Nejstarší dějiny Podle pověsti o založení obce Letiny stála na Ohrazenecké louce malá osada Osek. Ve vsi vznikl mor a zdraví lidé, kteří se báli nákazy, ves ohradili a zapálili i s nemocnými lidmi a utíkali, ba letěli na blízký kopec, kde si začali stavět nová obydlí. Ves pojmenovali Letin - později Letiny.

V kronice obce Letiny se uvádí: "Letiny jest osada starobylá, neboť činí se o nich zmínka již roku 1243 za krále Václava I., kdy jako zvláštní státek náležely královskému lékaři. Brzy potom shledáváme se však s Letinami jako částí újezdu župního hradu Přeštice. Když po smrti posledního župana Svatobora z Přeštic r. 1236 spadl hrad na královskou komoru, daroval král Václav I. újezd přeštický s patnácti vesnicemi své sestře Anežce, abatyši kláštera svatého Františka v Praze. Tato pak prodala zboží (statek) r. 1238 Benediktinům kladrubským. Té doby byla již v Letinách fara. Roku 1410 - 23 uvádí se Otík z Přeštic jako patron, roku 1415 Jan Otoslav z Letin, r. 1417 dne 8. září opět Otík z Letin. Roku 1420 Drslav Duha a Ruprecht z Letin jmenují se v listinách jako majitelé. R. 1425 na sv. Řehoře: Oldřich z Letin, pak Vintíř Koc z Dobše a Petr Horčice ze Sprostého jsou rukojmími a správci při prodeji platu ve vsi Vřeskovicích Janu z Kvasilova. Od rytířů Letinských a Snapoušov přešly Letiny v držení rytířů Pikartů z Grünthálu. R. 1700 nechal Rudolf Pikart z Grünthálu postavit zámeček v lázních, který r. 1766 byl k lepšímu pohodlí hostí přeměněn v lázeňský dům. Poslední držitel Letin Jan Pikart odkázal Letiny své manželce Barboře-Františce, rozené z Klenového a ta je odkázala svému manželi svobodnému pánu Václavu Dejmovi ze Střítěže, který je roku 1717 prodal hraběti Ferdinandu Morzínovi, jenž je spojil s Lukavicí.

Roku 1781 prodal hrabě Karel Morzín Lukavici i Letiny říšskému hraběti z Hatzfeldu, po jehož smrti přešlo toto rozsáhlé panství dědictvím na knížete z Hatzfeldu a konečně r. 1794 stejným způsobem na říšského hraběte Hugona Damiana ze Schönbornů, jehož rodu náležely až do roku 1923. Lázně Letiny nalézají se blíže vesnice na pokraji rozsáhlého lesa. O vzniku a původu lázní letinských jest vůbec skromných zpráv zachováno: Vypravuje se o počátcích jejich tato pověst: na počátku 17. století žil v Letinech starý ovčák, který trápen jsa pakostnicí přál sobě navštíviti proslulé toho času lázně v Dobré Vodě u svatého Vintíře u Hartmanic. Poněvadž však pro pokročilou chorobu svou nemohl se na cestu vydati, byl nucen čekati až bolesti jeho trochu mu poleví. V nesnázi a bolesti této zdálo se mu jednoho dne, že v blízké bažině pod dutou jedlí pryští se pramen léčivé vody, podobný onomu v Dobré Vodě. Když pak druhého dne, pramen takový skutečně byl zde nalezen, dal se nemocný ovčák k němu donésti a ejhle! po několika koupelích v křišťálové vodě úplně se uzdravil. Z vděčnosti opatřil si sochu sv. Vintíře a dal ji na místo, kde pramen ze země se vyvěral.

Pověst o neobyčejném tomto případu uzdravení ovčákova brzy se rozšířila po vší krajině, takže lidé podobnými neduhy stiženi, valně ku prameni tomu putovali, aby zde ztraceného zdraví nabyli. Z té příčiny postavena blíže zřídla jednopatrová dřevěná budova. Jesti nejblíže okolí lázní buď stinný les, vroubený na okraji skupinami košatých lip, buď šťavnatý trávník nebo květnatá lučina oživená bujnými bublavými potůčky. Toť lázeňský park v Letinech, jak jej máti příroda beze vší učené theorie, bez nezbytné jindy šňůry a pravítka ve své svrchované dovednosti vytvořila. A v parku tom bzučí, hvízdá, šveholí, zpívá to neviditelnými lázeňskými hudci nejenom v určitých hodinách, nýbrž po celý boží den v nejrozmanitějších melodiích, a žádnému nenapadne, by požadoval na hostech nějakou hudební tascu. Celé okolí Letin jest jediný utěšený sad, neboť jest na všech příhodných místech posázeno ovocným stromovím, takže při pohledu na krajinu tuto unešeni jsme v duchu do některého z luzných údolí požehnaného Litoměřicka.V době té zajížděli na dlouhý pobyt i vysocí hodnostáři ze zahraničí, jako srbský generál Zach, universitní profesor Jezbera z Varšavy a jiní. Nejznámější byl jednonohý generál Zach, který vždy na začátku saizony se svým lokajem sem přijížděl a svým známým vždy nějaké dárky z ciziny přivážel. Svou dobrosrdečností a štědrostí vžil se v dlouhou paměť zdejšího lidu."

Zdroj informací: http://www.letiny.cz/historie.htm