· Přesné založení Štěnovic se neví (mělo být v době, kdy vznikal knížecí hrad Plzně).

· Jméno Štěnovice vzniklo podle jazykovědců buď ze jména zakladatele vsi nebo ze jména prvního osadníka, který měl příjmení Štěně (psí mládě), nebo se jmenoval Štěňa (domácká zkratka Štěpán).

· V době vzniku opevnění nad Štěnovicemi již existuje šlechta a je více než pravděpodobné, že si tu blíže neznámý feudál vystavěl své sídlo, opevněné ještě po staročeském způsobu. Možná to byl některý z úředníků krajského hradu, který za své služby obdržel toho území od panovníka.

· Z r. 1327 byla první písemná doložka o tom, že patří Jaroslavu ze Štěnovic. Byl příslušníkem rodu pánů z Homberka, kteří měli ve znaku sviní hlavu, tak jako všichni Buzici, mezi něž patřili páni z Rožmitálu, z Valdeka, z Házmburku a mnozí další. Byl patrně jedním ze synů Heřmana z Homberka (hrad Homberk je od Štěnovic vzdálen asi 20 km na východ), a asi někdy v první čtvrtině 14. století koupil štěnovické panství se starým hradem a začal se nazývat podle svého nového sídla „ze Štěnovic“. Jaroslav ze Štěnovic žil ještě roku 1343 při prodeji Šlovic pány z Litic chotětovskému klášteru.

· Jaroslav ze Štěnovic měl dva syny: Heřmana a Jaroše, kteří štěnovické panství odprodali a ponechali si z něj jen Čižice a část Chválenic. Kupcem byl zřejmě Protiva z Litic. Protiva z Litic je uváděn jako pán na Štěnovicích roku 1377.

· V r. 1379, kdy byl pořízen berní rejstřík plzeňského kraje pro daňové účely, už tu pánům ze Štěnovic nepatřilo nic.

· Velké Štěnovice jsou dnešní Štěnovice na pravém břehu řeky Úhlavy, Malé Štěnovice, později zvané Štěnovičky, stávaly pravděpodobně na levém břehu řeky, snad u cesty do Robčic, a v průběhu věků zanikly.

· Štěnovice patřily z rodu Buziců Zbyňkovi z Kloušova. V roce 1381 zemřel bez potomků a další příslušníci rodu erbu sviní hlavy se více nevyskytují.

· Štěnovické panství i s opevněnou tvrzí získali zřejmě plzeňští měšťané. Okolo roku 1387 totiž Štěnovice vlastnil bohatý měšťan Tomáš Pabiánek, majitel několika statků v okolí Plzně. V roce 1395 zemřel (měl ženu Annu a tři syny Tůmu, Mikuláše a Václava, ale byli nezletilí). Když dospěli, rozdělili se o statky zděděné po otci.

· Štěnovice zřejmě dostal Václav Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili v následujících bouřlivých dobách k Husově učení a patřili k předním Žižkovým spojencům za jeho pobytu v Plzni roku 1419. Vdova po jednom z nich, Kateřina Pabiánková, dokonce v závěru března roku 1420 odešla společně se Žižkou na Tábor. Na štěnovické tvrzi zůstala silná husitská posádka. Plzeňští ale nedodržovali uzavřené příměří a dne 26. října 1421 společně s okolní katolickou šlechtou útokem dobyli štěnovickou tvrz a zabili přes 60 osob obojího pohlaví, které byly v tvrzi.

*

· Pabiánkové se brzy usmířili s měšťany a opět získali Štěnovice nazpět. Později se nazývali Pabiánky ze Štěnovic.

· V roce 1440 zase Štěnovice nevlastnili. Prodali ho neznámo komu. Kupcem byl jakýsi šlechtic Bohuslav, který je již roku 1443 připomínán jako Bohuslav ze Štěnovic (nevíme jakého byl rodu, ani jaké znamení nosil na svém štítu). Snad ještě on bránil štěnovickou tvrz začátkem května roku 1468, když plzeňští, stoupenci krále Matyáše Korvína, potírali spojence Jiřího z Poděbrad. Toho roku Plzeňští spolu s dalšími členy panské Zelenohorské jednoty pod vedením Bohuslava ze Švamberka vojensky táhli ke Štěnovicím a odtud hned k chotěšovskému klášteru, který dobývali. O tom, jak dopadlo toto střetnutí nás bohužel písemné prameny neinformují.

· Zřejmě Bohuslavův potomek, Jan ze Štěnovic, byl jako jeho předci pohřben v kostele sv. Petra a Pavla v Liticích a jeho osobou vymřel rod štěnovických ze Štěnovic. Odkázal Štěnovice Zdislavu Nedanskému z Kadova (byl to bratr jeho matky a žil s bezdětným a možná i nemocným Janem v závěru jeho života na štěnovické tvrzi).

· Zdeslav žil ještě 1527 a nedlouho potom tu panoval jeho syn Jiřík Štěnovický z Kadova, který ho zdědil. Žil tu zřejme i jeho bratr Mikuláš Štěnovský z Kadova. Štěnovskými z Kadova se pak nazývali i jejich potomci, i když už Štěnovice nevlastnili (jako např. Bohuslav Štěnovský z Kadova, který měl r. 1561 dům ve Strakonicích).

· Jiřík totiž asi v roce 1554 prodal Štěnovice Arnoštovi Pernklo z Šenrajtu. Datum prodeje Štěnovic odvozujeme z faktu, že v tom roce Arnošt Pernklo prodal svůj statek Bezvěrov. Avšak než byl trh zapsán do desek zemských, Jiřík zemřel.

· V polovině 16. století se začalo hradům a tvrzím říkat zámek. V roce 1564 měl ve Štěnovicích své sídlo a byl velmi bohatým rytířem. Arnošt Pernklo zemřel roku 1573, zanechal syny Jana Kryštofa, Smila, Jiříka, Karla a Jindřicha. Arnoštovi synové majetek zděděný po otci dlouho nedrželi a posléze jej prodali.

· V roce 1579 byl novým pánem Štěnovic Jan Černín z Chudenic (ve Štěnovicích nežil), ten prodal Štěnovice Adamovi Henigarovi z Žeberka, ale zapsáno to bylo v roce 1601. Rod Henigarů tu pak panoval po několik generací. Roku 1629 zemřel.

· Adamův syn Jan Václav se tedy po otcově smrti v těžkých dobách třicetileté války stal majitelem štěnovického statku. Jan Václav byl ženat s Kateřinou rozenou Kokořovcovou z Kokořova a v roce 1649 měl tři patrně již dospělé syny Jana Viléma, Adama Františka a Albrechta Vojtěcha a ještě další děti. 

· V závěru třicetileté války postihla rodina Henigárů z Žeberka nějaká nakažlivá nemoc, nejspíše mor, který krutě řádil v letech 1648 - 1649 v Plzni, kde zemřela třetina všech obyvatel.

· Po otcově smrti převzal štěnovický statek syn Adam František Henigar, který přežil pohromu, která postihla celou rodinu, patrně nebyl ve Štěnovicích přítomen. Adam František se oženil se Saloménou rozenou Příchovskou z Příchovic a měl čtyři syny. Stal se hejtmanem Plzeňského kraje. Zemřel 26. listopadu 1690 a slavně pohřben u dominikánů.

· Jeho syn Jindřich Antonín panoval na Štěnovicích. Statek Štěnovice někdy po roce 1697 odprodal a na počátku 18. století už byly Štěnovice v majetku hraběnky Anny Doroty ze Schirndingu. Právě Anna Dorota dala roku 1723 vystavět vrcholně barokní zámek. Ovšem na klenáku vstupního portálu s datem 1723 je nápis, který říká že zámek postavila Marie Rozina vdova z Schirndingu, rozená Vinklerová z Heimfeldu. Na zámku jsou tři sochy, které vznikly v letech 1723 – 1725, sv. Ivo, Josef a Florián.

· Další majitelkou Štěnovic byla opět žena. Ovdovělá hraběnka Terezie Pottingová rozená Michnová z Vacínova.

· Roku 1788 měl statek Štěnovice příbuzný hraběnky Pottingové, Karel hrabě Michna z Vacínova. Štěnovický statek pak koupil Matyáš Leština. Po smrti Matyáše Leštiny r. 1809 dědil syn poručík Karel Leština, který Štěnovice prodal roku 1834 Vojtěchovi Mladoňovi, svobodnému pánu ze Solopysk, za nějž byla ve Štěnovicích židovská komunita, která si tu pak vybudovala i synagogu.

· V roce 1840 se stal majitelem Štěnovic Ferdinand z Weissenbachu, zemřel však již r. 1842 a Štěnovice zdědila jeho manželka Antonie, rozená hraběnka z Trauttmansdorfu.

· Od ní koupil velkostatek roku 1851 svobodný pán Antonín Starck, za nějž tu r. 1864 byly prováděny první průzkumy ložisek žuly.

· Pak Štěnovice zdědil JUDr. Ludvík Fritsch. K pivovaru přibyl i lihovar. Vyzdobil východní stěnu zámku fontánou s umělou skalkou a s letopočtem 1897. Prováděl archeologické výkopy u Štěnovic. Snad právě z jeho výkopů pochází železné předměty ze staré štěnovické tvrze.

· Od roku 1899 byl majitelem velkostatku ing. Šebestián Klička. Ten prodal štěnovický velkostatek roku 1913 šlechtici Antonínu Velrtubskému z Veltrub.Tehdy patřilo k velkostatku 363 ha polí, 252 ha lesů a 132 ostatních ploch, tři dvory, pivovar, lihovar a cihelna, žulové lomy.

· Roku 1915 koupil velkostatek Štěnovice Josef Vykoukal. Nechal restaurovat plzeňským malířem V. Horou nástropní fresku Pomony v předsíni bývalé kaple Panny Marie z doby okolo r. 1740, malovanou plzeňským malířem F. J. Luxem. Před druhou světovou válkou přešel velkostatek na jeho syny Jaroslava a Karla, kteří tu hospodařili do r. 1945 a od roku 1946 byl majitelem samotný Karel Vykoukal.

· Po roce 1948 sídlil ve štěnovickém zámku místní národní výbor a byla tu i obecní knihovna. Ve velkém sále v prvním patře byla zřízena obřadní síň. Byla restaurována olejová barokní malba na klenbě ve věži akademickým malířem Karlem Bendíkem.

· Na přelomu roků 1991 a 1992 byl zámek obecním úřadem jako restituce vydán synovci posledního soukromého majitele, Jaroslavu Vykoukalovi.

· V r. 1994 zámek odkoupili manželé Mgr. Lubomír Krejčí a Ing. Libuše Krejčová, kteří celý zámek a okolí zrekonstruovali na nynější podobu. Svými citlivě řešenými barevnými fasádami a novou regulací říčního břehu s kamenným zábradlím se stal ozdobou Štěnovic.