 1440 se stává služebníkem královny Alžběty v Uhřích a jako hejtman vstupuje do vojska svého švagra nejvyššího hejtmana Jana Jiskry z Brandýsa – po Janu Žižkovi nejznamenitějšího českého válečníka. Po 23–letém dobrodružném pobytu v Uhřích se vrací zpět do Čech, ale schudl prý tak, že po trzích s mošnou chodil. Na Slovensku mají po něm prý dosud pořekadlo: „Bědný jak Talafús“. Ale již r.1465 opět válčí na straně českého krále Jiřího z Poděbrad proti papeži a uherskému králi Matyáši za zájmy českého království. Jak připomíná nástěnná malba výstavní síně “staré pošty“ ve Vysokém Mýtě, bojoval roku 1469 proti nepřátelům i za rodný Ostrov, který byl stálým předmětem jeho snů a vzpomínek z mládí. Žil velmi bohatým životem doznívajícího středověku, byl svědkem doby plné nepokojů a válek, v nichž náš národ měl často vůdčí místo. Bojoval nejen pro hmotné, ale i za vyšší cíle, z počátku za práva královny Alžběty a jejího syna Ladislava Pohrobka a později na straně krále Jiřího z Poděbrad za české království. Byl vždy českým osvíceným rytířským zemanem, středověkým romantikem, Janem Talafúsem z Ostrova, významu nejen místního, ale i národního.