V areálu benediktinského kláštera v Rajhradě stojí jako druhá v pořadí vlevo od cesty na travnaté ploše socha sv. Benedikta z Nursie , zakladatele řádu benediktinů . Na kamenném základě založeném v úrovni trávníku je postaven pískovcový barokně bohatě profilovaný sokl nesoucí světcovu sochu . Sv. Benedikt je zpodobněn jako starý muž s bohatým plnovousem a nepokrytou hlavou . Je oblečen do mnišské řasnaté kutny s kapucí a širokými volnými rukávy . V ruce drží knihu a malou misku ve tvaru košíku . Na soklu z čelní strany je uprostřed zdobného orámování text : 

VETVS EFFIGIES S.PATRIS BENEDICTI  PONTI ALIAS IMPOSITA HIC PIAE  VENERATIONI EXPOSITA FVIT .

V překladu nápis sděluje potomkům : Stará socha sv. otce Benedikta  jindy  na  mostě  umístěná, zde zbožnému uctívání byla vystavena.   

Ještě se soustředíme na zvýrazněná písmena , ta větší a červená . Baroko si libovalo v tajenkách , zkratkách a tajených letopočtech . Tato písmena jsou římská čísla a jejich součtem se můžeme dopracovat k letopočtu postavení sochy . Zvýrazněná písmena jsou :

V + V + I + I + I  + D + I + C + I + I + L + I  + I + M + I + I + C + I + V + I + I + X + I + V + I  = 1795

Socha svatého Benedikta byla tedy postavena v roce 1795 .Za autora můžeme považovat některého z regionálních sochařů této barokní doby . Při prohlídce je možno zjistit , že celé dílo prošlo náročnou opravou .

Benedikt (česky "požehnaný") přichází na svět r. 480 v Norcii u Spoleta v italském kraji Umbria. Nábožnému otci Euprobovi se tehdy narodí dvojčata, spolu s Benediktem i pozdější světice Scholastika.

Svatý Benedikt z Nursie (Benedictus Nursias) byl katolický mnich, zakladatel západního mnišství. Slovo mnich pochází z řeckého "monos", což  znamená sám, resp. osamocený. Význam tohoto označení byl v tom, že mnich žil osamoceně zejména od světského života a požitků. Takto žili četní poustevníci již v prvních stoletích našeho letopočtu zejména v Egyptě a v oblasti Středomoří. Svatý Benedikt vyšel z jejich názorů a víry, ale nesdílel jejich názor na osamocenost, která nepřináší křesťanské komunitě užitek. Shromáždil podobně smýšlející mnichy, a založil na základě legendy sepsané papežem Řehořem I. Velikým první klášter ve střední Itálii , v Monte Cassinu vzniklý okolo roku 529 a sepsal první pravidla klášterního života Regula Benedicti - Řehole Benediktova. Její text podstatně ovlivnil historii, kulturu a spiritualitu křesťanského Západu. Řehole obsahuje v 73 článcích jednak teoretický a duchovní základ mnišství a jednak návod, jak by měli řeholníci žít a chovat se ve společenství.

Protože se Benediktova řehole později rozšířila za podpory císařské moci a papeže po celé Evropě, začali být všichni mniši žijící ve starých klášterech západní církve nazýváni benediktiny, aby se odlišili od nových reformních směrů, jako jsou např. cisterciáci. Vznikl tak Řádu svatého Benedikta (lat. Ordo Sancti Benedicti, OSB ), nejstarší mnišský řád západního křesťanství. Mottem řádu se stalo heslo "Ora et labora"- česky "Modli se a pracuj". Papež Řehoř Veliký dal podnět k jejímu rozšíření na Britské ostrovy. Za císaře Karla Velikého byla přijata jako vzorová klášterní ústava v celé Římské říši. V 10. století se dostala také do Čech a v 11. století na Moravu. Dnes žijí benediktini a benediktinky po celém světě.

V Čechách je založen první benediktinský klášter v roce 993 svatým Vojtěchem , jenž byl sám je benediktin a knížetem Boleslavem II. -Boleslav II. Pobožný  v Praze na Břevnově. Benediktini jsou v něm dodnes.

Roku 543 umírá sv. Scholastika, Benediktova sestra, a Benedikt s jistotou předpovídá, že i jeho dny jsou sečteny . Šest dní před smrtí si nechává otevřít připravený hrob vedle své sestry a 21. března roku 543 v 9 hodin ráno umírá. Jeho ostatky se nacházejí pod hlavním oltářem v kostele sv. Jana Křtitele na Monte Cassinu.

Benedikt byl prohlášen za svatého v roce 1220. Jeho svátek je 11. července. V roce 1964 jej papež Pavel VI. prohlásil za patrona Evropy.

Relikvie sv. Benedikta jsou uchovávány od roku 660 v kryptě opatského kostela v Saint-Benoît-sur-Loire a v Germigny-des-Prés ve Francii, poblíž Orléans.

Z řádu benediktinů vzešlo do osmnáctého století 42 papežů, 200 kardinálů, téměř 6000 arcibiskupů a biskupů, tisíce světců, učenců, spisovatelů a jiných umělců .