Obec se nachází 12 km severozápadně od Plzně, 1 km severně od státní silnice Plzeň-Karlovy Vary v nadm. výšce 398 m. Rozkládá se v údolí po obou březích potoka Třemošná (dříve Všerubský potok). Okolí tvoří hojně lesnatá pahorkatina. Dominantou obce je náves s kapličkou, pomníkem obětem 1. a 2. světové války a 80 letými rozložitými lipami.

Součástí obce je osada Nová Hospoda přímo na státní silnici Plzeň - Karlovy Vary Do r. 1960 náležela k obci i osada Kokořov, nyní pod správou obce Všeruby. O založení Nevřeně se nedochovaly žádné písemné zprávy, předpokládá se však, že ji stejně jako nedalekou Nekmíř založil ve druhém desetiletí 14. století některý z příslušníků rodu Hroznatovců. Jméno tohoto českého vladyckého rodu má původ u zakladatele tepelského kláštera Hroznaty. V erbu tohoto rodu byly tři jelení parohy. První písemná zmínka o Nevřeni (Newrzien) je z r. 1364, kdy ji neznámo od koho koupili majitelé hradu Bělá. V r. 1484 koupil část obce panoš Markvart z Úlic, pán na Příšově, záhy ji však prodal plzeňskému soukeníkovi Vítovi. Část byla stále součástí bělského panství. Na základě Vítovy závěti se po jeho smrti v r. 1487 stala Nevřeň na plných 150 let majetkem města Plzně.

Nedaleko Nevřeně stála románská tvrz pánů Kokořovců z Kokořova. Poslední potomek Petr Kokořovec koupil statek Všeruby a tvrz opustil. Protože nesouhlasil s vraždou Albrechta z Valdštejna, byl mu zabaven veškerý majetek. Po tvrzi jsou dnes na "Randově vrchu" sotva znatelné stopy po obranném valu s příkopem. R. 1663 přešla část Nevřeně pod panství Nekmíř, patřící rodu Lobkowitzů, ti později panství prodali plzeňskému právníku JUDr. Stanislavu Wopršálkovi. Slovník Království českého uvádí, že v r. 1895 byla Nevřeň místní a katastrální obcí s 56 domy a 381 obyvateli a dvěma osadami - Novou Hospodou a Kokořovem.

Na konci 19. století byla v obci plavírna kaolínu (viz kapitola Spadliny), v 1. polovině 20. století bývala známá výrobna cementářských výrobků, jejímž majitelem byl p. František Vopat. Před 1. světovou válkou se jihovýchodně mezi obcí a státní silnicí těžilo černé uhlí na šachtě Irena.