alerie umění v Karlových Varech má od roku 1967 pobočku – raně barokní letohrádek v zámeckém parku v Ostrově. V roce 1961 založená, původně městská galerie soustředila svou sbírkotvornou  a výstavní činnost na českou a slovenskou kresbu a grafiku 20.století a na poválečnou regionální tvorbu. V tom smyslu se také spojily karlovarské a ostrovské fondy.

Budova Letohrádku je historickou památkou, jednou z nejlépe zachovaných v Ostrově, součástí velkého barokního areálu /zámek, palác princů, bývalý piaristický klášter se třemi kaplemi, zámecký park/, kterým původní, středověké jádro města obohatilo 17. a počátek 18. století. Od roku 1625 patřilo ostrovské panství vévodům sasko-lauenburským, původem ze severního Německa, kteří patřili k okruhu cizí, pobělohorské šlechty. Jejich stavební činnost v Ostrově směřovala k zřízení reprezentativní rodové rezidence. Přestavbu a přístavbu starého zámku hrabat Šliků /1434-1585/ provázelo založení velkoryse koncipované zámecké zahrady, po roce l666 následoval areál piaristické koleje, letohrádek a palác princů.

Letohrádek, postavený v letech 1673 – 1679 podle návrhu pražského stavitele Abrahama Leuthnera, byl centrem tehdy proslulé zámecké zahrady, manýristické zahradní kompozice na rozloze asi 12 hektarů, postupně rozšiřované a doplňované. Řada zahradních staveb, sochařských a hlavně vodních děl tu prozrazovala vzory slavných, především italských zahrad své doby. Do své Topografie /1650/ Ostrov zařadil rytec Mathäus Merian, psal o něm i očitý svědek Bohuslav Balbín. Časté povodně a pozdější nedostatek péče uspíšily v 2. polovině 18. století zánik tohoto vzácného díla. Pozdější úpravy ve stylu přírodního parku, v podstatě i dnešní stav,  lze datovat počátkem 19.století.

Centrální stavba letohrádku s věžovou nástavbou má přehlednou raně barokní dispozici. Čtvercový půdorys s osmiúhelníkem ústřední haly vytváří křížení čtyř průjezdů se čtyřmi stejnými portály.

Interiéry vyzdobili v 90. letech 17. století především Italové, kteří tehdy působili u ostrovského dvora – pravděpodobně malíři Paolo Manni a Lazaro Maria Sanguinetti a štukatéři Joahnn Peter Palliardi a Domenico Salize. Fresky na stropě a stěnách haly dokládají znalost italských vzorů, jak ve výtvarném podání, tak v obsahu /kosmologické symboly, alegorie/. Dodatečně  byly přidány i čtyři grotty, poplatné dobovým tendencím.

Letohrádek sloužil k letnímu pobytu majitelů a jako místo slavností, ve věži byla alchymistická laboratoř posledního sasko-lauenburského pána. V 19. století poslední majitelé panství, velkovévodové z Toskány, pronajali letohrádek jako letní restauraci. Poválečné úpravy /klub Jáchymovských dolů, Okresní vojenská správa/, které narušily původní stav, byly odstraněny rekonstrukcí v letech 1972-1982.