V roce 1799 se v této lokalitě, na velkostatku Nový dvůr, objevuje již vzpomínaný Leopold Paul. Tento majetek koupil i s právem pivovárečným, ač zde ještě žádný pivovar nestál, protože původní majitel Vítek ze Salzberka si v roce 1783 po prodeji malého unhošťského pivovaru městu toto právo ponechal k Novému Dvoru. Paul zde vystavěl zámeček a roku 1801 založil k němu přiléhající ves, která dostala jméno po svém zakladateli – Pavlov. Název obce vychází z české podoby zakladatelova jména Paul = Pavel – a odtud je již jen krůček k vytvoření jména obce – Pavlova obec = Pavlov.

Nově založenou obec potahovala vrchnost pod svou pravomoc a zanášela pavlovské grunty do svých vrchnostenských gruntovních knih. V roce 1816 pak došlo o tyto pozemky ke sporu mezi vrchností Novodvorskou a městem Unhoští, který byl ukončen až roku 1828 smírem obou stran, kdy 112 str. 4 věr. půdy připadly ke statku a 152 str. 4 věr. k městu, a tak většina nových gruntů stála na pozemcích města Unhoště. Poté tedy obec Pavlov patřila katastrem i politickou správou pod město Unhošť; měla sice zvoleno své vlastní obecní zastupitelstvo, ale tato volba včetně pavlovského starosty se uskutečňovala za předsednictví purkmistra města Unhoště.
V únoru roku 1852 oznámilo c.k. okresní hejtmanství na Smíchově svými výnosy, že Unhošťský purkmistr má právo jmenovat někoho z výboru Novodvorského představeným. Neměla se tedy konat volba starosty, protože hejtmanství považovalo pavlovského starostu za osobu podřízenou unhošťskému purkmistru. A tak purkmistr Josef Haupt jmenoval 19.2.1852 pavlovským „podpředstaveným“ Filipa Langra, rolníka a hostinského.

Zejména ve druhé polovině 19. století se obec vcelku úspěšně rozrůstala: zatímco v roce 1836 zde bylo pouze 32 domů a žilo 200 obyvatel, v roce 1869 to bylo 39 domů s 291 obyvateli, a v roce 1890 tvořilo obec již 42 domů a žilo zde 338 obyvatel. V roce 1897 si pavlovští občané založili Sbor dobrovolných hasičů na ochranu svých domovů před ohněm. V době své největší slávy, v letech 1914-1918, měl Sbor 54 členů, jeho starostou byl František Štěpánek, košíkář a obchodník, velitem byl Antonín Maryják, železniční zřízenec.

Pavlov patřil k městu Unhošti prokazatelně ještě v roce 1899, ale roku 1901 se stal konečně samostatnou obcí (viz Zemský zákoník č.58/1902). Jako první starostové obce jsou postupně uváděni: František Volf a Josef Řach. V roce 1914 zasáhla obec všeobecná mobilizace – vojenskou povinnost nastoupilo postupně 18 pavlovských občanů, v činné vojenské službě byli v té době již 4 osoby, a do konce války v roce 1918 bylo z obce dovedeno dalších 25 občanů. V roce 1918, po vzniku České republiky, se v obci začala psát pamětní kniha, v jejímž sepisování se pokračuje dodnes.
Na přelomu 20. a 30. let 20. století dochází v obci (stejně tak jako v celém státě) k hospodářskému rozvoji a modernizaci: v roce 1929 byla pro obec zajištěna autobusová doprava linkami státních drah (projíždí 3x denně); téhož roku těsně před Vánoci došlo k elektrifikaci obce; v roce 1934 byla zřízena železniční zastávka (denně zastavuje až 16 vlaků).

II. světová válka se Pavlova dotkla několikrát: poprvé v roce 1938 mobilizací, kdy 26 záložníků nastoupilo k určeným útvarům, obcí projíždělo v noci československé vojsko a usadilo se zde 19 uprchlíků. Podruhé, 15.3.1939 při vyhlášení protektorátu, kdy obcí projížděly za sněhové bouře motorizované jednotky německé branné moci směřující do Prahy. Potřetí, v roce 1940, kdy byl zaveden letní čas, muselo být dodržováno zatemnění a zákaz nošení krojů, veškeré nápisy musely být uváděny ve dvojjazyčné verzi a z knihoven byly odstraňovány nevyhovující knihy. Počtvrté v roce 1943, kdy přes zákaz pořádání tanečních zábav se tancovalo v Libečově kam neočekávaně dorazilo gestapo a pozatýkalo většinu účastníků, mezi jinými i občany Pavlova: Jaroslava Cypriána, Jaroslava Kříže a Václava Olišara, kteří strávili rok v koncentračním táboře v Terezíně. A konečně popáté v roce 1945; nejprve na jaře při stavbě protitankových zátarasů, které byly v Pavlově dva; později přišlo do obce 40 německých uprchlíků; na konci dubna došlo nad obcí k přestřelce mezi německými a československými stíhačkami; a nakonec došlo i na květnové události – rozbíjely se německé nápisy, utvořil se první Národní výbor, byly postaveny hlídky, poslední němečtí vojáci projeli obcí 9.5. v 6 hodin ráno a týž den v 9 hodin přijely první vozy a tanky Rudé armády.

Léta poválečná a období budování socialistického státu se v obci ubíralo stejnými kroky tak jako v mnoha jiných obcích, snad jen trochu umocněnými blízkostí hlavního města. Při Sčítání lidu v roce 1949 bylo zapsáno 58 domů se 72 byty a 254 obyvatel. Téhož roku bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo. V roce 1950 u příležitosti 5.výročí osvobození byl v místním parku odhalen mohutný kamenný pomník. Byla provedena hospodářsko-technická úprava katastru mezi státním statkem, JZD a soukromým sektorem – úprava známá jako tzv.rozorání mezí. Současně byly zrušeny soukromé obchody se smíšeným zbožím paní Peškové a paní Krejčové, a otevřena prodejna družstva Bratrství. V 50.letech došlo i v naší obci ke konfiskaci majetku většiny soukromých rolníků, někde formou celkové konfiskace, jinde donucením vstupu do JZD. Následně proběhlo vysídlování: v roce 1951 byla oficiálním výměrem dle tehdejšího zákona vysídlena rodina Ing.Josefa Vinaře do Dolního Bezděkova a v roce 1952 byla tímto výměrem vysídlena do Zbuzan rodina Josefa Kozla a rodina Karla Landy do osady Pazderna.

V roce 1951 byly kolem obce založeny větrolamy – 2,99ha, vysázen ovocný sad – 2,97ha, a položena povrchová kanalizace ke svodu dešťové vody do rybníka na okraji obce. Roku 1956 byla zahájena stavba kravína JZD, elektřina byla dovedena i do nejvzdálenějších pavlovských domků, v obci bylo v té době 9 televizorů. V roce 1962 byla dokončena rekonstrukce místního rozhlasu, obci byl přidělen nový promítací přístroj Club/8mm/ a tak bylo zahájeno pravidelné sobotní promítání filmů. Na jaře 1963 bylo vykáceno 14 stoletých lip u silnice k Hostouni kvůli výstavbě chodníku, prodloužena kanalizace betonových rour směrem k Jenči kvůli rozšíření vyústění cesty a zrekonstruováno veřejné osvětlení ve středu obce. V polovině 60. let existovalo v Pavlově několik tehdy klasických organizací: místní KSČ, místní ČSM, Výbor žen, základní organizace Českého zahrádkářského svazu, základní organizace Svazu požární ochrany. 21.8.1968 projížděly Pavlovem tanky, pancéřové vozy a další vojenská technika při vojenské agresi států Varšavské smlouvy.

Na počátku 70.let došlo u rybníka k výstavbě váhy a sušičky obilí, byla rekonstruována povrchová kanalizace směrem k Unhošti, otevřen zrekonstruovaný sál místního pohostinství a svépomocí také vystavěna prodejna potravin. V roce 1976 byl z bývalé pivovarské varny vytvořen sklad MNV, v Karlovarské a Lidické ulici položen chodník, vystavěny autobusové zastávky, opraven rozhlas, instalováno dřevotřískové obložení a opraveno osvětlení v sále pohostinství a konečně vybudováno travnaté dětské hřiště v centru obce. V roce 1980 při Sčítání lidu, domů a bytů měla obec 170 obyvatel a 69 domácností. O dva roky později byl rekonstruován a adaptován objekt bývalé drůbežárny pro potřeby MNV a místní organizace ČZS, přilehlé pozemky byly upraveny pro zahrádkářskou kolonii, v roce 1983 vznikla chatová zahrádkářská osada se 14 chatkami. V polovině 80. let došlo k rozbourání zbytku staré zdi u parku v centru obce, vykácení 3 suchých javorů a vysazení 12 lip. V roce 1988 byl podán návrh na sloučení MNV Pavlov s MěNV Unhošť, který byl schválen a ke sloučení mělo dojít 1.1.1990. Listopadová „sametová revoluce“ v roce 1989 měla dopad i na události v obci Pavlov; došlo ke změnám ve složení rady MNV, k plánované integraci s Unhoští již nedošlo, národní výbory byly zrušeny a nahrazeny obecními úřady, a tak se roku 1990 po volbách do obecního zastupitelstva stal novým starostou obce Vojtěch Peichl a jeho zástupcem Jaroslav Fuksa st.