Expozice přibližuje návštěvníkům kulturní dějiny Turnova a jeho okolí. Soustředí se na představení významných osobností spjatých s regionem a důležitých dějinných událostí.

V úvodu návštěvníky upoutá renesanční křtitelnice z roku 1541 z turnovského kostela Sv. Mikuláše. Ve vitrínách a na výstavních panelech se návštěvníkům představí řada výtvarníků, hudebníků či literátů – např. Josef Drahoňovský, Václav Holan Rovenský, Lothar Suchý, Abigail Horáková. Chybět nemohou ani cestovatelské zážitky Čeňka Paclta a dalších turnovských dobrodruhů, jazykovědné schopnosti Pátera Antonína Marka, vědeckovýzkumná činnost dvou význačných historiků Josefa Pekaře a Josefa Vítězslava Šimáka, připomenutí význačného rodáka filozofa Jana Patočky a informace o činnostech mnoha dalších význačných osob. K zajímavostem expozice patří množství historických fotografií města a jeho okolí.

V roce 2010 byla v hlavní budově Muzea Českého ráje slavnostně „znovuotevřena“ archeologická expozice věnovaná počátkům osídlení na území geoparku UNESCO Český ráj. Expozice byla přemístěna ze suterénu do prvního patra do malého výstavního sálu. Renesanční suterén, který „nejstarší lidské dějiny Českého ráje“ obývaly od dubna roku 1994 do září 2009, byl totiž přestavěn na Klenotnici. Zde se budou konat střednědobé i dlouhodobé výstavy zaměřené na šperk.

Při přípravě expozice v roce 1994 jsme mohli vycházet téměř výhradně z výsledků starších archeologických výzkumů, sběrů a ojedinělých nálezů. Posledním fundovaným zhodnocením stavu poznání nepsaných dějin Pojizeří byla totiž kniha Jana Filipa Dějinné počátky Českého ráje z roku 1947. Z té jsme ostatně při přípravě textů do expozice v roce 1994 vycházeli. Ovšem hned v následujícím roce 1995 se začaly psát nové dějiny archeologického bádání v našem regionu. Stavební boom zde odstartoval sérii velkoplošných záchranných výzkumů, které zásadním způsobem pozměnily naše představy o nejstarších dějinách regionu. Plošné výzkumy jsme zahájili v areálu významné lokality v Turnově – Maškových zahradách. O tři roky po první záchranné akci při stavbě areálu Technických služeb jsme pokračovali odkryvem pro stavbu prodejny Diskont – Plus. Nejrozsáhlejší akcí na ploše téměř 6,5 ha se stal záchranný výzkum v letech 2000 a 2001. Ten byl vyvolán velkorysým stavebním záměrem - bohužel dosud nerealizovanou stavbou multifunkčního sportovního areálu v Maškových zahradách. Dále pokračovaly záchranné akce při stavbě přeložky silnice 1/10 v Daliměřicích a mimoúrovňového nájezdu na rychlostní komunikaci v Ohrazenicích u Turnova. Několik let jsme se pak zabývali záchrannými výzkumy v prostoru průmyslové zóny v Ohrazenicích, Daliměřicích a Nudvojovicích. Na terénních a dokumentačních pracích těchto záchranných výzkumech se podílely servisní organizace Peres Milana Čermáka a následně společnost Václava Kropáčka. Rok 2002 se stal zlomovým pro poznání těžby a zpracování suroviny vhodné k výrobě kamenných nástrojů v mladší době kamenné – metabazitu typu Pojizeří. Geologové Blanka a Vladimír Šreinovi ve spolupráci s Petrem Šídou tehdy objevili těžební a zpracovatelský areál na Jistebsku. Mezi Jabloncem nad Nisou a Tanvaldem došlo následně k nálezům celé řady lokalit s doklady těžby a zpracování metabazitu v mladší době kamenné. Jde totiž o unikátní lokality evropského významu.

V nové archeologické expozici budou tedy prezentovány jak exponáty z původní muzejní sbírky (např. z Jislovy jeskyně, Čertovy ruky, Aehrenthalovy cihelny v Turnově, Kobyl, Svijan atd.), tak se zde objeví řada nových, které pocházejí ze záchranných akcí z posledních dvou desetiletí.

K "znovuotevřené" expozici byla vydána i nová publikace Jana Prostředníka a Petra Šídy s názvem Nejstarší dějiny Českého ráje a horního Pojizeří.

Nejmladší součástí muzea Českého ráje je obrazová galerie, která byla přistavěna k hlavní budově v roce 1974. Obrazárna byla vybudována hlavně pro záchranu unikátního obrazu „Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou“.

Toto olejové plátno o rozměrech 10x8,5 m bylo vytvořeno na objednávku Klubu českých turistů v roce 1895. Jedinečné dílo, které patří k největším světovým plátnům, bylo poprvé vystaveno v témže roce na Národopisné výstavě Českoslovanské v Praze. Obraz byl komponován v maketě hradu Kokořín jako dioráma s iluzivním prostředím napodobené přírody tak, aby byl vytvořen dojem skutečnosti (byly zde umístěny skutečné předměty, např. balvany a kmeny stromů). Prostorovou iluzi měly zvýšit i světlé hladké barvy pozadí a vysoká pastózní malba s asamblážemi – kousky kožešin vlepených do malby na figurách v popředí.

Návrh a náčrty provedl přední český malíř Mikoláš Aleš. Ke spolupráci si přizval významné akademické malíře Vojtěcha Bartoňka, jehož dílem jsou bitevní výjevy na levé straně obrazu. Karla Vítězslava Maška, který maloval pravou stranu a Václava Jansu, jenž namaloval krajinnou část. Mikoláš Aleš vytvořil spodní figurální část. Autorem iluzivního prostředí byl divadelní mistr Karel Štapfer, scénograf Národního divadla. Navržené náčrty malíři realizovali na plátno dodané z Holandska, které je z jednoho kusu, za necelých 6 měsíců. Obraz je namalován podle epické básně z Rukopisu Královédvorského a jedná se evokaci monumentální bitvy mezi saskými hordami markraběte Siegfrieda von Meissen a zbrojním lidem českého feudála Beneše Heřmanova. Bitva se měla údajně odehrát na počátku 13. století v lesním prostředí Hruboskalského skalního města v Českém ráji, kde český lid podle pověsti nad nepřítelem slavně zvítězil.

Po skončení pražské výstavy, kde obraz sklidil nevšední uznání a obdiv, nemohl být pro své rozměry nikde trvale vystaven. Nedbale srolován na prkenném válci čekal na své druhé představení až do roku 1908, kdy probíhala v Praze souhrnná výstava českých malířů. Potřetí mohl být diváky obdivován u příležitosti Krajinské výstavy v Turnově v roce 1925, kde byl pro něj postaven speciální dřevěný pavilón – stánek Klubu českých turistů. Pavilón s tímto obrazem se stal poutním místem všech milovníků umění a vlastenců. Po skončení výstavy v roce 1931 byl tentokrát už pečlivěji stočen na hřídel a ukryt na půdě pražské akademie. Po válce byl uložen v depozitářích Alšovy galerie na jihočeském zámku Hluboká. V roce 1960 byl bezplatným převodem a ve zbídačením stavu předám turnovskému muzeu. Až do roku 1967 byl uložen na půdě Mariánského kostela, odtud byl přenesen do předsálí tělocvičny druhé základní školy, kde byl do roku 1973. V tomto roce se přistoupilo k jeho restaurování. Obraz byl rozbalen na podlaze tělocvičny a akademičtí malíři ze státních restaurátorských ateliérů Josef Němec, Vlastislav Lachout a sochař Jan Solovjev na něm 3 měsíce pracovali. V roce 1974 je plátno natrvalo umístěno do galerie muzea Českého ráje.