Jméno obci dal její zakladatel Jeník z Dobrotic, a to kolem roku 1360. K tomuto období se váže i první písemná zmínka o naší obci z r. 1365, kdy jsou v Zemských deskách olomouckých uvedeny Jeníkovice a píší se tak až do r. 1718, kdy je uvedeno jméno Jankovice.

Po Jeníkovi z Dobrotic se novými majiteli vsi stali páni bystřického panství - např. páni z Kunštátu, z Cimburka, z Rottalu, aby později - v roce 1763 - byla obec připojena k holešovskému panství. K zajímavostem patří pověst o tom, že první obyvatelé Jankovic se přistěhovali ze vsi Malíkovy, která díky tomu zpustla a zanikla.

Svým historickým vývojem se nelišily Jankovice od okolních vsí - obyvatelé prožívali své radosti i strasti, doléhaly na ně těžce robotní povinnosti, sužovala je válčící vojska táhnoucí krajem a za nimi "kráčející" nemoci. Obec vždy patřila k menším, čistě českým obcím kraje.

V materiálech z druhé poloviny 18. století se uvádí, že v obci žili - mlynář, 10 rolníků, 2 čtvrtníci, 6 podsedníků a 4 podruzi. Všichni měli své stálé robotní povinnosti - jak robotu pěší tak koňmo - a také byli nuceni odvádět řadu daní. Robota i daně a jejich velikost byly přesně dány a poddaní byli nuceni je dodržovat. Úlevy měl jediněfojt. V Jankovicích bylo dědičné fojtství, spojené s výčepem piva. Fojt měl v obci výlučné postavení - každý týden svolával obyvatele na tzv. hromadu, kde měl hlavní slovo - rozděloval práci, vybíral poplatky od poddaných a odváděl je vrchnosti. K jeho pravomocím patřilo i ukládat tresty a pokuty.

V roce 1780 žilo v obci 24 usedlíků s rodinami. K nejstarším jankovickým rodinám patřily: Navrátilovi, Kolaříkovi, Daďovi, Křížkovi, Hlinští, Stiborovi, Matelovi a Fuksovi.