V neděli 19. září 1897 odpoledne se sešlo 19 občanů, z nichž jeden byl ze Šumperka, ostatní z Bludova a založili Tělovýchovnou jednotu Sokol v Bludově. Mezi zakládajícími členy byli tři učitelé bludovské školy – Rudolf Kordas, Vladimír Valenta a Karel Talpa. Starostou Sokola byl zvolen rolník Jan Jáně, t.č. starosta obce. Starostovým náměstkem byl zvolen učitel Vladimír Valenta, náčelníkem učitel Rudolf Kordas, zapisovatelem učitel Karel Talpa. Ostatní zakládající členové: rolník Jan Benda, strojník František Ston, tkadlec Hynek Směšný, rolník Petr Plod, tkadlec Josef Pézl, tkadlec Jan Beneš, solicitátor František Kozák, obuvník Antonín Řežucha, krejčí Karel Motyka, písař Jan Knypl, rolnický syn Josef Březina, prodavač Antonín Vaněk, rolnický syn Josef Zatloukal, rolnický syn Antonín Kulhaj a šumperský úředník Josef Půst. Slavnostní zakládající schůze se zúčastnil JUDr. Richard Fischer, advokát z Olomouc a bratr Jungmann – předseda středomoravské sokolské župy.

Ustavující valné hromadě předcházelo vypracování stanov a jejich schválení c. a k. Markrabstvím Moravy v Brně. Toto vše v tajnosti připravil Rudolf Kordas. Žádný ze zakladatelů ostatních místních spolků nevěnoval spolkové činnosti tolik volného času, aktivity a obětavosti jako Rudolf Kordas Sokolu. Chceme-li vzpomínat na historii bludovského Sokola, musíme se seznámit s životopisem tohoto člověka. Jeho životní osudy můžeme sledovat velmi podrobně také proto, že se dochoval jeho rozsáhlý vlastní životopis, který psal ve svých 85ti letech.

První roky

Dle stanov schválených ustavující valnou hromadou konanou 19. září 1897 si 23. září 1897 nově založená jednota Sokol Bludov zvolila funkcionáře z členů výboru zvoleného valnou hromadou. Karel Talpa se stal jednatelem, Petr Plod pokladníkem, Jan Benda účetním a František Ston hospodářem. Ferdinand Kozák pořizoval zápisy. Jednota se přihlásila k župě středomoravské se sídlem v Olomouci. Bludovskou jednotu zastupoval v župě Rudolf Kordas. Ten vypracoval veškerou administrativní činnost, tj. řády cvičební, výletní, knihovní. Byla pořízena trubka ke svolávání členů. Trubačem byl určen Josef Zatloukal. Troubit svolávací signál jej naučil Rudolf Kordas. Signál byl podobný prvním taktům sokolské písně „Lví silou, vzletem sokolím“.

Členství v jednotě nebylo bezúplatné. Zápisné činilo 20 krejcarů, roční příspěvek přispívajících (necvičících) členů činil 1 zlatý a 20 krejcarů. Ti, kteří cvičili, platili 1 zlatý. Ti, kdo si obstarali slavnostní kroj, mohli být od ročního příspěvku osvobozeni po dobu, než jej splatili. Kroj se skládal z čepky, kajdy, košile, pásu, kalhot a vysokých bot. Látka na kajdě a kalhotách byla šedá, čapka černá, kulatá, se sokolím perem připnutým na čapku růžicí (sponou) s monogramem Sokol. Kajda byla krátký kabátec, kolem krku se šňůrou a namísto knoflíku a dírek měla čámarky. Košile byla červená, kalhoty byly přepásány černým lakovaným pásem vpředu s velkým monogramem Sokol. Kalhoty musely přesahovat přes okraje bot nebo kamaší. Dne 26. října 1897 byla uspořádána hodová zábava, ze které byl do spolkové pokladny předán výdělek 31 zl. a 10 kr. To byl skvělý příjem, který umožnil rozvinout spolkovou činnost. Už v měsíci září se začalo cvičit. Cvičilo 12 mužů v sále hostince na Nové. Sál si sokoli pronajali nejen na cvičení, ale také i na divadla a taneční zábavy. Místnost pro potřeby spolku si pronajali naproti dnešní sokolovně (tehdy ještě nestála) u řezníka a hostinského Entra, později Sourala za 20 zl. ročně (do r. 1945 Rekův hostinec, na místě dnešního obchodního domu). Žárlivost hostinského, že se ve spolkové místnosti málo pije, kdežto na Nové se pořádají divadla a zábavy, ze kterých má hostinský Šimůnek větší zisk, byla „živena“ odpůrci tohoto nově vzniklého spolku.

Dne 8. dubna 1898 zemřel první člen – zapisovatel Ferdinand Kulhaj, solicitátor ze Šumperka. Pohřbu se zúčastnilo 23 členů v krojích, s dubickou hudbou a věncem, aby ukázali, jak si váží bratří, kteří nezištně a obětavě pracovali pro společné dobro jednoty. Dubickou hudbu si najímali na veškeré pořádané akce – dokonce se s nimi dostala až na sokolský slet do Prahy.

Cvičení

Cvičilo se pravidelně v úterý a ve čtvrtek, někdy i v neděli – neděle se však více ponechávala vycházkám. Cvičila se cvičení prostná, pořadová a skoky. Z Olomouce si vypůjčili na jeden rok nezvyšovatelnou hrazdu bez upevnění. Nechali si zhotovit upevňovací táhla. Jednota Litovel darovala dřevěná bradla toporná. Dále si pořídili hrazdu zvyšovací, žíněnku a oštěp. Cvičení se stalo rozmanitějším, avšak pokladna byla opět prázdná. Také proto se členové usnesli, že od roku 1898 budou pravidelně pořádat každoroční silvestrovskou zábavu. Učitel Valenta po celý rok shromažďoval místní události, které se během roku v obci staly, a z těchto sepisoval kuplety a výstupy. Zpívalo dueto Kordas-Valenta, klavírní doprovod Kordas.

Jednota navštěvovala okolní jednoty, které jí návštěvy oplácely. Zúčastnili se mj. župního výletu do Loštic (v krojích), společně s Postřelmovem opět v krojích přes Klášterec a Olšany do Rudy. Přes Kostelíček domů. První veřejné sokolské cvičení se v Bludově konalo 16. října 1898 v sále na Nové, spoluúčinkovala jednota Tyrš ze Zábřeha. Cvičení bylo údajně důstojné a obecenstvo bylo spokojeno. Čistý zisk činil 50 korun 83 haléřů (přepočteno z dosud platných zlatek).

Bylo zavedeno cvičení dorostu, 11. února 1899 se přihlásily za členky první dvě ženy, a sice Marie Kordasová – manželka náčelníka – a Růžena Valentová – manželka místostarosty. Jejich příkladu následovaly: Bedřiška Souralová – manželka hostinského – a Marie Kočířová – poštovní úřednice. Novými členy se stali učitel Antonín Vaňourek a medajlér Josef Šejnost – mj. autor pamětního reliéfu na bludovském pomníku Adolfa Kašpara. Členem bludovského Sokola byl v době, kdy byl zaměstnán v sousedním Šumperku, kde zhotovoval kachle na krby pro Bouzov. Bludovským Sokolem byl po dva roky.

Pokladní hotovost vylepšil příjem 66 korun z veřejného cvičení, které bylo uspořádáno na pivovarském dvoře. Za tento výdělek byl pořízen kůň pro cvičení. Do cvičitelské školy v Zábřehu, která se konala 1. prosince 1899, byli vysláni Kordas, Šejnost a Motyka. K 1. lednu 1900 vykázala jednota zisk 319 korun 1 haléř, když pohyb v pokladně za uplynulý rok byl tento: příjem 860 korun 63 haléřů, vydání 541 korun 64 haléřů. Do sokolské knihovny byly mimo jiné knihy pořízeny celé Palackého Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě. V roce 1900 byla poprvé oslavena památka Mistra Jana Husa zapálením hranice a přednáškou za velké účasti členstva i přátel Sokola. Dne 12. srpna 1900 bylo poprvé určeno do Bludova okrskové cvičení. Zisk z této akce činil 77 korun 15 haléřů. Čtvrtého sletu Sokola v Praze se zúčastnilo 28. - 30. června 1901 čtrnáct cvičících Sokolů z Bludova. Čtrnáct dnů před sletem se museli všichni cvičenci zúčastnit župního sletu v Křelově u Olomouce, kde byla provedena „secvičná“ sletových prostných. Na zpáteční cestě byli v Olomouci napadeni Němci, kteří na nich polámali několik deštníků.

Stavba sokolovny

Přestože stav pokladny jednoty činil 2. dubna 1902 pouze 66 korun 21 haléřů, započalo se stavbou sokolovny – údajně proto, že členů, dorostenců i žen přibývalo. Do Sokola chtělo vstoupit i žactvo, neboť sokolští rodičové uznali, že je sokolští vůdcové dobře vedou.

V tajnosti byla od již zmíněného Jana Ploda zakoupena část jeho zahrady u Krčmy, a sice čtvereční sáh za 2 koruny 60 haléřů (1 čtvereční sáh = 3,6 m2). Peníze půjčil R. Kordas ze svého sirotčího podílu po otci. Po roce mu byly vráceny.

Na podporu záměru postavit sokolovnu byl 5. a 6. července 1902 v Bludově uspořádán župní slet sokolských jednot. Na cvičiště byla pronajata louka u Habermannova mlýna u řeky Moravy. 5. července o čtvrté hodině ranní byl Kordas probuzen člověkem, který mu hlásil, že vyhlédnuté a připravené sletiště je zaplaveno vodou. Provedli to tři výrostci, navedeni nepřítelem Sokola. Museli zaplatit škodu (nevíme ovšem, jak vysokou). Slet se tím nezkazil, nýbrž když se celé okolí dozvědělo o záškodnictví, přišlo jej podpořit návštěvou. Sletiště bylo přeloženo na suchou louku a hrubý příjem činil 1108 korun 33 haléřů. Tento incident údajně způsobil, že se do Sokola přihlásilo za členy občané z Dolních Studének, kteří po zapracování založili jednotu ve své obci.

Pro stavbu sokolovny se ustavilo stavební družstvo, které s R. Kordasem v čele začalo připravovat stavbu. Pozemek byl již koupen, župní starosta Sokola stavitel Douša z Litovle (pozdější spolupodílník na Kordasově vápence a mimo jiné autor projektu bludovské měšťanky v roce 1907) zdarma vypracoval projekt na sokolovnu. Na stavbu bylo 28. května 1902 po jednání na místě samém vydáno stavební povolení. Budova měla vypadat takto: jednopatrová čelní strana tělocvičny se v přízemí měla skládat z chodby, na levé straně z čítárny, na pravé straně z výborovny, síně a předsíně, pak schodiště vedoucí do prvního patra. V prvním patře čelní budovy se měla nalézat chodba, pokladny, úřadovna a galerie vedoucí do sálu. Za čelní stranou směrem k zahradě souseda pana Juřiny se měl nalézat přední sál a za ním předsíň, šatna a umývárna.

Projekt byl jako nákladný výborem Sokola odmítnut. Proto bylo 25. srpna 1902 vydáno nové povolení ke stavbě, a to z důvodu změny původního nákresu. Změna byla v tom, že odpadlo z průčelní budovy první patro a čelní strana obsahovala pouze chodbu a dvě místnosti. Nad nimi se nalézala galerie vedoucí do sálu. Za čelní stavbou byl sál a za ním oblékárny. Vše ostatní zůstalo nezměněno. Projekt podle nového Kordasova zadání přepracoval stavitel Brázda ze Zábřehu, kterému byla stavba za dohodnutou cenu 13 000 korun rakouské měny 17.8.1902 zadána. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že členové obstarají přes zimu kámen, cihly (1000 kusů za 22 korun), písek (za 1 korunu 60 haléřů/m3) a vápno a na jaře 1903 že se započne se stavbou. Základní kámen ke stavbě byl položen v tichosti „nejužší rodinou sokolskou“. Krátký spisek a několik v té době platných penízků je uloženo v lahvi v prohlubni pískovcového hranolu v základech budovy. Stavitel se z důvodu mírného svahu, na kterém se stavělo, zmýlil v odhadu množství kamene do základů. Aby nebyla stavba přerušena, vypomohl starosta obce i Sokola – Kordasův tchán – Jan Jáně, když dovolil rozebrat zděný kamenný plot své zahrady. Ten byl zděn jen na hlínu, takže jej Sokoli rychle rozebrali a kámen dodali na stavbu.