První pokusy o založení místního muzea byly učiněny již v roce 1888, ale oficiálního otevření se dočkalo až o tři roky později. Stalo se tak 22. listopadu 1891. Podobně jako většina muzeí na českém venkově také lomnické získalo nejprve prostory v budově radnice. V průběhu let se péčí správců muzea, vesměs vlasteneckých kantorů, sbírky všech oborů utěšeně rozrůstaly, a tak ve třicátých letech bylo rozhodnuto o jejích přestěhování na vhodnější místo, kterým se zdála být budova dnešní Základní školy TGM.

Do třetice došlo ke stěhování těsně po 2. světové válce, když štědrý mecenáš lomnické kultury, pan Ing. Bedřich Šlechta, věnoval tzv. Hrubý dům městu s podmínkou, že zde bude trvale umístěno muzeum.

Ideální poloha v centru města, rozloha a v neposlední řadě i zajímavá architektura předurčovaly objekt k takovému druhu využití. V současné době dochází díky zájmu městského úřadu k postupné rekonstrukci objektu s maximální snahou o zachování původních architektonických prvků. Urbanická hodnota Hrubého domu byla v roce 2000 zhodnocena prohlášením za kulturní památku. Budovu, kde dnes muzeum sídlí, nechal původně postavit v první třetině 19. století Petr August, který pocházel z průmyslnické rodiny Šlechtů, jako jedinou neoklasicistní stavbu ve městě. Stojí na základech renesančního objektu ze 16. století, z něhož jsou dodnes zachovány dvoje kované dveře v přízemí. Ve své době se jednalo o největší měšťanský dům na území bývalých okresů Semily a Jičín. Šlechtové Hrubý dům nejenom obývali, ale nacházela se zde i textilní manufakturní dílna, a to až do doby, než si ve Staré Lomnici nechali postavit komplex budov dnešního závodu Technolen TT a.s. Dílna se nacházela v suterénu budovy, kde je dnes umístěn hudební klub. Ve vstupní šestnáctimetrové hale tzv. mázhausu, vykupovali Šlechtové od tkalců z celého Podkrkonoší, kterých sem v zimě docházelo až 12.000, plátna a prodávali jim přízi.

Součástí manufaktury byla i sušírna pláten, jež se zachovala v původní podobě. Tato ojedinělá památka technického charakteru se v dohledné době dočká zpřístupnění veřejnosti. Faktorskou činnost Šlechtů s obdivem popisoval ve svém deníku i Bedřich Smetana a literárně ztvárnil Karel Václav Rais v románu Žihle. Svůj název budova získala díky velikosti, která v době vzniku udivovala svou rozlohou vymykající se místním poměrům. Okolní domky na náměstí byly totiž původně nepoměrně menší a dřevěné.

Šlechtové vybudovali třípodlažní kamenný objekt, pro který se brzy ujal lidový název Veliký neboli Hrubý dům. Jeho zdmi, obrazně řečeno, kráčely i dramatické dějiny města. V roce 1829 byla část Hrubého domu při místních selských bouřích vyrabována. Po bitvě u Jičína 29. června 1866 se jeho prostory staly na přechodnou dobu důstojnickým lazaretem rakouské armády. Do třetice zde tekla krev 5. května 1945, kdy byli nacisty u zdi budovy popraveni tři občané Lomnicka. Tragédii připomíná pamětní deska odhalená o rok později za účasti významného odbojáře profesora V. Krajiny.

V současnosti může muzeum návštěvníkům nabídnout několik stálých expozic, vedle historie města i etnografické oddělení, mineralogickou a zoologickou expozici, výstavní prostory, reprezentační místnosti původních majitelů rodiny Šlechtů, Památník Jaroslava Seiferta a galerii oblastních výtvarníků. V této době probíhá instalace nové stálé expozice věnované historii a tradici sportu na Lomnicku, s jejímž otevřením se počítá v květnu 2009.

Páteř muzea tvoří výstavní síň, koncipovaná jako víceúčelová místnost, kde probíhají nejenom vernisáže, ale i přednášky, besedy, koncerty, audiovizuální večery a jiné kulturní akce. V průčelí této haly je umístěna bronzová plastika od sochaře J.V. Myslbeka z roku 1885, představující jednoho z nejvýznamnějších členů Šlechtova rodu, MUDr. Antonína Šlechtu, rytíře Sedmihorského, zakladatele prvních vodoléčebných lázní v Čechách – Lázní Sedmihorky u Turnova. Na protější straně visí pamětní deska věnovaná říšskému poslanci a starostovi města Josefu Doležalovi, původně umístěná na průčelí bývalého Hotelu Doležal. V hale se dále nachází ještě několik dalších solitérně umístěných artefaktů z některých zrušených objektů, tvořící zárodek lapidária.

V národopisném oddělení je prezentována rekonstrukce vzhledu interiéru usedlosti, tak jak v Podkrkonoší, zhruba v polovině minulého století, vypadala. Na stěně visí kolekce podmaleb z přelomu 18. a 19. století s výjevy ze života a utrpení světců. Vedle malovaných truhel, skříní a postele s nebesy z poloviny 18. století návštěvníky jistě zaujme i rychtářský stůl ze Želech, vyrobený roku 1698. Ze stejného období pocházejí některé další vystavené předměty – takzvaná žitavská fajáns, prkno na praní prádla, slánka a hodiny. Zmíněné exponáty byly vystaveny na Národopisné výstavě v Praze v roce 1895. Součástí expozice je vedle několika polychromovaných lidových plastik i největší dochovaný tkalcovský stav v bývalém Východočeském kraji z roku 1900 a stroj na sekání perlí tzv. klemprda.

Základem mineralogické expozice je od roku 1899 sbírka profesora Jana Bendy doplněná o pozdější nálezy místních sběratelů. Všechny vystavené předměty se vztahují výhradně k oblasti Lomnicka, výjimku tvoří jen soubor kostí mamuta pocházející z Předmostí u Přerova a brazilské minerály rubelit a kyanit – dary lomnického rodáka Prof. Zdeňka Johana žijícího ve Francii, významného mineraloga světového formátu. V ostatních vitrínách jsou umístěny exponáty, jež prezentují mineralogické bohatství našeho kraje, ať už jde z drahých kamenů o naše nejrozšířenější acháty a jaspisy nebo o unikátní pektolity, které se v nedalekém Želechovském údolí vyskytují největší a nejkrásnější na světě. Za zmínku také stojí ukázky různých typů tzv. hvězdovce z lokality Strážník. Kromě minerálů se zde nachází také velké množství zkamenělin flóry a fauny prvohor a druhohor. Pozornost návštěvníků jistě vzbudí i lidské výtvory z místních drahých kamenů, např. ve formě zříceniny hradu Trosky.

K přírodovědné části muzea se řadí i zoologická expozice s ukázkou části fauny Českého ráje a Podkrkonoší. Na poměrně malé ploše je soustředěno velké množství vycpaných preparátů, brouků, motýlů a fotografií s entomologickou tematikou shromážděných lomnickým rodákem, entomologem Doc. RNDr. Jiřím Zahradníkem, CSc.- autorem řady knižních titulů přeložených do mnoha světových jazyků. Nechybí ani ukázky historických publikací s přírodovědnou tematikou.

V roce 1998 vznikla expozice věnovaná historii Lomnice nad Popelkou. Zde, na ploše čtyřiceti metrů čtverečních, se nacházejí ukázky archeologických nálezů z pravěku, středověku i novověku. Expozice obsahuje i první dochovanou zprávu o Lomnici nad Popelkou vztahující se k městskému znaku. Je obsažena v Dalimilově kronice, ve které se autor při popisování událostí roku 1232 zmiňuje o tatarském zvědovi chyceném prvními známými majiteli panství Košíky z Lomnice. Později z erbu tohoto šlechtického rodu přechází postava tatarského mužíka také do městského znaku. Není jistě bez zajímavosti, že zpráva o jeho udělení patří mezi nejstarší v rámci celých východních Čech. Následují také zmínky o poutní tradici hory Tábor a industriálním rozmachu v našem městě, který byl podmíněný vybudováním železniční tratě Sudoměř – Stará Paka. Podrobně jsou zde popsány historické události vztahující se k jednotlivým majitelům lomnického panství, historie spojená s husitským hnutím, revolučním rokem 1848, Prusko-rakouskou válkou, první i druhou světovou válkou a legionářská tematika.

Samostatnou kapitolu této expozice tvoří informace o tzv. Lomnickém graduálu – významné literární, bohatě iluminované památky, vyhotovené v druhé polovině 16. století dvorním malířem krále Maxmiliána II, Matyášem Hudským. Návštěvníci si mohou prohlédnout řadu kopií jednotlivých listů zmíněného renesančního zpěvníku, jejíž zdařilé kopie vytvořil Antonín Chmelík.

Na schodišti po levé straně do prvního patra visí historické obrazy různých autorů s motivem našeho města a okolí. Po pravé jsou umístěny plakáty od roku 1870 se stejnou tematikou.

V prvním poschodí je nainstalována expozice malovaného lidového nábytku, betlémů a pohřebních štítů. Lomnické muzeum vlastní čtvrtou největší kolekci tohoto typu nábytku v ČR, o to cennější, že jde o ucelený komplet z jednoho regionu. Více jak sedm desítek kusů pochází z oblasti Podkrkonoší s nejvíce zdobným typem malovaného nábytku u nás. Vyznačuje se tzv. „mramorování“, rostlinnými motivy, stuhami, stylizovanými ptáčky, ve výzdobě nechybí ani ikonografické motivy; ze světců jmenujme především Pannu Marii Bozkovskou – patronku Podkrkonoší.

Druhý sbírkový okruh této expozice tvoří různé typy historických betlémů vyrobených v průběhu sto padesáti let na území Lomnicka, kde se vyskytovaly především skříňkové, ale i závěsné a také mechanické. Za všechny jmenujme tzv.“Maškův betlém“ v barokním pojetí z roku 1859 (nejstarší v našich sbírkách) , z pohyblivých sto let starý „Dlouhého betlém“ a „Junkův betlém“. Opravdovou raritou je nejstarší dochovaný český betlém z polodrahokamů z roku 1919. Vytvořil ho košovský učitel pan Hlaváč.

Tuto expozici doplňují nově restaurované pohřební neboli funerální štíty místního cechu pekařského většinou z roku 1819 tvořící komplet více jak tří desítek kusů.

V prvním poschodí muzea je také samostatný prohlídkový okruh reprezentačních místností původních majitelů. Tento památník rodu Šlechtů byl rekonstruován za přispění firmy Technolen TT, a.s. Z poměrně rozsáhlého souboru se zatím podařilo veřejnosti zpřístupnit Modrý neboli Přijímací pokoj, Hudební salónek, Rytířský sál, Knihovnu a Přípravnu jídel. Interiér Modrého pokoje vznikal postupně v 60. letech minulého století a byl zařízen v tehdy módním stylu anglické tudorovské novogotiky. Malba na stěnách je z roku 1864. Jedná se o takzvanou pistolovou malbu, která byla po požáru objektu ve dvacátých letech restaurována. Nábytek je o rok mladší z roku 1865 a je dílem řezbářů Petra a Dominika Buškových z Husy u Sychrova. Portréty rozvěšené po stěnách pocházejí z rodinné galerie rodu Šlechtů. Nejstarším obrazem je portrét z roku 1795, který zachycuje podobu zakladatele firmy a stavebníka Hrubého domu Petra Augusta Šlechtu.

Mezi tvůrce kvalitní portrétní galerie se vyskytují umělci zvučných jmen, z nichž si zasluhují zmínky Antonín Machek, Ludvík Khol, Josef Ženíšek, František Mašek, František Schier a další.

V kolekci krajinomaleb najdeme obrazy od klasiků české malby Jakuba Schikanedera, F. Micoletzkyho, W. Kretschmara, A.Otahala a již zmíněného Ludvíka Khola. Vedle sbírky chladných a palných zbraní i porcelánu různé provenience se největšímu zájmu návštěvníků těší pokojový orloj, který kromě klasických funkcí hodin ukazuje i postavení hvězd v různých ročních obdobích a dále hodiny s vodotryskem z roku 1832, dílo hodinářské firmy France Schmita z Jaroměře. Magnetem především pro dětské návštěvníky se stal předchůdce gramofonu, takzvaný polyfon, přes 100 let starý hudební nástroj. V nově otevřené Knihovně je v klasicistních skříních uloženo více jak 7.000 svazků. Mezi nejhodnotnější patří například bible z roku 1556 a 1570, Kniha kázání a Postilla, vydaná v roce 1575 Melantrichem z Aventýna a Mathioliho herbář z roku 1596.

Na schodišti ke galerii se nacházejí Riedingerovy rytiny s loveckými motivy z poloviny 18. století původně umístěné v zámečku knížecí rodiny Rohanů v Oboře.

Ke stému výročí založení lomnického muzea byla v druhém poschodí zřízena stálá galerie oblastních výtvarníků. Mezi šesti desítkami obrazů se nacházejí raná díla V. Komárka, Fr. Jiroudka, J. Salaby, O. Oplta, J. Kábrta, Fr. Patočky, V. Bergra, Č. Suchardy, O. Nalezinka a mnoha dalších.

Z nepřeberného množství předmětů schovaných před zraky návštěvníků v depozitářích a čekajících na vystavení v postupně nově vznikajících expozicích namátkou jmenujme například kompletní vybavení tkalcovské dílny, sbírku mincí a medailí, skla, keramiky a oděvů. Za všechny, kteří v průběhu let největším dílem přispěli ke zdárnému chodu lomnického muzea, se sluší alespoň připomenout některá jména jeho správců a ředitelů. Především zakladatele Josefa Petráka, dále J. Černého, Fr. Mizeru, B. Kozáka, M. Samka a Fr. Nováka. Práce generací předchůdců je pro současné pracovníky motivací a závazkem zároveň. Jak se daří toto krédo naplňovat a tak přispívat k rozvoji Městského muzea a galerie v Lomnici nad Popelkou, se přijďte přesvědčit sami.

Mgr. Jan Drahoňovský
ředitel Muzea a galerie Lomnice nad Popelkou