Obec leží východně od polesí Vysoká na takzvaném žulovém ostrovu mezi Tlustou horou ( 476 m n. m ) nad Předenicemi, Jelením vrchem ( 519 m n. m.) nad Čižicemi, Malincem ( 452 m n. m. ) a západně od lesního porostu Zbytky.
Žulové podloží dalo po otevření kamenolomů obživu i mnohým z místních občanů. Rozkvět kameničiny je zaznamenán asi od roku 1870.

• Vznik obce

První zmínka o Čižicích je z roku 1115, kdy zde měl popluží kladrubský klášter. Roku 1379 držel Čižice vladyka Mišenek a kolem roku 1530 patřila obec k Snopoušovům s nimiž byla připojena k panství lukavickému.
Jméno obce je pravděpodobně odvozeno od slova čižba - lov živých zpěvných ptáků, jímž se zřejmě dřívější obyvatelé z části i živili.

• 20. století

Na podzim roku 1939 po odloučení území Sudet od ČSR tvořila řeka Úhlava hranice Česko- slovenska a Německa, tak že na jedné straně dřevěného mostu hlídali němečtí a na druhé straně českoslovenští vojáci. Tato situace se však po krátké době změnila a hranice byla posunuta asi 500 m západně od řeky Úhlavy.
Obec patřila k obcím chudším, kde žili především domkáři, několik sedláků vlastnících půdu do 20 ha a lidé dělní námezní. Obec sama ač obklopena blízkými lesy vlastní pouze 0,5 ha lesního porostu . Na řece Úhlavě byl až do roku 2000 "Keslův válcový mlýn".
2. světová válka zapříčinila nařízením soustředění pracovních sil zejména do Škodových závodů v Plzni , že do Plzně dojíždí většina občanů za prací dodnes, i když je možno nalézt práci i v menších firmách v okolí. Spojení s Plzní, kde jsou i okresní orgány, různé instituce a školy je celkem dobře zajištěno autobusovou dopravou, která je i v blízkosti vnějšího okruhu IDP.