Pivovar Unhošť (technická zajímavost)


Seznam lokalit v okolí


mlýn, hamr, technická zajímavost Pivovar Unhošť (technická zajímavost) vzdálenost: 0 km

Jednou z výsad středověkých měst bylo právo várečné, na jehož základě mohl každý usedlý měšťan vařit pivo. Právo se ovšem nevztahovalo k měšťanovi jako k člověku, ale k jeho domu. Jak už to ale v lidském životě bývá, starousedlíci začali toto právo upírat nově usedlým měšťanům. Podle unhošťského učitele Františka Melichara, který na přelomu 19. a 20. století napsal knihu o historii cechovních organizací, to starousedlíci zdůvodňovali například tím, že mají u svého domu sladovnu nebo že jde o vydržené právo. Ti, kdo tedy nemohli vařit pivo doma, se proto spojovali a stavěli společné pivovary. Jejich nejdražším zařízením byla bezesporu pivovarská pánev, v níž se pivo vařilo. V roce 1620 stála pánev o váze 11 centnéřů 121 kop grošů. Jen pro porovnání připomeňme, že v tomto roce stál kilogram chleba dva groše, takže za jednu pánev byste ho tehdy mohli koupit tři a půl tuny. Není proto divu, že se unhošťští měšťané za třicetileté války rozhodli pivovarskou pánev stůj co stůj zachránit před drancujícími vojáky. A jako úkryt zvolili studnu, do které pánev potopili. Udělali dobře, protože město nemělo hradby, a tak se stalo snadnou kořistí žoldnéřů, kteří mimo jiné vyrabovali a zapálili i městský pivovar. Pánev byla naštěstí dobře schována, a tak drancování přežila. Stejně ale měšťanům způsobila velké starosti, které si ovšem do jisté míry zavinili sami. Pánev totiž kotláři Vavřinci Kristmanovi ze Starého Města pražského řádně nezaplatili a ten se začal domáhat, aby ji Unhošťští předali do Žebráku. Tamní měšťané si totiž u něj objednali novou pánev, a dokonce mu na ni zaplatili zálohu. Jenže uprostřed války neměl kotlář dost mědi, a proto se domáhal vydání nezaplacené pánve z Unhoště. Měšťané ale zjevně o ničem takovém nechtěli ani slyšet, takže Kristmanovi nezbylo, než se kvůli tomu obrátit na Českou komoru. Ta jeho žádosti vyhověla a uložila jménem císaře hejtmanovi křivoklátského panství Václavu Kaplířovi ze Sulevic, aby vydání pánve zařídil. Písemnou zprávu o tom, jak unhošťští měšťané "vůli Jeho Milosti Císařské" naplnili, již dnes nemáme. Zřejmě se ale rozhodnutí podvolili, protože v roce 1642 zahájili opravu měšťanského pivovaru a zakoupili pro něj zbrusu nové zařízení včetně pánve. Ta byla do pivovaru dodána v roce 1650, kdy se také začalo s novým vařením piva. Ještě začátkem osmnáctého století bylo v malém městečku na Kladensku celkem 61 právovárečných domů, kde se vařilo pět až deset sudů piva. Měšťanský pivovar musel vařit už před rokem 1600, neboť podle dochovaných záznamů Unhošťští v době třicetileté války ve snaze zachránit obecní varní pánev ji raději potopili do studny, než aby se dostala do rukou nepřítele. Pivovar, který stál na místě současného domu číslo 32, vařil čtyři várky po sedmi věrtelích, což je asi 70 hektolitrů piva. V roce 1793 zakoupilo město pivovar zvaný Salcberský, v němž se výroba piva zachovala až do roku 1917. Bohatou historií se pyšní i unhošťský pivovar Emanuela Urbana. Ten jej roku 1876 přistavěl ke svému parostrojnímu mlýnu a už začátkem dvacátého století v něm mohl vařit až sto padesát hektolitrů piva. Svou kapacitou a vybavením konkuroval pivovarům v Křivoklátě a Krušovicích. To si však Němci v době 2. světové války nenechali líbit a výrobu piva v Urbanově pivovaru zastavili. Po válce se provoz pivovaru podařilo rodině znovu obnovit, ne však nadlouho. Pivovar v dobách největší slávy vařil m.j. 10° Medikament, 15° Athlet, Světlý ležák 12°, Tmavý Granát 12°, výstav dosahoval 23 000 hl. V letech 1948-1949 byl podnik pod národní správou. Pivovar byl dne 1.1.1948 znárodněn Vyhláškou ministryně výživy ze dne 21.6.1949 o znárodnění některých průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském Podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28.4.1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském. Sláva unhošťského piva skončila v únoru 1949. Tehdy se v něm v souvislosti s centralizací znárodněné výroby přestalo pivo vařit a pivovar deset let sloužil jen jako stáčírna smíchovského Staropramene. Dnes jsou v někdejších pivovarských budovách sklady, restaurace i autoopravna. Můžete se o tom sami přesvědčit, když pojedete z Unhoště do Nouzova. V roce 2002 byl v areálu sklad nábytku.

 


Kompletní informace o lokalitě > | Přidat fotografii | Ohodnotit


zdroj: www.KrasneCesko.cz