Již několik let před revolucí nedávala spát místním funkcionářům parta mladých nadšenců až "Šílenců", kteří si říkali ŠVAGR (Štáb Víkendových Akcí Gottwaldovských Rodáků). Pod záštitou SSM se obklopili zapálenými středoškoláky a s nimi organizovali různě náročné víkendovky pro své vrstevníky.
Z těch se pak vraceli špinaví, strhaní, ale plni zážitků z toho, že dokázali něco co by je ani ve snu nenapadlo.

Těžko říci, kterého „Švagra“ tenkrát napadlo zorganizovat víkendovku: Na kafíčko k Apollónovi. A tak dne 16.května 1993 účastníci akce od ranních hodin sepisovali na koleně scénář, zkoušeli a vyráběli loutky, aby pak v 15 hod předstoupili na pódiu zlínské radnice před diváky. Představení se tenkrát jmenovalo " Zamotaná princezna a dva klauni". Herci co nestíhali kvalitou projevu, to doháněli improvizací a nadšením.

Osud tomu chtěl, že pár neděl na to pořádala ZUŠ ve Zlíně přehlídku loutkářských souborů. V počátečním nadšení "Švagrovská" loutková skupina "Na hodinu" vystoupila s pohádkou "Lesní víla a Čoro Moro" a asi to nevypadalo zase tak bídně, když si nás všiml Jarda Kovanda, zlínský dramatik a velký člověk, který se od této chvíle pokoušel z našeho počátečního nadšení vykřesat i tu trošku toho divadelního umění.

Od příchodu Jardy Kovandy začala mít počáteční živelnost nějaký řád. Prvotinou, kterou s námi nacvičil bylo pásmo pohádek "Klání klaunů". Byly to slepené čtyři krátké pohádky, ve kterých mohly vyniknou individuality.
Byly to tyto pohádky :
1. Lokomotiva - rozpohybovaná básnička
2. Růžena Volná - monologová pohádka
3. O kůzlátkách - klasika v podání jednoho herce
4. O pejskovi, co si šlapal na jazyk

Klání klaunů mělo, po počátečních porodních problémech, úspěch a tak jsme začali dávat o sobě vědět i ve Zlíně. Zahráli jsme 1.5.1994 toto představení v Altánku Zlínského parku. Jarda pak dává souboru název POVIDLO. Název vznikl jako zvuková stopa po slovech povídání, podívání, podivení a divadlo. My jsme tento název přijali, protože nejlépe vyjadřoval to, co bychom chtěli dělat. Snad v tuto chvíli se ukazuje že počáteční nadšení se změnilo v chuť dělat amatérské divadlo. Loutkové divadlo ve Zlíně se tak stalo skutečností.

V zápětí Jarda Kovanda v malé vísce u Uherského Brodu zvané Nezdenice pak před koncem prázdnin zakládá tradici divadelního festivalu. Návštěníci první Kovandovy „La Skaly“ (malebné místo u zatopeného lomu)z Nezdenic a okolí si brzy zvykají, že můžou koncem června každým rokem shlédnout několik divadel a souborů s představeními pro malé i ty odrostlejší. Festivalu se zúčastňujeme i my a bereme jej stále za každoroční vyvrcholení našeho celoročního snažení.

V dalších letech hledáme a zkoušíme, aby se z toho nakonec vyklubala pohádka: „Kašpárek v pekle“, která předznamenává další směr divadla. Jarda Kovanda dobře cítil, že klasické české kašpárkovské divadlo tady chybí. Ještě si pak na chvíli odskočíme k Macourkovi, ale pak zkoušíme "Jak Kašpárek a Honza léčili starého čerta" a " Kašpárek a čaroděj". Mezitím jsme celkem přirozeně zapadli pod ZUŠ Štefánikova sídlící na Malé Scéně. Nevystupovali jsme však jenom tam. Možná, že si právě vaše děti na nás vzpomenou, že jsme hráli ve zlínském parku, na zámku ve Zlíně i Vizovicích, či přímo na půdě některé zlínské mateřské školky.

V dnešním repertoáru se tedy nachází většina z výšezmiňovaných her a nové snad spatří světlo světa už příští rok.Stále si držíme image kočovného divadla, které je schopno naložit loutky a těch pár kulis „na káru“ či povoz a vystoupit všude tam, kde budou mít lidé zájem potěšit dětské srdce pěknou pohádkou. My velcí pak sníme o pravé letní „šňůře“, kdy zastavíme čas a jen budeme kočovat od vsi ke vsi, přes den si jen tak hrát a po večerech hrát pro ostatní.

Sezóna 1999/2000 byla pro náš soubor zlomová. Postupně se „ambice“ ZUŠ Štefánikova a jeho p. ředitele Severína bohužel neztotožnili s potřebou udržet pod střechou zlínské Malé scény loutkový soubor. Ze dne na den nám nastaly existenční potíže. Nakonec jsme se nám podařilo nalézt zkušebnu v otrokovické Besedě. V Otrokovicích má loutkové divadlo dlouholetou tradici a je stále zakódováno v pamětích Otrokovičáků. Objevili jsme i spoustu starých loutek, které přežily povodně a Jana Dolinková, členka našeho souboru, jim věnovala spoustu času a energie, aby jim opět vdechla život.

Změna působiště byla pro nás dobrou motivací. Chtěli jsme "dobýt" Zlín a dokázat nejen na prknech Malé scény, že náš soubor je stále živorodým podhoubím pro hezké nápady a tvořivou práci. Začali jsme vystupovat se svými kašpárkovskými pohádkami nejen v Otrokovicích, ale rovněž na Zámku ve Zlíně, kde už naše hraní získalo pěknou tradici. Vystupujeme rovněž například v malenovické Tyršově sokolovně, v KD Bělov, ve zlínské Bartošově knihovně, či knihovně v Uh. Brodě. Učastníme se oblastních divadelních přehlídek v různých moravských městech. Nesmím zapomenout na každoroční červnový festival v Nezdenicích, který jsme zakládali již v roce 1994. Jezdíme rovněž hrát dětem přímo do dětských školek a také do jednoho luhačovického léčebného domu, zkrátka všude, kde mají dospělí lidé zájem nabídnout dětem pěkné loutkové představení.

Zkoušíme stále pod vedením zlínského básníka, výtvarníka a vůbec kumštýře na slovo vzatého Jardy Kovandy. Každým rokem uvádíme novou premiéru (náš současný repertoár najdete na jiné stránce). V roce 2002 jsme s obnovenou premiérou pohádky Kašpárek v pekle zakončili první ročník Oblastní přehlídky loutkových souborů organizovaný Besedou. Doufám, že jsme tím založili další pěknou tradici.

Hraní nás stále baví, přestože jedinou odměnou nám zůstává úsměv dětského diváka. Nadšení neopadá, a tak přirozenou cestou přišli v roce 2001 a 2002 do naše souboru noví členové. Soubor získal novo tvůrčí energii, také díky Janě Dolinkové. Pamatuje činnost přerovského loutkového souboru a dovede skvěle navrhnout a vyrobit loutky různých typů. Možná, že některé loutky ve zlínských obchodek vyrobily právě její ruce. Postupně se pustila do oprav klasických marionet, zachráněných ze zatopeného otrokovického loutkového divadla. Na podzim roku 2002 byla její mravenčí práce zhmotněna ve formě výstavy loutek, která proběhla rovněž v otrokovické Besedě. Ale hlavně vyrobila skvělé loutky pro naše divadelní představení. Přijďte se na nás podívat.

Věříme že Vás toto povídání trošičku zaujalo a těšíme se na Vás na některém našem představení. A nebo zavolejte a my přijedeme k vám.