Barokní špitálek na jižním konci Zlonic byl v roce 1954 péčí "Vlastivědného kroužku Zlonicka" zrekonstruován a přeměněn na Památník Antonína Dvořáka. Vybavení bylo získáváno postupně z depozitářů jiných památkových objektů, od Českého hudebního fondu i od soukromých dárců.

Památky z osobního majetku Antonína Dvořáka jsme získali od mistrova syna ing. Otakara Dvořáka. Jsou soustředěny v takzvané Dvořákově síni. Návštěvník zde uvidí úmrtní lože, taktovku, učebnici pro kapelníky z roku 1739, šperkovnici, kuřáckou soupravu i zrcadlo z bytu Dvořákových v Žitné ulici v Praze.

V hlavním sále Památníku jsou umístěny doklady o bohaté hudební tradici našeho městečka i část regionální historie.

V roce 1984 byla zpřístupněna vedlejší církevní budova, takzvaná Varhaníkovna a v ní zrekonstruováno obydlí Antonína Liehmanna, Dvořákova zlonického učitele, který rozvíjel jeho hudební talent. O vybavení Liehmannova bytu se zasloužili hlavně zloničtí občané. Fotografický materiál věnovali potomci Antonína Liehmanna a jeho dcery Terinky - Dvořákovy první lásky - rodina Wollnerova, Čapkova a Tichotova.

V přístavbě varhaníkovny, bývalé učebně, se od roku 1994 nachází pamětní síň zlonického rodáka Eduarda Ingriše, hudebního skladatele, cestovatele a mořeplavce, který od roku 1947 až do své smrti v roce 1991 žil v USA. Jeho trampská píseň "Teskně hučí Niagara" se zpívá u táboráků stále.

V roce 2004 oslavil Památník Antonína Dvořáka 50 let své činnosti. Za ta léta uspořádali jeho pracovníci na 150 různých tématických výstav, téměř 250 koncertů komorní hudby, řadu besed o Ant. Dvořákovi a hudebních tradicích Zlonicka. Probíhají zde soutěže dětské umělecké činnosti, žákovská shromáždění, výchovné koncerty, zasedání obecního zastupitelstva, svatby atd.

Bohatý notový archiv využívají ke studiu nejen naši, ale i zahraniční badatelé. Velmi dobrá je i spolupráce s církevní správou při pořádání koncertů v Chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích a Infocentrem Slaný.