Obec Holoubkov se nachází na českém středozápadě, 9 km východně od města Rokycan, 30 km od krajské Plzně a 70 km od hlavního města Prahy. Obec leží v mělkém údolí Holoubkovského potoka ohraničeném kopci Trhoň (623 m.n.m.) a Vydřiduch (513 m.n.m.). Obec samotná leží v namořské výšce 420 - 460 m.n.m. V současné době bydlí v Holoubkově asi 1450 obyvatel ve 260 domech. Výměra obce je 421 ha. Obec spadá pod městský úřad s rozšířenou působností v Rokycanech a leží v Plzeňském kaji.

Dominantou obce je 14,5 ha Holoubkovský rybník, který se táhne  z jejího středu celý jeden kilometr směrem na Mýto. Druhý místní rybník - Hamerský (též Lamacký či Lamanický) - leží v lese asi 0,5 km pod obcí. Potok, který dostal jméno podle naší obce, pramení asi 12 km proti proudu v podbrdském lese nedaleko Cheznovic, 8 km za Holoubkovem se vlévá do řeky Klabavy v Rokycanech. Na své pouti protéká pěti rybníky, z nichž největší - Štěpánský nad Mýtem - slouží také jako rekreační. Holoubkovský potok je nejvýznamějším tokem této části Rokycanska.

Holoubkov je ze tří stran přímo obklopen lesy. Na jihu je to masiv Trhoně, který spolu s okolními vrchy a kopcem Žďár tvoří Přírodní park Trhoň patřící k vrchovině Brd. Na severu jsou to vrchy Chlum a Plzeňský. Ti spolu se severnějším masivem Radče (718 m.n.m.) a Rumpálu tvoří Přírodní park Radeč, ležící na rozhraní Brd a Křivoklátska. Lesy v okolí obce jsou spíše monokultury smrku, ve vyšších partiích Trhoně s velkou příměsí buku.

Obec vždy byla a je obcí průmyslovou. Naši předkové využívali bohatství okolí na železnou rudu, kterou těžili a ve vysokých pecí tavili na železo. V pecích využívali další bohatství zdejšího okolí, a to dřevěné uhlí vyráběné v milířích ze dřeva místních lesů. Z železa se hned vyráběly konečné výrobky, k tomu sloužily hamry pod hrází Holoubkovského rybníka. Místní železárny byly jedny z nejvýznamějších v širokém okolí. Koncem 19. století byla výroba přeorientována na strojírenství - konkrétně na výrobu obráběcích strojů. Tím získal podnik TOS, později Kovosvit celosvětového věhlasu. V současné době je areál závodu rozdělen mezi dvě německé společnosti Weiler a Olbrich a jednu malou českou firmu Tomsteel. Společnost Weiler pokračuje ve výrobě obráběcích strojů. V sedmdesátých létech 19. století patřilo zbirožské panství - a tehdejší Holoubkov -  německému baronovi Bethelu Henry Strousbergovi, který zamýšlel ze zbirožska udělat český Manchester. V Holoubkově rozšířil výrobu v železárnách a postavil továrnu na železniční vagóny, kterou napojil vlečkou do stanice České západní dráhy Praha-Plzeň-Furth im Wald, která protla obec r. 1862. Po jeho krachu se místo vagónů vyráběla v továrně celulóza. Dnes se zde kompletují dřevěné přepravní europalety. Známým holoubkovským podnikem je DCK Holoubkov Bohemia a.s., který je významným tuzemským výrobcem kabelových skříní a rozvaděčů. Výroba se zde rozběhla v roce 1953 výrobou betonových rozvaděčů. Ta pokračuje spolu s výrobou plastových rozvaděčů dodnes.

Nejstarší budovou dnešního Holoubkova je bývalé ředitelství železáren, které se nachází na nádvoří areálu firmy Weiler. Na budově jsou i sluneční hodiny. Architektonicky nejcennější stavbou je Markova vila, vyprojektovaná významým českým achitektem Janem Kotěrou roku 1908 pro ředitele státních drah Karla Marka, který krátce zastával také post ministra veřejných prací. V současné době je vila po nákladné rekonstrukci. Jelikož byl Holoubkov v této době vyhledávaným letoviskem, vznikaly zde i další vily. Největší dominantou Holoubkova je "Zámeček", postavený v roce 1890 jako sídlo majitele železáren Maxe Hopfengärtnera, dříve i s francouzským parkem pod objektem. Dlouho sloužil jako pobočka Státního archivu v Rokycanech. Po uvolnění prostor došlo v letech 2001 - 2002 a 2010 - 2011 k celkové rekonstrukci a dnes slouží tato obecní budova jako dům s pečovatelskou službou. Ve sklepení vily je umístěna pamětní síň obce. Dalšími vilami jsou: Bartošova, vystavěná r. 1902 řediteli železáren Františku Bartošovi, "Šťastný domov" - secesní vila naproti nádraží z r. 1908, Ševčíkova vila z r. 1909 na hlavní silnici a neorenesanční vila MUDr. Podroužka z r. 1899 tyčící se nad rybníkem. Kostel nebyl v Holoubkově nikdy postaven, i když na počátku 20. století byla jeho výstavba velmi reálná - projekt tehdy zdarma vypracoval Jan Kotěra a byly vybírány peníze. Po 1. světové válce však snažení ochablo, a tak byly vybrané peníze darovány hasičům na novou motorovou stříkačku. Tvář obce významě pozměnila panelová výstavba v druhé polovině 20. století. V parku v centru obce stojí socha rakouského granátníka, výrobek místních železáren. Nejen o Markově vile, ale i architektuře celého předválečného Holoubkova vypráví kniha Markova vila.

Už od pradávna procházela územím dnešní obce zemská cesta z Prahy do Plzně a Bavorska. V okolních lesích se ve středověku ukrývali různí lapkové, možná odtud pramení dnešní název kopce Vydřiduch. Pocestným sloužila k občerstvení zájezdní hospoda, na jejíž barokních základech stojí dnešní Hotel Bělohlávek. S nástupen automobilismu za první republiky musela být upravena nebezpečná zatáčka Zavírka, kde byl malý mostek nahrazem mohutným náspem. Enormní nástup dopravy po hlavní silnici v na konci 80. let byl ve stávající trase kopírující cestu z 19. století přes centra měst a obcí již nezvladatelný. V první polovině devadesátých let proto dochází k výstavbě dálnice D5, která svedla tranzitní dopravu mimo obec. Těleso dálnice prochází v zářezu asi 300 m od kraje obce, nejbližší sjezd je v sousedním Mýtě. Rozvoj nejen Holoubkova, ale i západu Čech v druhé polovině 19. století umožnila železnice, která protla obec roku 1862. Původně soukromá dráha byla brzy zestátněna a v období první republiky zdvojkolejněna. V letech 1986-87 byla dráha elektrifikována. Dnes je trať je součástí III. tranzitního koridoru, který je postupně optimalizován na vyšší traťové rychlosti až 120 km/h (v Holoubkově proběhla optimalizace v letech 2009 - 2012 v rámci úseku Zbiroh - Rokycany). Přítomnost dálnice a hlavní železniční trati zajišťuje Holoubkovu výborné dopravní spojení jak s Prahou, tak s Plzní.

Okolí obce je bohaté především na hluboké podbrdské lesy obou přírodních parků. Ty nabízejí dlouhé turistické či cyklistické výlety místními hvozdy. Jako východiště může posloužit lesní kemp v nedaleké osadě Habr. Mezi přírodní rezervace v širším okolí patří skála v Medovém Újezdu, vrcholová partie Žďáru, Niva u Volduch či Rumpál. Z dalších turistických cílů je třeba zmínit Medový Újezd s lidovou architekturou, hamr v Dobřívě, keltské hradiště na Žďáru či Březině, zříceninu hrádku na Radči a samozřejmě město Rokycany.

V současné době jsou v obci dostupné tyto služby občanské vybavenosti - obchody s potravinami a smíšeným zbožím, několik restaurací a hospod, pizzerie, hotel, pošta, lékárna, ordinace praktického, dětského a zubního lékaře a ženská poradna.