Hradiště u Libětic je známé již od 19. století, kdy zde prováděl první výkopy J. N. Woldřich, na něhož v letech 1897 a 1901 navázal J. V. Želízko a v letech 1922 – 23 B. Dubský. Woldřichovy a Dubského průkopy valem prokázaly odlišnou konstrukci opevnění na akropoli a na předhradí, zatímco na akropoli byla zjištěna celokamenná konstrukce prokládaná trámy, opevnění předhradí tvořila čelní kamenná zeď opírající se o dřevohlinité valové těleso. Na základě nálezů přepálených kamenů uvažuje Woldřich o tzv. spečených valech. Při sondáži B. Dubského provedené na vnitřní ploše akropole byl prozkoumán zahloubený kruhovitý objekt z raného středověku a na vnitřní straně valu prokázán mělký příkop. Další nálezy byly získány při povrchových sběrech zejména v 90. letech 20. století. Kromě zlomků keramiky a železných nástrojů z raného středověku se jedná o unikátní zlomek nomádského kotlíku, puklici z garnitury meče a skleněné perly. Nález kamenné šipky indikuje osídlení lokality již v pozdní době kamenné.

Hradiště je příkladem opevněného výšinného sídliště vybudovaného ve strategické poloze na vrcholu výrazného kopce nad řekou Volyňkou. Založeno bylo v pozdní době halštatské, kdy byla využívána pouze akropole, v raném středověku pak bylo hradiště rozšířeno o protáhlé předhradí. Opevnění se dochovalo v podobě obvodových valů se stopami vnějšího a patrně též vnitřního příkopu. Na lokalitě proběhlo několik archeologických výzkumů, při nichž byla především prozkoumána vnitřní konstrukce opevnění. Mezi nálezy z raného středověku vynikají předměty spojené s pobytem společenské elity (kování meče) a importy ze staromaďarského prostředí (nomádský kotlík).