První historická známka o vesnici Probluz je zapsána v souvislosti s pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic v roce 1344. Tehdy byla už v místě plebánie a patřila děkanátu v Hradci Králové. V roce 1437 byl pánem na Probluzi Daviš Bořek z Miletínka, po něm Jiřík z Hustířen a Burian z Lípy. V roce 1465 patřila ves Matyáši Salavovi z Lípy, později Pernštejnům. Jan z Pernštejna ji prodal Janu Holcovi, který má na jižní straně kostelní zdi pomník (znak s třemi rybami vpravo hledícími). V 17.století odkázal Rudolf z Vinoře Probluz a všechny další statky jezuitské koleji v Hradci Králové s výhradou, že se zboží už nikdy jinému nesmí do ruky. Třicetiletá válka vesnice z poloviny vylidnila a mnoho stavení zpustlo. Také prusko-rakouská bitva v r. 1866 zanechala v Probluzi spoušť. Válečné běsnění připomíná ve vesnici několik vojenských pomníků a zrezavělé zbraně, přilby a dělostřelecké náboje, vykopané v základech chalup a při hloubení studen.