V těsném sousedství kláštera Milosrdných sester III. řádu svatého Františka na Grohově ulici č.16 v Brně byl v letech 1900-1902 vybudován klášterní kostel Svaté Rodiny. Pozemek pro stavbu kostela byl koupen v roce 1891 od rodiny Perkovy. Vlastní stavba se uskutečnila o devět roků později.

Brněnský biskup František Saleský Bauer si nechal předložit několik návrhů, ze kterých vybral návrh architekta Karla Welcla, který jej vypracoval zdarma. Myšlenkově vycházel z podoby baziliky Svatého Pavla za hradbami v Římě, ovšem ve velmi zjednodušené a zmenšené podobě. Kostel byl zbudován v novorenesančním stylu jako jediný svého druhu v Brně. Stavbu provedl velmi zdařile pan stavitel František Přikryl, jen s vyúčtováním materiálu a pracovních sil.

Nový kostel byl zasvěcen Svaté Rodině Nazaretské. Rozhodl o tom živý sen, který se zdál Matce Bernardině, generální představené kongregace v době, kdy se mělo začít se stavbou kostela. Do kláštera přišla mladá rodina s dítětem v náručí a prosili o nocleh. Také paní Perková viděla na hrušce, která rostla v místě hlavního oltáře, Pannu Marii s Ježíškem v náručí a přála si, aby na místě jejich domu stál kostel. To se splnilo.
Základní kámen kostela posvětil biskup Dr. Bauer 16.9.1900 a ten byl spuštěn do základu krypty, vyzděné pod presbytářem. V této kryptě si pan biskup přál být pohřben, byl však povýšen za arcibiskupa v Olomouci, kde také zemřel a odpočívá v katedrále sv. Václava v křestní kapli pod hlavní věží.

Kostel Svaté Rodiny byl dobudován za přispění četných dobrodinců a slavnostně vysvěcen 11.5.1902. Byla to veliká slavnost za účasti mnoha církevních i státních hodnostářů.

Trojúhelníkový portál kostela byl podpírán dvěma sloupy a nad ním se zvedala nevysoká kulatá věž zakončená kopulí. Do kostela se vstupovalo třemi vchody po otevřeném mramorovém schodišti, které kostel poněkud zasouvalo a zvedalo proti úrovni ulice. Návštěvník chrámu se ocitl hned v prostoru pod kůrem. Dva široké pilíře rozdělují kostel na tři lodi. Nejvyšší střední loď dosahuje do výše dvou poschodí a má kazetový strop se štukovými květy uprostřed. V nejvyšší části jsou po bocích okna, která osvětlují celý prostor denním světlem. Boční lodě, které jsou přízemní, i ochozy nad nimi mají okna tlumená barevným sklem zelenavé barvy seskupená do obrazců. Střední loď má bohatou štukovou výzdobu. Nad hlavicemi pilastrů oddělujícími hlavní loď od postraních a nad oblouky  okny ochozů, zvědavě nahlížejí do chrámu motivy malých andělů. Na vítězném oblouku, který odděluje presbytář od chrámového prostoru drží dva velcí andělé v rukou palmové ratolesti, hořící srdce a vítězný věnec.

Do presbytáře se vstupuje po třech schodech. Prostor presbytáře uzavírá kopulovitá klenba v nejvyšší části prosklená žlutým sklem. Rovněž je prosklená střecha nad presbytářem a při svitu slunce je celý prostor zalit zlatým světlem. Pod presbytářem se nachází prostorná krypta. 

Na čelní stěně presbytáře pod ukončovací římsou jsou tři barevná okna. Prostřední největší okno znázorňuje dnes, stejně jako při vysvěcení kostela, Svatou Rodinu, které je kostel zasvěcen. Na postraních oknech vidíme rodiče Panny Marie, svaté Jáchyma a Annu. Vpravo před presbytářem byla dříve kazatelna, vlevo od roku 1922 socha Božského Srdce Páně v nadživotní velikosti, zhotovená v dílně Prosecký, která je tam i dnes. Je to odkaz zemřelé zakladatelky kongregace Matky Bernardiny, která nechala sochu pro kostel zhotovit krátce před smrtí.

Podobně jako vpředu, je hlavní loď ukončena obloukem i vzadu. Tím je od hlavního prostoru chrámu oddělen kůr s varhanami. Původní kostel měl jednoduchý mramorový oltář a keramickou dlažbu. Ve věži kostela byly dříve tři zvony se jmény svatých archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela. Poprvé byly zabaveny na počátku I. světové války, znovu nahrazeny v roce 1922. Za II. světové války v roce 1942 byly zvony znovu zabaveny.

V kostele kázal pro studenty věhlasný brněnský kazatel Mons. Emil Procházka. Jeho kázání byly vydány ve třech svazcích pod názvem „Pod kopulí Bílé svatyně.“

*

Historie kostela

Kostel má pohnutou historii. Při velkém bombardování Brna v listopadu 1944 dostala přímý zásah budova ošetřovatelské školy v těsném sousedství kostela. Padající štít domu se zřítil na kostel, prorazil strop kostela a vážně narušil věž, kostel musel být uzavřen a jen provizorně opraven.

K důkladné opravě kostela a ke stavbě sousední budovy došlo až po válce, kdy se změnila celá podoba klášterních budov. Kostel zmizel v zástavbě a jen reliéf andělů a Svaté Rodiny nad vchodem do vestibulu před kostelem, který kryje mramorové schodiště naznačuje, že je zde kostel. Reliéf je dílo olomouckého akademického sochaře Julia Pelikána. Kopulovitá věž kostela zmizela, do čelní fronty kostela byly předsunuty dva mohutné pilíře nesoucí ve vyšších patrech učebny ošetřovatelské školy. Budovy se zvýšily o jedno poschodí.

Také interiér kostela dostal novou podobu. Nad hlavní oltář byl instalován pětidílný reliéf z dílny „bratří Kotrbů“ znázorňující tajemství radostného růžence. V postní době se boční díly zavíraly a zavěsil se na ně kříž. Na bocích oltáře byly umístěny sochy sv. Františka a sv. Alžběty.

Do spodní části kopule v presbytáři byla umístěna socha Panny Marie, Královny Vesmíru, opět od bratří Heřmana a Karla Kotrbů podle nákresu architekta J. Madlmayera. Barevná okna v presbytáři znázorňovala klanící se anděly. Keramická dlažba kostela byla nahrazena mramorovou dlažbou v podobě šachovnice. Kostel dostal novou křížovou cestu od akademického sochaře Josefa Axmanna z Brna. První znázornění této křížové cesty je v Jeruzalémě, v Cyrilometodějské smírné kapli na úpatí Olivové hory, vybudované Českými poutníky na počátku 20. století.

29.4.1950 byl opravený kostel Svaté Rodiny v tichosti požehnán brněnským biskupem Karlem Skoupým. Při příležitosti 50. výročí posvěcení kostela byl v klášterní zahradě vztyčen mariánský sloup. Představuje Neposkvrněnou Pannu Marii, je to dílo Julia Pelikána stejně jako reliéf nad vchodem do kostela a je v zahradě dodnes.

V listopadu 1958 byly sestry vystěhovány z kláštera do Lechovic a k 1.1.1959 byl uzavřen také kostel Svaté Rodiny a proměněn na sál pro různé kulturní akce. Konaly se v něm také varhanní koncerty, protože kostel měl nové varhany. V kostele byly provedeny různé úpravy, které zásadně nezasáhly do interiéru, pouze kazatelna byla odstraněna a na mramorovou podlahu byly asfaltem nalepeny parkety. Prostor pod kůrem sloužil za šatny. Tento stav trval do roku 1990.

Oprava kostela po roce 1989.

Již v červnu 1990 byly zahájeny opravy klášterního kostela podle návrhu ing. architekta Viktora Dohnala z Brna. Šatny pod kůrem a v bočních lodích byly zbourány. V presbytáři byla vyměněna mramorová dlažba a umístěn prostorný mramorový oltář z bílého jiskřivého mramoru. Na čelní stěnu presbytáře byl umístěn dvojdílný svatostánek, zhotovený akademickým sochařem Milošem Vlčkem. Moderně pojatý náznak zářícího slunce- Krista, tvoří jeden obraz, ačkoliv je svatostánek dvojdílný. Nižší část je určena pro ciborium, horní pro monstranci. Horní část svatostánku je poněkud zaoblena a připomíná horu Kalvárii. Na ní jsou umístěny tři kříže. Prostřední největší nese tělo Krista, avšak Krista Vítěze s královskou korunou na hlavě. Jeho království, které nám získal a nad kterým slunce nezapadá, je vyjádřeno symboly měsíce a slunce umístěnými po bocích kříže.

Z původního vybavení kostela se vrátila na své dřívější místo barevná okna Svaté Rodiny. Dále se vrátila socha Božského Srdce Páně. Na místě kazatelny je umístěn velký dřevěný kříž. Vrátily se sochy Královna Vesmíru, která je dnes pod kůrem a sv. František a Alžběta, dnes jsou v bočních lodích. Panna Maria Bolestná – Pieta je dnes v pravé oratoři kůru. Z původního růžencového oltáře byl nalezen jen největší prostřední díl, představující narození Páně v Betlémě. Nyní je umístěn vpravo pod kůrem. Kostel byl pokryt mramorovou dlažbou z Carrary, kterou jsme dostaly darem z Itálie zásluhou Dr. Františka Michalčíka.

Znovuotevření a posvěcení kostela

1. února 1992 byl kostel po 32 letech násilného uzavření znovu otevřen a konala se slavnost svěcení nového oltáře. Oltář posvětil brněnský biskup Vojtěch Cikrle za účasti asi 30 kněží, četných hostů a věřícího lidu. „Bože chválíme Tebe za všechna dobrodiní i všechny dobrodince našeho chrámu.“

V kostele jsou denně bohoslužby v pracovní dny v 6.45, v soboty, neděle a svátky v 8 hodin. Poutní slavnost se slaví o svátku Svaté Rodiny. Slavnost posvěcení kostela 11. května. S vděčností si připomínáme i den 1. února, kdy byl kostel znovu požehnán a otevřen.

Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka vznikla v Brně 15.3.1886 pro ošetřování raněných ve válce, v době míru pro ošetřování nemocných. V roce 1936 otevřela 1. ošetřovatelskou školu v Brně. Sestry působily na mnoha místech u nemocných v soukromých domech, v nemocnicích a v domovech důchodců. Nyní je v sousedství kostela Církevní střední zdravotnická škola, která byla otevřena v roce 1990 a Církevní domov mládeže Svaté Rodiny od roku 1993. Domov svaté Alžběty je domovem pro seniory na Žernůvce u Tišnova. Další domov vybudovaný kongregací je domov důchodců ve Velkém Újezdě u Moravských Budějovic. Také v něm sestry dosud působí.

Kongregace má dnes své sídlo v Brně Grohova 18, kam se sestry vrátily v roce 1994 z Lechovic, kam byly násilně přemístěny v listopadu 1958. Sestry se denně snaží naplňovat své poslání modlitby a obětí za kněze a nová povolání ke kněžství a zasvěcenému životu na těch místech, kam jsou poslány do služby ke svým trpícím bratřím a sestrám.

S.M. Václava Špičková