Dendrologická zahrada je výzkumným a pokusným pracovištěm Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, veřejné výzkumné instituce. Byla založena za účelem soustřeďování a uchovávání sbírek rostlin, jejich dokumentace a studia, s důrazem na využití jednotlivých druhů v sadovnické a krajinářské tvorbě. Svou činností v oblasti taxonomie, ochrany rostlin, vzdělávání a osvěty naplňuje poslání klasické botanické zahrady, které navíc rozšiřuje ještě o výzkumné aktivity v širší sféře tvorby životního prostředí.

Pojmenování „Dendrologická zahrada“ vychází z řeckého základu slov „dendron“ (=dřevina) a „logos“ (=nauka) a bylo odvozeno od názvu bývalého pracoviště Československé dendrologické společnosti, které se nacházelo v části současného areálu. Základ dnešní podoby zahrady vznikl zásluhou mimořádného úsilí řady pracovníků výzkumného ústavu v polovině sedmdesátých let 20. století, kdy zdejší plochy začaly opět sloužit jako experimentální pracoviště sadovnického a krajinářského výzkumu. Uspořádání Dendrologické

zahrady a zdejších sbírek reagovalo na tehdejší potřeby studia a uchovávání genofondů okrasných rostlin, pokusnictví a ověřování nových technologií zakládání výsadeb. Největší rozvoj zahrady probíhal v druhé polovině osmdesátých let. V roce 1991 byl areál otevřen veřejnosti, a to i díky pochopení majitelů pozemků, na kterých se část zahrady nachází. Zpřístupnění zahrady vyvolalo potřebu rozšíření nabídky vzdělávacích a osvětových aktivit pro návštěvníky.

Dendrologická zahrada navazuje na odkaz hraběte Arnošta Emanuela Silva Taroucy, zakladatele průhonického parku a prvního prezidenta Dendrologické společnosti pro podporu nauky o dřevinách a zahradního umění v Rakousku-Uhersku, resp. Československé dendrologické společnosti, čímž se hlásí k více než stoleté tradici.