Ojedinělý typ hvězdicovité centrální barokní návesní kaple z 20. let 18. století, zřejmě dílo Santiniho epigona J.J.Voglera, umělecky navazující na areál zámku a kostela v Běstvině.

Stavba na půdoryse šesticípé hvězdice, s konvexně prohnutými stěnami a pilovitými hranami pilířů. V každé stěně jsou umístěny dva otvory za sebou, mezi nimiž vzniká výklenek, po stranách s nikami zakončenými ve svém vrcholu jednoduchou římsou a konchou. Otvory ve stěnách jsou zaklenuty vlnitým nadpražím, jež je ve svém vrcholu zakončeno vypínající se špicí. Kolem otvoru provedena štuková šambrána. Přední otvor je bez výplně, výplň otvoru druhého je tvořena dřevěnými latěmi, jež jsou ve svém vrcholu zakončeny hlavičkou. V každém průčelí je nad otvorem centrálně umístěn okenní otvor ve tvaru šesticípé hvězdy, též zvýrazněný štukovou šambránou. Vstupní průčelí je řešeno shodně s průčelími ostatními, pouze namísto dřevěné mříže pevné , spatřujeme dřevěná vrátka, řešená však konstrukčně i architektonicky shodně s výplní otvorů v ostatních průčelích. Objekt je zastřešen střechou s velmi mírným spádem, v jejímž vrcholu je centrálně umístěna lucerna hvězdicovitého půdorysu, v níž je umístěno 6 okenních otvorů, tvaru šesticípé hvězdy, zvýrazněných štukovou šambránou. Tato lucerna je kryta jehlancovou střechou pobitou měděným plechem v jejímž vrcholu spatřujeme z kamene vytesanou šesticípou hvězdu. Celý objekt kolem dokola obepíná dvojice typické bohaté barokní profilace, štukových. Barevné řešení objektu je základní bílé, architektonické články jsou zvýrazněny sytou žlutí. Omítky hladké štukové. Interiér, v půdorysu konvexkonkávně tvarovaný, s pilastry, soklem a zalamovanou bohatě profilovanou římsou, je zaklenut šestibokou klášterní klenbou s drobnými výsečemi tvaru oslího hřbetu, s šestibokou lucernou, členěnou štukovými obdélnými rámci, završenou drobnou klášterní klenbičkou s šesticípými hvězdicovými otvory.