Krajina na sever od Plzně, tam, kde se rozkládá Dolnobělská vrchovina, je prazvláštně zádumčivá a nesdílná. Zalesněná návrší se monotónně střídají s travnatými nivami, rozloženými podél klidného a dlouhého toku říčky Bělé, která získala své pojmenování před dávnými časy díky svojí průzračně čisté vodě. V novějším věků śe lidé usazovali v její těsné blízkosti, aby mohli využít její sílu k pohonu mlýnů, ale také aby jim poskytovala dobrý, rychle dostupný zdroj pitné i užitkové vody.

Přesto nebylo toto osobitě tvářné území dlouho nikým osídleno, alespoň archeologické nálezy o tom nevypovídají. Snad to bylo dáno i tím; že půda je zde příliš kamenitá. Teprve někdy koncem 13. nebo počátkem 14. století byl tento kraj v rámci pozdní české kolonizace postupně zasídlován významným rodem erbu trojích jeleních parohů, kterému dal historiograf František Palacký jméno Hroznatovici, po nejznámějším členu rodu blahoslaveném Hroznatovi, zakladateli klášterů v Teplé a Chotěšově. Jednotlivé větve se psaly podle míst, kde se usadily - z Krašova; Krašovic, Gutštejna, Vrtby, Frumštejna, Nekmíře a Bělé. Posledně jmenovaní páni si založili ná východní výspě rozsáhlé rodové enklávy hrad, který býl pojmenován Bělá podle stejnojmenné říčky protékající pod hradem.