V areálu benediktinského kláštera v Rajhradě stojí jako třetí v pořadí vlevo od cesty na travnaté ploše socha sv. Karla Boromejského . Na kamenném základě založeném v úrovni trávníku je postaven pískovcový barokně profilovaný sokl nesoucí světcovu sochu . Pískovcová socha zpodobňuje prostovlasého kněze držícího na levém předloktí otevřenou knihu a pravou rukou ukazuje na část textu . Na prsou má kříž visící na závěsné stuze kolem hrdla , u nohou mu leží kardinálský klobouk . Nad římsou na čelní ploše opory pod nohami je vyryt nápis : S. CAROLUS BOROMA . Zbytek textu chybí , neboť roh s posledními písmeny byl kdysi uražen a při opravě text již nebyl doplněn . Sokl nenese v ozdobných rámečcích žádný nápis ani datum vztyčení sochy . Za autora můžeme považovat některého z regionálních sochařů barokní doby . Při prohlídce je možno zjistit , že celé dílo prošlo opravou .

Svatý Karel Boromejský (italsky : Carlo Borromeo, latinizovaně : Carolus Borromeus) byl italský biskup a kardinál.

Karel se narodil 2. října 1538 v zámožné šlechtické rodině hraběti Gilbertu Borromeo a Margheritě Medici v Boromejském hradě, který ležel na jihozápadním břehu Lago Maggiore, nad městem Arona. Již ve věku jedenáct let se stal Karel opatem tamějšího kláštera, takže mu náležely desátky z obročí. Tyto příjmy Karel z větší části předával chudým. Ve svých 14 odjel do Pavie studovat na univerzitě. Již v této době se mladý Karel odlišoval od ostatních studentů, nořil se do studia tak hluboko, že ho musel několikrát přerušit kvůli vyčerpání. V roce 1559 složil zkoušky na doktora práv v Padově s nejvyšším vyznamenáním . Krátce na to jeho strýc Jan Angelo Medici dosedl na papežskou stolici jako Pius IV. Karel byl odmala strýcovým oblíbencem, proto ho také papež pozval k sobě do Říma, kde ho jmenoval nejprve svým tajným sekretářem, což byla funkce u papežského dvora velice významná, ale i náročná. Později se Karel stal kardinálem-jáhnem a papež mu svěřil také dozor nad františkány, karmelitány a maltézským řádem. Někteří lidé sledovali tento postup s jistými obavami z mládí Karlova , ale čas ukázal, že všechny starosti byly plané. Karel Boromejský vše úspěšně zvládl.

V roce 1562 zemřel jeho milovaný bratr Frederigo a celá rodina přemlouvala Karla, aby se ujal rodového majetku a založil rodinu. Karel vše odmítal, i když věděl, že tím jeho rod skončí. Změnil život , ještě zpřísnil svůj asketický životní styl, začal provádět kající cvičení , postil se , dlouze meditoval a velmi málo spal. Poté se rozhodl stát knězem a také roku 1563 v 25 letech přijal kněžské svěcení.

Papež ho vzápětí jmenoval biskupem a poslal do Milána, kam nastoupil jako arcibiskup a kardinál oficiálně roku 1565 ve svých 27 letech . Město a celý kraj nalezl ve velkém úpadku , ve velmi špatném stavu morálně i věcně . Náprava tohoto stavu byla neradostná, musel čelit řadě útoků . Až do své smrti se věnoval duchovnímu povznesení celého kraje . Začal provádět mnohé změny , zakládat semináře pro mladé kněze a založil fakultu v Pavii pojmenovanou po Justině z Padovy. Při své práci musel Karel překonávat překážky, které mu připravili závistivci, dokonce musel čelit několika atentátům.

Nicméně si získal oblibu prostého lidu. Ne nadarmo je Karel Boromejský patronem proti moru. Byl v Miláně v době hrozné morové epidemie v roce 1576. Po měsíce se staral o nemocné, umírající, pomáhal ve městě zvládnout paniku a obstarával městu potraviny, oděvy a léky. Sám žil dost skromně . Karel Škreta namaloval obraz jak Sv. Karel Boromejský navstěvuje nemocné morem. Mnoha lidem přišlo divné , jak může tento člověk s velmi chatrnou tělesnou konstitucí, a který žije jen o vodě a o chlebu, brát energii pro své počínání a po morové epidemii ho velice ctili a milovali .

Karel také výrazně ovlivnil tridentský koncil. Zasloužil se o znovuobnovení rozhovorů mezi soupeřícími stranami. A následně na jeho přímluvu nechal papež okamžitě závěry zavést do církve, i přes protesty některých šlechticů a duchovních. Velká námaha a celkově špatný zdravotní stav nakonec přivodily kardinálovu smrt. Dostal těžký záchvat horečky, kterému nedokázal odolat a se slovy ?Podívej se, Pane, já přicházím? vydechl naposledy. Zemřel v Miláně dne 3. listopadu 1584 ve věku 46 let. Nejspíše bylo příčinou smrti, vedle zhoubné horečky, také i velké vyčerpání Karla Boromejského. Zástup lidí, kteří se s ním přišli rozloučit, nebral konce. Svět a církev ztratily člověka laskavého a schopného kompromisu až příliš brzy.

Po smrti byl Karel pochován v kryptě milánského dómu. V roce 1602 byl Karel blahořečen a o 8 let později, roku 1610, byl papežem Pavlem V. svatořečen. Dnes je zobrazován v kardinálském nebo biskupském oblečení, obvykle s důtkami, nebo provazem kolem krku, jako symbol pokání. Je patronem biskupstvím Lugano, univerzity v Salcburku, Boromejského sdružení , duchovních správců, seminářů, boromejek , patronem proti moru , ale také třeba jablečných sadů a výrobců škrobu . Jeho atributy jsou monstrance, kříž, biskupský oděv , důtky a provaz kolem krku.

Karlu Boromejskému bylo zasvěceno také několik kostelů.

Den 4. 11. je svátek Karla Boromejského a k tomuto datu se vztahuje lidová pranostika : Kůra z buku na Karla Boromejského uťatá, když suchá, malou, a když mokrá, velkou zimu znamená.