V letech 1923–24 byla v mírném svahu Čepirožské výšiny ve volné krajině vystavěna budova krematoria. Postavena byla mosteckým stavitelem Antonem Switilem podle plánů vídeňského architekta Augusta Kirsteina. Střed objektu tvoří čtvercová obřadní síň s podkovovitou apsidou (výklenkem pro oltář) a s přiléhajícími bočními místnostmi. Síň je zastřešena mohutnou kopulí. Výrazný je předsunutý vstup, tvořený čtyřmi kanelovanými sloupy nesoucími tympanon s latinským nápisem PAX, mír, navozuje představu antického chrámu.

Na nárožích stavbu zdobí reliéfní výzdoba: smuteční průvod nahých postav spojených v jeden řetěz je symbolem rovnosti a jednoty ve smrti. Protože je budova postavena ve svahu, vede k ní příjezdová rampa. Stěnu rampy ozvláštňuje opět reliéfní výjev – k sedícímu hermafroditovi (představujícímu dokonalost) se obracejí ženské a mužské postavy. Zvláštností zdejší obřadní síně bylo to, že zde rakev nemizela směrem dozadu, ale dolů.

Provoz krematoria byl zahájen v únoru roku 1924. Protože bylo tehdy poměrně daleko, vedla sem z města trasa elektrické dráhy, od roku 1930 zde měla zastávku i autobusová linka Most–Havraň.

V roce 1987 bylo krematorium zapsáno na seznam nemovitých kulturních památek. Ministerstvo kultury v roce 1995 schválilo projekt jeho rekonstrukce na mezinárodní památník obětem 2. světové války. Památník je vybudován ve smyslu Ženevských konvencí k pietnímu uctění obětí ze 14 evropských zemí. V této budově byli vězni z pracovních a koncentračních táborů většinou spalováni.

V památníku byla umístěna expozice dokumentující válečné události let 1938–45 na Mostecku. Připomíná tisíce obětí války a lidí, kteří prošli zdejšími pracovními a zajateckými tábory.