Obec Písek se nachází v oblasti nejvýchodnějšího výběžku území Moravskoslezského kraje. . Ze severu zasahuje na území obce masiv Slezských Beskyd s nadmořskou výškou kolem 900 metrů, po jehož hřebeni se táhne státní hranice s Polskem. Zde se nacházejí i nejvýše položená místa katastru obce. Jižní hranici obce tvoří rovněž horský masiv. Je jím Jablunkovské mezihoří s dominantní vyhlídkovou horou Gírovou vysokou 840 metrů. Na východě Písek sousedí s obcí Bukovec, nejvýchodnější lokalitou celé České republiky. Západně od obce leží spádové město celého regionu Jablunkov. 1800 obyvatel obce Písek tvoří nejen Češi, ale i významná národnostní menšina Poláků. Obec má více než 19 hektarů zastavěných ploch s největší hustotou obyvatel v jejím centru a dále pak podél řeky Olše, kde vede i regionálně významná komunikace spojující Jablunkovsko s polskou oblastí kolem Istebne. Část obyvatel obce žije rovněž v malebných pohorských usedlostech a samotách. Historie obce je od počátku spjata s těšínským knížectvím a souběžným kulturním vlivem českého a polského, ale i uherského historického státu.

Samotné knížectví bylo ovládáno jednou z větví polského panovnického rodu Piastovců. Těšínská knížata byla přirozeně spjata s polským kulturním děním. Mnohdy ovšem vysloveně uznala suverenitu českých králů, jako například těšínský Piastovec kníže Měšek uznával suverenitu českého krále Václava II. nebo kníže Kazimír I. přísahal věrnost Janu Lucemburskému, a potvrzoval tak lenní vztah svého knížectví ke koruně české a spadal pod její vliv. Roku 1653 po smrti posledního piastovského panovníka připadá těšínské knížectví jako odumřelé léno Habsburkům. Stopy po jejich panování se dochovaly v obci až dodnes. Na polesí stojí například stylová roubená lovecká chata, kterou si dali Habsburkové postavit poblíž lokality Bahenec. Na dnešní stanoviště byla z hlubokých hvozdů jedlo-bukového lesa přemístěna teprve před nedávnem. Jméno markýze Gera zase připomíná blízká hora Gírová. Uherský stát ovlivnil život měst a vesnic peněžním i výměnným obchodem. Horské oblasti knížectví zasáhla a značně ovlivnila Valašská kolonizace, přicházející do Těšínského Slezska právě z Uher. Tento trojí česko-polsko-slovenský kulturní vliv je rozhodující v životě občanů obce i dnes.

Nejstarší dochovaný písemný doklad o Písku je z roku 1466, který zmiňuje skutečnost, potvrzenou těšínským knížetem Václavem Adamem, že písecký fojt Matěj Grazycz prodal fojtství do dědičného vlastnictví jistému Janczovi. Hodnost fojta byla společenskou funkcí. Fojt byl představitelem usedlíků v dané oblasti a zodpovídal se přímo těšínskému knížeti, kterému také odváděl daně. Z řečeného vyplývá, že obec již v době zápisu převodu majetku existovala a vznikla před výše uvedeným datem.