První písemná zpráva o existenci osady pochází z r. 1342, kdy ji koupil moravský markrabě Karel. Brzy však přešla do majetku mocného moravského rodu Šemberků (1368). Za jejich vlády se stala součástí jejich holešovského panství a setrvala u něj až do zániku patrimoniální správy. V době, kdy zde poroučeli Rottalové, vznikl nejstarší obecní typář s opisem PECZET OBECZNI DIEDINI LECHOTITZ ANNO 1699, s obrazem sv. Bartoloměje v pečetním poli. Obec jižně (8,4 km) od Holešova, v kotlině na silnici ze Žeranovic do Mysločovic.

Jméno místní utvořeno od osob Lechota (Lechoticzie 1342, Lechotycze 1397). Dle starého podání slula prý obec původně Lhota a stála tam, kde nyní trať "Lhotska" a "Lechůdkách". Z rodů z r. 1750 trvá dosud: Baďura, Pospíšil, Jančík, Pálka, Navrátil, Matula, Kráčina, Novák, Václavík, Šidlík a Hradil.

Roku 1883 se ve vsi narodil Rudolf Linhart, kaplan ve Velké Bystřici u Olomouce, kde zemřel r. 1915. Psal nejen básně, jenž pod jménem Ahasver a Emil Smutný uveřejňoval v různých časopisech (Obzoru, Novém životě, Meditacích, Našem domově), ale zabýval se, ovládaje několik cizích jazyků, překladatelstvím. Knižně vydal předklad Pavla Bourgeta "Rozvod", Fr. Meška, "Za tajných večerů", aj.

Z Lechotic vyšli čtyři knězi, jeden lékař (druhý student medicíny Václav Lihgart zemřel měsíc před svou promocí v Praze), jeden advokát v Olomouci, několik inženýrů, učitelé, profesoři.

Kostelem náležela ves do Mysločovic. V 16. a počátkem 17. století přilnuli osadníci k českobratrskému určení, měli svůj sbor, jenž i Holešovští četně navštěvovali. Stával na Kopečku v čp. 23 a 24 a byl u něj hřbitov. Severní části obce se říká "Konec", další až k potoku Židelná "Dědina", za potokem se zdvíhá "Kopec", pod ním leží řada chalup "Skalka".

Úhlednou náves "Dědinu" tvoří dvě řady bývalých výstavních gruntů, jak se píše ve staré kronice, z kterých zbyly v původním vzhledu již jen dva, ostatní byly zrekonstruovány, ze sýpek a komor udělány pokoje, okna jsou větší, některé jsou přebudovány na jedno a dvoupodlažní rodinné domy. Uprostřed návsi stojí zděná zvonice, před níž je pomník padlým vojínům v I. světové válce z roku 1921, o něco výše byla stará původní škola, postavená v roce 1868, z níž se po postavení nové školy v roce 1912 stala kovárna a rodinný domek Františka Karlíka. Protože dětí v obci přibývalo, stará škola nestačila, byla v roce 1912 postavena nová jednopodlažní budova na kraji obce u cesty do Míškovic, v roce 1975 byla škola v Lechoticích zrušena a děti jezdí do základní školy v Mysločovicích. V obci zůstala jen mateřská škola. Vedle domku Fr. Karlíka na návsi stojí zrekonstruovaná a přistavěná budova obecního úřadu s hasičskou zbrojnicí, kancelářemi obce, knihovnou a obřadní síní. Před budovou stojí kamenná socha p. Marie z roku 1891, o kousek dál smuteční vrba, která vyrostla do obrovských rozměrů. Dříve byly u domů sázeny ovocné stromy, pak jeřabiny, po vybudování kanalizace v obci byly před domy zasázeny záhony růží, upraven trávník a vysázeny okrasné stromy a keře.