Obec Libníkovice leží 270 m. nad mořem. Jak lze všeobecně soudit, byla naše obec tak jako jiných obcí založena ve třináctém století. Není přesných zpráv o tom, kdy byly Libníkovice založeny, kdo byli první páni Libníkovic. Teprve na počátku 16.století se objevují jako součást tvrze v Ledcích. Tehdy v roce 1482 seděl na Ledcích Daniel ze Šárova, který byl i pánem Libníkovic. V roce 1542 se připomíná na Libníkovicích jako majitel Václav Šárovec. V roce 1569 zemřel majitel smiřického panství Vilém Trčka. V tomto období prodal Václav Šarovec, tj. již syn Daniela ze Šárova Libníkovice Vilému Trčkovi. Přesných zpráv o podobě prodeje není.

Tak se Libníkovice dostávají pod panství Smiřické, kde zůstávají až do zrušení roboty. V této době dochází na Smiřicku i u Libníkovic k zakládání rybníků. Na panství bylo šedesát rybníků a Libníkovice byly na rybníky zvlášť bohaté. Podle zjištění jich bylo celkem třináct.

Zmínky také zasluhuje na severní straně obce se nacházející kopec 285 metů nad mořem, na němž stála stará památná lípa, snad již 350 let stará, kterou lid nazýval "Národní". V rozložité koruně její byla zřízena podlaha, na níž při výletech kolem lípy pořádaných 25 hudebníků koncertovat mohlo. První koncert byl pořádán při hasičské slavnosti dne 6 července 1890. Kopec stále zůstával obecním majetkem, až na jaře roku 1891 byl Václavu Groškovi kopec pronajat za účelem zvelebení pozemku vysázením švestkových stromů. Teprve roku 1915 nabývá obec znovu plného práva k užívání. V roce 1914 byla na lípě vyměněna podlaha i schody jelikož po letech byly staré a zchátralé. V roce 1920 byl stanoven polatek z pronájmu prostranství pod lípou za účelem pořádání zábav domácími pořadateli v částce 30,- Kč a pořadateli cizími 50,- Kč.

Roku 1924 bylo na podnět starosty obce Josefa Zilvara rozhodnuto o vykácení švestkových stromů které nevykazovaly žádný užitek a zalesnění tohoto pozemku. Výsadba lesních stromků byla započata 16.dubna 1925. Na přání Josefa Zilvara byly zasazeny po obou stranách cesty od silnice k lípě malé sazenice lípy.

Ve čtvrtek 4. července 1925 postihla část střední Evropy větrná smršť, z českých okresů byl nejhůře postižen kraj Královehradecký a Pardubický. Silný vítr svým náporem a víry boural střechy, elektrické vedení, lámal a vyvracel stromy. V lesím bylo velké množství polomů. Železné stožáry elektrického vedení byly zohýbány jako lojové svíčky. Oběti lidské byly na Hradecku tři a na Pardubicku pět mrtvých. V naší vesnici byla víceméně poškozena všechna stavení ale úplně rozvaleny pouze stodola a chlév hospodáře Macka na Borovici. Docházely zprávy odjinud, že mnohá místa byla postižena mnohem hůře.

A přece bylo Libníkovicím způsobeno neštěstí, jaké nebylo nikde jinde...

...Památná "Národní lípa", která po staletích na podobné bouře hleděla - této podlehla. Toto neštěstí, které naši obec připravilo o jedinou kulturní a přírodní památku nesli obyvatelé nejhůře. "Copak prý díra do stodoly, ta se dá spravit, ale lípa..." A každý vzpomínal, že jako v předtuše o výletě 16.června pořádaném si ještě na ní, na obrovské podlaze hudba zahrála naposledy!!! Však také nemohouce, jen tak hladce ztrátu tuto přes srdce přenésti, uspořádali občané v neděli 26.července pietní slavnost na rozloučenou s "Lípou", než zbytky její se odklidí ke zničení. Průvodem zahájený mládeží a hasičským sborem přišli naposled v četném počtu i též lidé z okolí. O ztrátě, která obec postihla promluvil starosta obce, připojiv významnější data k lípě se vztahující. Mezi jednotlivými řečmi vyplnila mezery hudba národními písněmi, na prvním místě ovšem našimi hymnami. Mírné vstupné věnováno bylo na postavení vhodného památníku a nových lipek, jež byly náhražkou za lípu zničenou.