Zlatokorunský klášter patří k nejlépe zachovalým gotickým klášterům v Čechách. Klášter Zlatá Koruna je dominantou stejnojmenné obce. Sevřená konfigurace terénu ovlivnila uspořádání všech částí klášterního areálu natolik, že jeho rozloha se od středověku až dodnes výrazně nezměnila. I po zrušení kláštera roku 1785 se nová zástavba držela převážně v intravilánu předklášteří, přičemž vlastní klášterní budovy, okupované více než jedno století manufakturními a továrními provozy, byly dostaveb téměř ušetřeny a i demolice se kromě východního traktu opatství omezily jen na rozměrově nevelké, i když někdy velmi cenné části. Ani hospodářský dvůr v sousedství kláštera nedoznal po zrušení dramatických stavebních změn. Soubor konventních budov byl proto spolu s přiléhajícím opatstvím a klášterním hospodářským dvorem roku 1995 prohlášen za národní kulturní památku. Areál kláštera byl rozčleněn do několika zón podle účelu jejich využití, kterému odpovídal stupeň uzavřenosti vůči veřejnosti (klauzura). Přestože se po zrušení kláštera roku 1785 rozvoj obce již neřídil řádovými předpisy, jsou okrsky „klauzurovaných“ prostorů až dodnes čitelné v té podobě, v jaké klášter zformovaly ve středověku.