Muzeum Horní Slavkov je umístěno v nově adaptovaném domě čp. 211, který je sousedním domem architektonicky nejcennějšího objektu v Horním Slavkově - Pluhova domu (čp. 497), se kterým je spjat i společným stavebně-historickým vývojem. Jedná se o jednopatrový podsklepený objekt s šestiosým okenním hladkým průčelím bez plastických prvků členění fasády. Ve vnitřní dispozici se v levé části půdorysu zachovala hloubková zeď a pravá část zadního traktu. Tento dochovaný stavební fragment starší dispozice obsahuje uprostřed schodišťovou síň a na pravé straně křížově klenutý prostor se sousedním dýmníkem bývalé černé kuchyně, procházejícího včetně komína celou konstrukcí budovy. Unikátně zachovaný prostor bývalé černé kuchyně, která byla důležitým prvkem interiéru tohoto městského domu, má vysokou historicko-dokumentační výpovědní hodnotu. Konstrukce domu naznačuje jeho goticko-renesanční původ a je v naší oblasti ovlivněna saským typem městské zástavby. Jako pobočka Krajského muzea Sokolov bylo muzeum v Horním Slavkově otevřeno v roce 2001 za intenzivní podpory města Horní Slavkov. Ve stálé expozici jsou prezentovány hlavní historické mezníky a významné obory lidské činnosti, které výrazně ovlivnily dějiny města.

Do výstavních prostor našeho muzea vcházíme hlavním vchodem do vstupního vestibulu. Na zdi po levé straně je pamětní deska se jmény občanů města, kteří se zasloužili o rozvoj Horního Slavkova. Na čelní stěně vestibulu se nachází barevná letecká fotografie města. Směrem vpravo se dostaneme k pokladně muzea, která slouží zároveň jako informační centrum. Kromě vstupenek se zde dají zakoupit pohlednice, publikace, mapy, výrobky z porcelánu a různé upomínkové předměty.

V místnosti za pokladnou je nainstalována expozice bývalého špitálního kostela sv. Anny v Horním Slavkově. Díky ochotě děkanského úřadu v Lokti, pod který kostel spadá, může muzeum návštěvníkovi ukázat některé originální předměty z jeho barokního vybavení. Například polychromované dřevořezby čtyř evangelistů z kazatelny a několik soch z výzdoby hlavního oltáře. Nejcennější je rozměrný obraz – olejomalba na dřevě od známého hornoslavkovského malíře Eliáše Dollhopfa s výjevem sv. Anny Samotřetí. Všechny exponáty jsou z doby po r. 1728, kdy byl kostel vybaven barokním mobiliářem v rámci oprav po požáru v roce 1713. Kostel sv. Anny není v současnosti přístupný veřejnosti ani se zde nekonají bohoslužby, neboť se nachází v havarijním stavu.
Dominující prostorou ve vstupním vestibulu je zasklená expozice měšťanské černé kuchyně. Jedná se o nejzachovalejší a také o nejcennější část budovy. Otevřené černé kuchyně bývaly běžnou součástí vybavení měšťanských domů. Prostora se skládá ze dvou propojených místností. První, křížově zaklenutá, sloužila jako pomocná pro kuchyňský provoz. Druhá místnost je vlastní černá kuchyně s mohutným dýmníkem čtvercového tvaru. Vyzdívaný cihelný dýmník na odvádění spalin hoření přechází v dalším patře budovy v zalamovaný komín procházející celou konstrukcí stavby. Otopné zařízení pod komínem, dnes bychom řekli vlastně sporák, se do dnešní doby nezachovalo. V místech kde stávalo je nainstalován stůl se židlemi. K doplnění instalace slouží keramické a kovové nádobí a kuchyňské náčiní, které navozuje atmosféru dobového účelového zařízení měšťanského domu.

Po schodišti se vydáme do I. patra, kterým naproti schodům prostupuje komínové těleso z černé kuchyně. Na chodbě jsou tři výstavní panely, které svou náplní přibližují přírodu Slavkovského lesa. Je zde také vitrína představující vydané publikace, pohlednice a propagační předměty o městě Horním Slavkově a okolí.
Vlastní prohlídku začínáme 1. sálem, který je věnován mineralogii. Jsou zde bohatě zastoupeny různé druhy minerálů a hornin Slavkovského lesa. Expozici doplňují fotografie, staré důlní mapy a popis rudných ložisek a geologických poměrů v oblasti.
2. sál je věnován hornictví. Je zde vystavena figurína horníka v uniformě podle předpisu z r. 1983, originál mramorové desky z 16. století z ústí Pluhovy štoly a ukázky důlního nářadí, části kol z rudných mlýnů, žebříky a zřízení z dolů ze 16. a 17. století. Na panelech je popsána historie cínového hornictví. Vše doplňují umělecké předměty vztahující se k hornictví, kahany a cínová pera – doklady zkoušek jakosti cínu.
3. sál – hornictví II. je věnován novodobým těžebním aktivitám. Na panelech je shrnuta těžba uranu v okolí Horního Slavkova a historie cínového dolu Jeroným u bývalé Čisté. Expozici doplňují měřící a záchranné přístroje, soubor důlních svítidel, přilby, hornická uniforma vzor 52 a drobné exponáty připomínající činnost uranových dolů v oblasti.
4. sál je věnován dějinám místního cínařství. V místnosti dominuje procesní korouhev cechu cínařů se sv. Janem Nepomuckým z 1. pol. 19. století. Na panelech se seznámíme s dějinami cínařství v oblasti Horního Slavkova a ve vitrínách s ukázkami cínového nádobí a předmětů z dílen hornoslavkovských mistrů cínařů. Zajímavostí jsou kovové licí formy na odlévání cínových předmětů. Expozici doplňuje vývěsní štít cínaře, část závěsného umyvadla zvaného lavabo a vyřezávaná cechovní truhlička.
Přejdeme do spojovací chodby, kde jsou na stěně zavěšeny tři panely věnující se hornickým památkám v oblasti.

*

5. sálem začínáme prohlídku věnovanou dějinám města Horní Slavkov. Má označení historie I. V místnosti se nachází 5 panelů věnovaných historii města a jeden panel věnovaný přidruženým obcím. V rohu je zavěšen vyšívaný prapor městského střeleckého spolku z doby kolem roku 1900. Vedle je dřevěný malovaný střelecký terč z 2. pol. 19. století a mramorový městský znak ze 16. století. Uprostřed místnosti je malovaná měšťanská skříň z 1. pol. 19. století. Interiér doplňují dvě okované truhlice z 18. století a dvě olejomalby na plátně – portrét učitele latinské školy v Horním Slavkově z poloviny 18. století a podobizna jednoho z opatů kláštera v Plasích také z poloviny 18. století. Ve vitríně jsou drobné památky na město Horní Slavkov (malované znaky z bývalé radnice, městská pečetidla, originální smaltované číslo pluhovského domu čp. 497, foto zakladatele německého městského muzea M. Krause z roku 1925). Zajímavostí je klíčová kamenná střílna z ohradní zdi městského hřbitova ze 16. století. Kostel sv. Jiří sloužil jako samostatný opevněný objekt, neboť Horní Slavkov neměl nikdy v minulosti městské opevnění kolem celého města. V 6. sále pokračuje prohlídka a je označen jako historie II. Je zde umístěno celkem pět panelů věnovaných historickým památkám města. Uprostřed je vyřezávaná měšťanská truhla z 1. pol. 19. století. Nad ní je zavěšena olejomalba zobrazující děkana Ebertha z roku 1751. Na vedlejší zdi je obraz představující bývalý rudný důl Seidlhaus. Obraz byl namalován v 1. pol. 20. století, kdy už budova sloužila obytným účelům. U dveří se nachází polychromovaná dřevořezba zpodobňující Nejsvětější Trojici. Pochází z 1. pol. 19. stol.
7. sál označený jako historie III. nám na čtyřech výstavních panelech prezentuje smutnou skutečnost města, a to památky zaniklé během devastace historického, renesančního jádra města ve 2. polovině 20. století. Dva panely nám ukazují domovní portály měšťanských domů a zachovalá sochařská díla na území města. Ve vitríně jsou prezentovány drobné sakrální (církevní) cínové předměty, dále bronzová náhrobní deska Eliáše Günthera z roku 1607 a pamětní deska J. W. Goetha z roku 1911, která upomíná na jeho návštěvu Horního Slavkova v roce 1818. Nad vitrínou je u stropu zavěšena cínová kostelní lampa pro tzv. věčné světlo. Expozici v místnosti doplňuje dřevěná cechovní truhlička z roku 1725 a kovová truhlice z přelomu 17. a 18. století. 8. sál označený jako historie IV. je poslední místností vztahující se k dějinám města Horní Slavkov. Je zde zavěšeno celkem pět obrazů, olejomaleb na plátně, pocházejících z 18. století. Nejcennější je obraz „Muž s hodinkami“ od hornoslavkovského malíře Eliáše Dolhopfa. Dvě církevní procesní korouhve pocházejí z 19. století. Uprostřed stojí zajímavě řešená cestovní truhlice z konce 18. století, v rohu nás zaujme chebské figurální křeslo z 19. století. Ve vitríně je vystaven soubor kovářských a zámečnických výrobků z různých časových období, který doplňují dřevěné perníkové formy.

Po ukončení prohlídky se vydáme po schodech do II. patra muzejní budovy. Zde opět uvidíme část komínového tělesa z černé kuchyně v přízemí. Na chodbě je v zasklené dřevěné skříni umístěn věžní hodinový stroj pocházející ze školní budovy v obci Rotava na Kraslicku. Popis hodinového stroje je na výstavním panelu.
Z chodby se vlevo dostaneme ke třem výstavním místnostem, které se využívají ke krátkodobým tématickým výstavám. Vpravo se dostaneme ke dvěma výstavním sálům – porcelán I. a II., které jsou věnovány tradici výroby porcelánu v Horním Slavkově. Porcelánka Haas a Czjzek byla založena roku 1792 a je tak nejstarší továrnou na porcelánové zboží v celé České republice.
V první místnosti se na panelech seznámíme s historií porcelánky, výrobním programem i výrobními značkami. Ve vitrínách jsou vystaveny ukázky výrobků továrny od 1. pol. 19. století až do 1. pol. 20. století. Zajímavostí je část secesní jídelní soupravy, která byla vyrobena pro světovou výstavu v Paříži roku 1900. Dominantním exponátem v místnosti je v samostatné vitríně umístěná velká malovaná váza Louisa Sophia. Váza je přesnou, v detailech provedenou kopií vázy z doby kolem roku 1840 a je dokladem schopnosti současných pracovníků porcelánky navazovat na umění jejich předchůdců. V unikátním provedení s postavou národního patrona sv. Jana Nepomuckého a pohledem na město Nepomuk byla váza věnována roku 1993 svatému otci Janu Pavlu II. V druhé místnosti, která je věnována expozici porcelánu, se seznámíme s výrobním postupem a ukázkami současné produkce porcelánky Haas a Czjzek v Horním Slavkově. Ve vitríně jsou vystaveny suroviny používané k výrobě porcelánu a pomocí originálních sádrových forem je ukázán výrobní postup známého výrobku továrny – amforky Roma. Ta je zde vystavena i jako finální výrobek. V dalších vitrínách jsou ukázky soudobé produkce porcelánky, představované nosnými výrobními vzory s různými druhy dekorace. Místnost je doplněna reklamními materiály porcelánky.