Mírovice bývaly zvláštním zbožím vladyčím.

Roku 1439 Václava z Příbramě, syn Jakuba z Mírovic, vzdal se dědictví po otci ve prospěch svého bratra Jana z Prčína.

Roku 1496 Brož, měšťan Pražský, měl nesnáze s Jindřichem Beřkovským z Šebířova o dvůr, který prodal dříve Řehořovi v Mírovicích pod plat „jak sám držál, a dědiny svobodné dvoje hony, troje hony nesvobodné téhož Brože a s druhé strany troje hony Vítovy.“ 

Roku 1507 úředníci „nového špitálu pod Slovany“ koupili od Jana Všeliského plat 1 kopy grošů českých na Šimonu Marečkovi. 

Před rokem 1540 připomíná se Jan Široký z Mírovic, po jeho smrti roku 1540 Jan z Mírovic. Roku 1550 udával Jan Tetaur z Tetova, že jeho manželka ztratila majestát o jistých lidech v Mírovicích. Roku 1592 popisují se Mírovice takto: „Kterážto víska je malá, v ní toliko čtyři dvorové jsou a krčma. Ty vsi jest v držení pan Vilím Vostrovic z Královic, který koupil dva dvory od bratří Adama a Karla z Valdštejna s platem z nich 6 kop 10 grošů a čtyři poddané od Jana Sekery ze Sedčic“. Jmenovaný Jan Sekera se oženil s Marií ze Šebířova.

Po roce 1621 byl majetek zkonfiskován Janu Ostrovcovi pro účast na stavovském povstání a ves Mírovice byla v průběhu třicetiletých válek zpustošena. Později byla ves Mírovice spojena s Velení.

Obec Veleň i Mírovice byly po třicetileté válce zcela rozvráceny a bez obyvatel. Po konfiskaci majetku rytíři Ostrovcovi z Královic přešlo vlastnictví vylidněných vesnic před několik postupných majitelů až roku 1678 do vlastnictví hraběte Jana Hartvíka z Nostic, který musel nejdříve přivést nové obyvatele z jiných míst v Čechách, z míst která nebyla tak hluboce postižena útrapami třicetileté války.

Nové osadníky přivedl od Ústí nad Labem z panství Neštěmice. Do Veleně přivedl nejprve jedenáct nových osadníků, kterými obsadil opuštěná hospodářství, později přibyli ještě jeden či dva další. V Mírovicích bylo v prvém období třináct usedlých hospodářství, k nimž dodatečně přibyly další dva grunty.