Divec (obec)


Seznam lokalit v okolí


obec, osada Divec (obec) vzdálenost: 0 km

Obec Divec leží cca 2 km severovýchodním smìrem od východoèeské metropole Hradce Králové. Poètem obyvatel (195) tak i rozlohou svého katastru (350 ha) patøí mezi menší obce královéhradeckého kraje.

Z jihu je katastr obce ohranièen lesním masívem Spáleník, (Dehetník), ze severu pak Librantickým potokem. Východní hranicí navazuje obec na katastr librantický, západní na katastr slatinský. Vìtší èást katastru (189 ha) tvoøí zemìdìlská pùda pøevážnì jílovitého charakteru. Lesní masív Spáleník (Dehetník) zaujímá plochu témìø 150 ha.

DIVEC – z pøídavného jména divý, divoký. Podle Palackého psala se vesnice také Zdivec roku 1500, a v minulém století i množné èíslo Divce.

 Pøíroda – obec leží v pøírodním klínu lesních revírù Spáleník/Dehetník a Oulištì. Na severu se Divce dotýká potok, který pramení u Horního Èernilova a ústí u Ruseku do Skalického potoka. Pùdy katastru jsou tìžké, jílovité a deštivé poèasí nepøíznivì ovlivòuje jejich hektarové výnosy, proto byla pole pøevážnì odvodnìna. Pod Spáleným kopcem vyvìral silný pramen, který v suchých letech zásoboval obec pitnou vodou. (Dnes již historie, pramen je velmi slabý, je u nìj studánka a køížek.) Pøi è.p. 29 roste staletá lípa vyžadující ochranu státu.

Úvod do dìjin.

Objev sídelní jámy pod Spáleným kopcem pøispìl ke zjištìní pøedhistorického sídlištì. Nalezla se zde keramika, z jejichž støepù byly vykonstruovány tøi nádoby, a vrtaný kamenný sekyromlat.Nejstarší písemná zpráva o Divci se uchovala z poèátku 14. století z doby pùsobení èeské královny - vdovy Elišky Rejèky v Hradci Králové, která vedla mimo jiné i inkvizièní procesy proti kacíøùm z Èernilova, Divce, Librantic a Dobrušky (viz edice Germanie Historica - pramen k èeské inkvizici ze 14.století. , informace poprvé zveøejnìná v materiálu k 777 letùm mìsta Hradec Králové). Další zpráva je datována rokem 1417, kdy vesnice byla rozdìlena mezi dva majitele, Hynka z Èervené Lhoty a Opatovický klášter.  Že oba páni nežili ve shodì, prozrazuje soudní zápis z tohoto roku, kdy se o svá práva pøeli.

 

Èást držel Hynek z Èervené Lhoty, èást opatovický klášter. Že oba páni nežili ve shodì, prozrazuje soudní zápis z tohoto roku, kdy se o svá práva pøeli.

V polovinì 15. století patøil Divec Petrovi z Adršpachu a v roce 1500 se stal panstvím smiøických, když jej koupil Mikoláš Trèka z Lípy.

Od poloviny 16. století náležela vesnice Alšovi Rodovskému z Hustíøan. Po nìm se na vsi vystøídali Hrušovští z Hrušova, Mikuláš Boøek Dohalský, Zikmund Mladota ze Solopisk a v roce 1624 ji držel Jan Hamza ze Zábìdovic, naèež v roce 1631 pøešla do vlastnictví Adama Erdmana Trèky z Lípy. Od tohoto roku prožíval Divec osudy trèkovského panství se všemi útrapami a rebeliemi. Páni mìnili majitele usedlostí podle vlastní zvùle, ba dokonce i jména poddaných. Pavla Hance Neumanna (ve vsi žilo nìkolik pøistìhovaných Nìmcù) pøekøtili ve vrchnostenských análech na Pavla Honsnejmana.

V 17. století bylo v Divci nìkolik typických selských gruntù.Pultarovský, Hrnèíøovský, Andresovský a Duchanský. Pro zadluženost mìnily pozdìji majitele a byly dìleny podle rozhodnutí panské kanceláøe, když nevolník nemohl plnit své povinnosti vùèi pánovi. V dobì temna (1742) hospodáø na Andresovském gruntu Matouš Sovák zbìhl pro víru do Polska. Smiøiètí feudálové pøikazovali diveckým poddaným, že musejí kupovat tam, kde oni urèí. V obecní kronice je záznam, jak se v roce 1697 diveètí krèmáøi Pultar a Provazník utkali s kupcem Kratochvílem ve Smiøicích proto, že mu vyhrožovali koupí soli jinde. Bylo proto proti nim použito násilí a páni s kupcem si pøisadili. Jindy byl zase Jiøí Koneèný celý rok vìznìn pro kacíøský blud v panské šatlavì.

Po tøicetileté válce (1651) zùstalo v obci pouze 49 obyvatel, z toho jen 4 katolíci a ty ještì pøistìhovala vrchnost (mezi nimi rychtáø a dva konšelé).

Po zrušení poddanství si poèala obec vládnout sama a zvelebovala se. V roce 1885 byla dostavìna ve vsi silnice a pøibylo chalup i obyvatel. Na pøelomu století tu stálo už 43 stavení s 245 lidmi.

20. století: V roce 1906 byl v obci na ochranu pøed požáry založen Sbor dobrovolných hasièù, souèasnì v tomto roce byla vystavìna hasièská zbrojnice (dosud stojící, opravy probìhly v roce 1936 a 2000) a zakoupena za Kè 2.200,- hasièská støíkaèka. Sbor dobrovolných hasièù byl od svého založení nejenom nositelem spoleèenského života v obci, ale svou prací nemalou mìrou pøispìl zejména k prevenci pøed požáry v obci. Svojí èinnost vykonával zodpovìdnì jak podmínkách první republiky, fašistické i komunistické totality, tak i v souèasnosti.Aby se katastr zbavil pøebyteèné spodní vody, poèali diveètí rolníci v roce 1909 pozemky odvodòovat.

Ještì v roce 1910 náboženské cítìní obce neochabovalo. Pøi sèítání lidu se ke katolické církvi hlásilo 145 obyvatel a k evangelické víøe 121. Mírné zvýšení popisných èísel nastalo v roce 1925, kdy bylo k Divci pøièlenìno 5 domkù od Èernilova. Téhož roku se ve vesnici poprvé rozzáøilo elektrické svìtlo, obèané upravovali náves, zpevòovali chodníky a vysazovali aleje. Ke stavbì se jim nabízela libøická opuka a po domácku se hnìtli vepøovice, ale do vsi už pronikali i cihly.

V první svìtové válce narukovalo z Divce 47 záložníkù, z nichž 6 zaplatilo váleèné útrapy životy. V lese Dehetníku a pod Spáleným kopcem se tehdy skrývali ruští zajatci, uprchlí ze zajateckého tábora v Josefovì. Do jejich zemljanek donášeli diveètí obèané jídlo a zprávy a pozdìji pøicházeli zajatci do stavení k besedám. Jeden Rus byl pøi útìku rakouskou stráží postøelen a domácí lidé jej léèili.

Pøevrat roku 1918 zastihl divecké pøímo pøi posvícenské zábavì. Po nìkolika letech po váleèné konjunktury pøišla však léta svìtové hospodáøské krize. Protože stavaøi (zedníci, tesaøi) mìli každý kus pole, nezamìstnanost let 1929 – 1934 je tolik nepostihla. Hùøe na tom bylo nìkolik bezzemkù odkázaných jen na podporu.

V šesti letech nacistické okupace byli uvìznìni Josef Novák pro hospodáøský pøestupek a Ladislav Horák pro pokus útìku pøes hranice. Na nucenou práci do Øíše bylo nakomandováno 6 mladých lidí. Obecní kronika chválí divecké, že se v dobì okupace nevyskytl ani jeden udavaè a obèané drželi pøi sobì.

Ke konci pøedposledního váleèného roku založil Jiøí Stánský partyzánskou skupinu o osmi mužích, pozdìji se rozrostla o nìkolik dalších èlenù a dalších z Èernilova. Skupina provádìla destrukce na železnici a kladla ježky pøed kolony nìmeckých aut. Pøipravovala obyvatele na pøevzetí moci po Nìmcích a v pøevratových dnech pomáhala proèesávat okolní lesy. Pøi odzbrojování nìmeckých letcù na pouchovském letišti pøišli o život dva èlenové skupiny – Dvoøák a Bullis z Èernilova. Tato øádnì organizovaná skupina odjela pak støežit národní majetek a upevòovat státní moc do Moravského Karlova. Za svou práci byla vyznamenána.

Ihned v prvních dnech osvobození uspoøádala obec sbírku Pomoc Praze. V èervnu se utáboøil v obci sovìtský pluk, když se pøes Kladsko vracel do vlasti. Obyvatelstvo dodnes na pøátelský styk s osvoboditeli rádo vzpomíná.

Vesnice poèala dohánìt, co bylo válkou promeškáno. Zemìdìlci plnili øádnì dodávky a obec byla odmìnìna novostavbou mléènice. Když pozdìji JZD vybudovalo novou mléènici, stará byla pøemìnìna na prodejnu Jednoty. Investic kvapem v Divci pøibývalo. Èekárna autobusù ÈSAD, veøejný rozhlas, výsadba nové aleje topolù. Na návsi byl vysázen ovocný sad, silnice zpevnìna živièným kobercem, jedna vodní nádrž vyèištìna a druhá pro nedostatek vody zavezena, vyhlouben odpadový náhon z lesa k rybníku a upravena silnice k Èernilovu. Po Únoru zøídil MNV ze zrušené školní budovy úøadovnu, pøenesl do ní místní knihovnu a uèebny zaèal používat pro promítání filmù. Také soukromé domky dostávají nový vzhled a vybavení.

Socializace zemìdìlství: Protože v Divci pøevažovali drobní rolníci, projevili souhlas s Hradeckým programem a stáli za heslem: Pùda patøí tìm, kdož na ní pracují.

 

JZD bylo založeno v roce 1952 a zmìnilo ve vesnici nejen zpùsob výroby, ale i život na vesnici. Až na jednoho rolníka vstoupili tehdy do JZD všichni, po deseti letech i ten poslední.  Rok na to provedlo JZD hospodáøskotechnickou úpravu pùdy, svedlo skot do vìtších stájí a v roce 1964 pøešlo na vyšší úroveò hospodaøení. Investovalo do nové techniky, zaøídilo si vlastní opravárenskou dílnu, zbavilo chovné stádo TBC a v dodávce mléka a vajec se tøikrát umístilo na prvním poøadí v okrese. Závod hospodaøil na 242 ha a pracuje v nìm 52 èlenù a 3 zamìstnanci. Potøeboval by ještì 15 pracovních sil, pro které chystá bytovou výstavbu. Traktorista si v družstvu vydìlá prùmìrnì 1700 Kè, muž pøi potahu 1400 Kè, krmièka jaloviny 1700 Kè, ve slepièárnì 600 Kè a v rostlinné výrobì 700 Kè mìsíènì. Vìková skladba èlenù je pøíznivá 47 let.

Od roku 1954 do roku 1965 obhospodaøovalo družstvo také pùdu v horských oblastech (30 – 70 ha) na Vrchlabsku. Získáním krkonošských luk sledovalo rozšíøení krmivové základny. Protože výmìra domácí pùdy je nízká, poèítá se slouèením s JZD Librantice. Také doma získává divecké družstvo pùdní rezervy a našlo je v pastvinách u Nového Hradce Králové. Na špièkové práce jsou do Divce zváni sezónní dìlníci z Moravy a Slovenska.

Pro upevòování pøátelství mezi venkovem a mìstem podepsali diveètí patronátní smlouvu s novohradským útvarem VÚ 02-064. Družstvo spolupracuje ještì se ZDŠ v Hradci Králové – Zálabí, kde je žákùm umožnìn chov drùbeže a vèel. Škola pracuje pøi sklizni brambor a kulturními vložkami zpestøuje výroèní èlenné schùze. Pøi výstavbì pomáhá družstevníkùm i požární sbor z Hradce Králové. Nemìnné vzájemné vztahy mezi závodem a mìstskými institucemi svìdèí o hlubokém pøátelství. Hospodáøské výsledky družstva byly èasto vyhodnocovány prvním místem v okrese, kraji i pøi celostátních soutìžích.

Kulturní život: V 17. a 18. století pøevažovalo mezi diveckými obyvateli vyznání evangelické, èetlo se doma hodnì z Bible a postilo, hloubavost a záliba ve ètení vydrželi mezi lidmi do dnešní doby. Když se pod tlakem v 19. století ustálil rovný pomìr mezi evangelíky a katolíky, pøenesla se láska ke knize i do katolických rodin.

První pokusy o vystavení školy se datují do roku 1877. Tehdy však pro nevùli c.a.k. rakouskouherských úøadù nebyly dovedeny do zdárného konce. Jednání byla obnovena v roce 1906 a již v roce 1909 se zaèalo v nové jednotøídní škole vyuèovat. Jinak o školní docházce jsou v místì záznamy už od roku 1788, kdy dìti katolických rodièù chodily do školy v Libranticích a evangelíci obojího vyznání do škol v Èernilovì. V jedné tøídì divecké školy se tehdy vyuèovalo 60 až 70 žákù. V posledních letech jich však ubývalo, až byla škola v roce 1947 zavøena a dìti dojíždìjí do plnì organizované školy v Èernilovì. Budova pak byla dále využívána jako místní knihovna, sídlo Místního národního výboru v Divci a po administrativním pøièlenìní k Èernilovu v polovinì 70tých let sloužila jako depozitáø Okresního archívu v Hradci Králové. Po osamostatnìní obce poèátkem 90tých let rozhodlo obecní zastupitelstvo vzhledem k neutìšenému fyzickému stavu budovy, resp. k vysoké finanèní nákladnosti její rekonstrukce, o jejím odstranìní. Pozemky, na kterých školní budova stála, byly prodány k zastavìní, z výnosu tohoto prodeje pak byla zahájena výstavba kanalizace a èistírny odpadních vod.

Kulturnímu dìní v obci napomáhá klub JZD, který v è.p. 5 vkusnì zaøídil místnost s televizorem. Organizuje i návštìvy divadel a kin a jednou roènì poøádá zájezdy po vlasti. Peèlivì pøipravuje každým rokem oslavu MDŽ. Ochotnické divadlo, kdysi tolik oblíbené, vlivem objektivních pøíèin ve své èinnosti ustalo a také kino Osvìtové besedy pøi malém poètu obyvatel trpí nízkou návštìvností.

Vesnice si uchovala obecní znak, oslavující význam lidské práce: Kováø tluèe perlíkem na kovadlinu a opodál leží kleštì.

Starší generace si pamatuje ještì mnoho staroèeských zvykù a obyèejù. Ale mezi mladými rychle mizejí. Už dávno se pøestalo jíst ze spoleèné mísy, Václav Šedivý vynesl poslední tkalcovský stav na pùdu a harfenistka hrála v Divci na harfu naposledy pøed první svìtovou válkou.


Kompletní informace o lokalitì > | Pøidat fotografii | Ohodnotit


zdroj: www.KrasneCesko.cz